LIVE: Tradiční funková session s Maceo Parkerem

MACEO PARKER
LUCERNA MUSIC BAR, PRAHA
6. 3. 2016

Začátek koncertu byl avizovaný na devátou hodinu a pražští funkeři nemuseli tentokrát ani příliš dlouho čekat - ještě před tím, než stačila uběhnout akademická čtvrthodinka, se na podiu objevila Natasha Maddison, Parkerova manažerka pomalu stejně slavná jako on sám, a střihla si svou tradiční roli konferenciérky. Vzápětí se objevily i hlavní hvězdy večera, Parkerův band v obvyklé sestavě. Téměř dvě a půl hodiny trvající funková jízda mohla začít.

Funky večer s Maceo Parkerem opět v Lucerna Music Baru

Parker není zrovna ten typ muzikanta, který by neustále inovoval, měnil a zkoušel nové cesty. Jeho sázka na jistotu je jasná: precizní funk s vynikajícími sóly a skvělou pódiovou show - a pražský nedělní koncert rozhodně nebyl výjimkou. Už to sice nebyla taková divoká jízda jako třeba před deseti lety, ale vzhledem k tomu, že Parker letos oslaví dvaasedmdesáté narozeniny, byla energie, kterou posílal z pódia, stále obdivuhodná. Zklidnění bylo kromě menšího celkového drivu znát především ve výběru skladeb: rozhodně převládaly pecky ve středním tempu, jako třeba úvodní Shake Everything You’ve Got, Make It Funky nebo tradiční závěrečný přídavek Pass The Peas. Nějaký ten rychlejší kousek se objevil skoro až hodinu před koncem.

Toto zklidnění se ale projevilo i v celkové dramaturgii večera. Několikrát zpíval nebo hrál Parker bez doprovodu celé kapely - typicky jen se skvělým jazzovým backgroudem klávesisty Willa Boulwara. Právě občasné výlety do jazzu nebo soulu a r'n'b byly dalším bodem programu, který dříve tolik obvyklý nebyl. Co ale na druhou stranu rozhodně zůstalo při starém, byl velký prostor pro jednotlivé hudebníky, a to jak standardně během skladeb, tak i v sólových exhibicích, kdy se zbytek kapely stáhl z pódia do ústraní – zde excelovala především Parkerova nová bubenice.

Možná místy lehce chybějící energii Parker během show dokázal plně nahradit svými dalšími silnými zbraněmi: humorem a neodolatelným šarmem. Vtípky trousil jako by mimochodem během celého večera (perličkou bylo, když oznámil, že bubenice vyrůstala v Brooklynu, za což získala snad ještě větší potlesk než za skvělou sólovou exhibici plnou energie), neustále připomínal celému Lucerna Music Baru, že láska je to nejdůležitější ve vesmíru a že on má všechny zúčastněné rozhodně rád ("We Love You, Yes We Do!" z refrénu znělo v hlavě ještě pořádně dlouho). Publikum ani nemusel roztleskávat - lidé často začali tleskat sami. Celý koncert bez problémů udržel pozornost publika a vydatně mu v tom vypomáhaly i obě vokalistky. Martha High zaujala svou genderově nekorektní výzvou ženám v pódiu ohledně toho, které všechny části těla mají k trsání využít, Darliene Parker si zase publikum zcela získala skvělým provedením Stand By Me Bena E. Kinga.

Hudebně je Maceo Parker stále na špici: kdykoliv dýchne do saxofonu, je to nádhera a špatná sóla se u něj ani u jeho spoluhráčů prostě nevedou. Ve věku, kdy mnozí nevyjdou ani schody do patra, dokáže bez problému utáhnout dvouapůlhodinovou show, vyburcovat pár desítek lidí k tanečním kreacím a taky si tu show pořádně užít.

Snad jediným negativem byl repertoár dost podobný předchozím Parkerovým koncertům, což řadu lidí kromě skalních fanoušků může při v podstatě ročním opakování lehce omrzet. To bylo poznat i v počtu diváků: ještě po začátku koncertu byly volné lístky a nebyl problém se kdykoliv dostat k pódiu a od něj a pořádnou funkovou party si člověk často užije spíše, když je našlapáno než poloprázdno. Takové negativum ale člověk po večeru stráveném se saxofonistou, co hrál několik dekád s Jamesem Brownem, snadno promine.

text: Jiří Kalous, foto: Marek Holoubek