RECENZE: Alice In Chains se vrátili do Seattlu a nahráli svou nejlepší desku v tomto století

Vydáno 10.09.2018 | autor: Aleš Materna

Déle než pět let vyhlíželi fanoušci nové album Alice In Chains, kteří před třiceti lety v Seattlu společně se Soundgarden, Nirvanou, Mudhoney či Pearl Jam utvářeli grungeovou scénu. Čekání se rozhodně vyplatilo.

RECENZE: Alice In Chains se vrátili do Seattlu a nahráli svou nejlepší desku v tomto století RECENZE: Alice In Chains se vrátili do Seattlu a nahráli svou nejlepší desku v tomto století

Alice In Chains

Rainier Fog

Skladby:
The One You Know, Rainier Fog, Red Giant, Fly, Drone, Deaf Ears Blind Eyes, Maybe, So Far Under, Never Fade, All I Am

10 trax / 53 min

Vydavatel: Warner Music

Šesté album Rainier Fog je třetí se zpěvákem Williamem DuVallem. Ten se k formaci připojil v roce 2007, pět let po smrti Laynea Staleyho, jenž zemřel na předávkování drogami. Skupina s nezaměnitelným hutným zvukem kytar a depresivních zdvojených vokálů na nové nahrávce neztratila nic ze své naléhavosti a syrovosti. Navázala na své začátky a vrátila se ke kořenům stylu, který pomáhala vytvářet. Z Los Angeles se přesunula do rodného Seattlu, kde ve Studiu X vznikly některé písničky. A nahrávce dala název Rainier Fog podle jednoho z nejnebezpečnějších vulkánů světa, činné sopky Mount Rainier, vzdálené 87 kilometrů od Seattlu.

Sekaný kytarová riff v úvodní The One You Know vyvolá sopečnou erupci s výronem magmatu a pyroklastického proudu v nádherném dvojhlasném refrénu. Lávový proud Rainier Fog spálí okolní krajinu a hlasivky zpěváka naříkají nad smrtí bývalých spoluhráčů, nad triumfy a pády spojené se Seattlem.

RECENZE: Dinosauři obživli. Díky ďáblu a Alice in Chains

Smutná kytara Jerryho Cantrella v Red Giant podbarvuje tklivou vokální melodii v symbolice pomalého tuhnutí magmatu. Fly svou akustickou polohou na chvíli utiší žal před dalším výbuchem vulkanického zvuku valivých kytar a táhlých mrazivých vokálů v druhé části alba, s výjimkou Maybe s countryovým nápěvem a téměř metalovou Never Fade s nakažlivým refrénem.

SYROVĚJŠÍ A ŽIVĚJŠÍ

Stejně jako u předchozích Black Gives Way To Blue (2009) a The Devil Put The Dinosaurs Here (2013) se produkce alba ujal zkušený Nick Raskulinetz (Foo Fighters, Korn), který téměř deset let spoluvytváří sound kapely. V jeho domácím studiu v Nashvillu se nahrávaly vokální party a kytarová sóla, Joe Barresi (Tool, Queens of the Stone Age) se v Los Angeles postaral o finální mix.

Oproti předchozím dvěma je nová deska syrovější a živější, obdařená výraznějšími a propracovanějšími skladbami. Alice In Chains tu symbolicky vzdali hold stylu, který z pošmourného Seattlu dobyl celý svět, se snahou navázat na svá první tři syrová depresivní alba Facelift (1990), Dirt (1992) a Alice in Chains (1995). Tato snaha se vyplatila a Rainier Fog je zatím to nejlepší, co v tomto tisíciletí Alice In Chains vytvořili.

text: Aleš Materna

Témata: Alice In Chains, grunge, Seattle

4,00

čtenáři

hlasuj
zavřít