RECENZE: Harry Styles našel svůj styl. Na své první sólovce je dospělý a upřímný

Harry Styles

Harry Styles

Skladby:
Meet Me In The Hallway, Sign Of The Times, Carolina, Two Ghosts, Sweet Creature, Only Angel, Kiwi, Ever Since New York, Woman, From The Dining Table

10 trax / 40:18 min

vložte odkaz, text nemažte

Vydavatel: Sony Music

Jaká očekávání může mít běžný posluchač v případě sólové desky chlapce, který se v sedmnácti letech stal součástí obrovského, zvukově i aranžersky vyšperkovaného, prvoplánového hudebního produktu jménem One Direction. Produktu, v němž za každým hitovým singlem stály šedé eminence skladatelů a producentů a z pěti hezkých kluků, kteří umí zpívat (Ano, je to opravdu tak), se stali dobří zaměstnanci hudebního průmyslu. Chodili včas do práce, vždy odzpívali přesně to, co měli - podle požadavků lidí z nahrávacích studií. Moc svobodně to nezní, ale má to svoje výhody. Harry s kámoši totiž vyprodal, co se dalo. Viděl omdlévat davy krásných žen a za svou dobře odvedenou práci dostal plat, jehož výši snad ani vědět nechceme.

Po pár letech v tom samém stereotypu, jehož dopad na člověka si ani neumíme představit, si ale i Harry Styles uvědomil, že přeci jen jde o něco víc. Že by písně, které zpívá, mohli zanechat o něco hlubší stopu u koncových posluchačů.  Že by se v textech mohla objevovat mnohem komplikovanější poezie než "And we danced all night, to the best song ever." Tvůrčí svoboda nakonec otevřela dveře nahrávce, která je po hudební stránce dospělá a opravdová. Na poli popové a folkové muziky zkrátka Harry sklidil pořádný kus kvalitní úrody se špetkou rockového plevelu, kterou si posluchač může vychutnat do sytosti. 

TO NEJLEPŠÍ ZE STARÉHO V NOVÉM

Při prvním poslechu musí být každému jasné, že Harryho prvotina je všechno, jen ne prvoplánový počin. A kdo se zaposlouchá ještě hlouběji, objeví v balíčku deseti skladeb jejich o hodně starší generační jádro. Jako by se Harry učil od těch nejlepších a inspirací mu byli velikáni jako Beatles, The Doors nebo sound nahrávek Pink Floyd.  Zvukově je totiž jeho deska laděna přesně do této nálady, kde jeho jemný hlas se špetkou drsného koření krásně koresponduje. Také skvělé využití prostorových efektů napříč celou deskou zasluhuje veliký palec nahoru. Dnešní tolik přítomná digitální sterilita bere s první skladbou Meet Me In The Hallway nohy na ramena a místo ní zalije naše uši intimnost a teplo analogových pásů ze "zlatých časů". A tak je k posluchači Harry blíž, než kdy předtím.

AUDIO: Harry Styles dává zapomenout na One Direction, snaží se oslnit rockovou baladou

Do této krásné nálady pak už jen vstupují živé nástroje A jejich uplatnění v žánrových fúzích. Bicí, basa a piáno dominují rockové baladě Sign Of The TImes, kde je v nezvykle dlouhé stopáži vyprávěn srdcervoucí příběh matky, která konejší své novorozené dítě s vědomím, že zemře na následky komplikací při porodu.  Two Ghosts a Sweet Creature sbírají úlomky zlomeného srdce za doprovodu elektrické i akustické kytary. Sex, drogy a rock'n'roll podle Stylese jsou zase skladby Only Angel a Kiwi.  Ever Since New York překvapí melodickou linkou a rytmickým vzorcem. Woman je nasáklá zvukem starého "british rocku" a zní jako něco, co si John Lennon zapomněl v šuplíku pro své sólové album. Konec patří písni From The Dining Table, která má melancholicky barevnou atmosféru a se španělkou a smyčci tak nějak hořkosladce zakončuje celé album.



Debut Harryho Stylese není žádným ubohým pokusem znamenat v hudebním světě něco víc. Faktem je, že nahrál skvělou a dospělou desku, kterou si s klidem můžete uložit do vaší Spotify knihovny, nebo na vaši oblíbenou polici s cédéčky. Prvoplánově laciná očekávání, která asi měla většina z nás, se tedy naštěstí nenaplnila. A tak si může Harry tu "boybandovskou" nálepku přece jen strhnout.

Témata: Harry Styles, One Direction, boybandy