Vydáno 21.06.2017 | autor: Josef Martínek
Před čtyřmi lety natočila Lorde desku roku. Minimálně v popu určitě. Očekávání od její druhé řadovky proto byla obrovská. Kdyby je nenaplnila, nebyla by zdaleka první ani poslední, kdo se po silném nástupu na scénu propadne do popových hlubin. Její Melodrama je však znovu tak přesvědčivé, že není pochyb: Nasaďte jí korunu.
Lorde znovu přišla, nahrála a zvítězila
Skladby:
Green Light, Sober, Homemade Dynamite, The Louvre, Liability, Hard Feelings / Loveless, Sober II (Melodrama). Writer In The Dark, Supercut, Liability (Reprise), Perfect Places
11 trax / 40:57 min
Vydavatel: Universal Music
Mohlo to dopadnout všelijak, vždyť Lorde prodělala za čtyři roky tolik změn. Z neznámé teenagerky se stala celosvětová hvězda, z dětského pokojíčku zamířila přímo do večírky přetékajícího New Yorku. A místo indie elektropopu vsadila tentokrát na přímočařejší sound a přizvala hvězdy hitparád - písničky s ní skládal Jack Antonoff, který pracoval například na posledním albu Taylor Swift, a ruku k dílu přiložila třeba i švédská hitmakerka Tove Lo. Přirozeně se změnila i témata jejích písní, z melancholické dívky vyrostla dospělá žena, která zažila euforii, ale i velkou bolest v lásce.
Lorde však pochopila, že jedinou cestou, jak tenhle kolotoč ustát, je neztratit sama sebe. Zachovat své přednosti a překvapit nově ventilovanými emocemi. Těmi je Melodrama naplněné až po okraj - od bezbřehé radosti až po zoufalství, frustraci, strach a bezmoc. Tuhle "naštvanou" Lorde jsme poznali hned v prvním roztančeném singlu Green Light, a i když to byla v porovnání s debutem razantní změna, nakonec zpěvačce proměna v rozervanou dračici svědčí.
VIDEO: Disclosure a vraždící Lorde přitahují pozornost jako magnety
Melodrama ale zdaleka není jen o tanci a vzteku. Některé písničky totiž lemují jemné kontury magicky přitažlivého hlasu Lorde, které vás až uklidňují. Vezměme si takovou Liability, ve které se sice zpěvačka svěřuje, že "miláček mi opravdu ublížil, brečím v taxíku", zpívá ji však s takovou vyrovnaností, že působí spíš jako ukolébavka. Skoro jako by se do ní převtělil sám David Bowie. Podobně intimní je i Writer In The Dark, která v klavírním podkladu překvapí refrénem zpívaným na Lorde nezvykle vysokým hlasem - a opravdu dojímá.
Lorde sice říká, že Melodrama není koncepční deska, přesto se jedenáctkou písniček táhnou jasné spojitosti. Například zmíněná Liability má pokračování Libality (Reprise) a na epický song Sober, který pojednává o strachu z vystřízlivění z euforie, navazuje Sober II (Melodrama), v němž uklízí skleničky na šampaňské a vzpomíná na noční upřímnost. Právě její autorská koncepčnost a svébytnost ji tolik odlišuje od ostatních popových hvězd, že není třeba se bát: Ani "dospělá" Lorde se v davu neztratí.
Důkaz o tom podává třeba píseň The Louvre, která nás vezme na horskou dráhu pocitů a kombinuje "zasněnou" Lorde s tou roztančenou. Pulsující elektropopová hitovka Supercut může být v době plochého mainstreamového zvuku á la The Chainsmokers příjemným osvěžením hitparád, a když dojdete až k závěrečné Perfect Places, je jasné, že všechny cesty vedou na večírky.
Lorde prošla všemi životními změnami s hlavou vztyčenou, a i když zpívá o tom, o čem referují vlastně všichni "dospěláci", zpívá o tom tak, jak umí jen ona. Zdá se, že v době kdy většina velkých popových hvězd uplynulé dekády stagnuje, tu máme osobnost, na kterou pop music tak dlouho čekala. Už teď Melodrama aspiruje na album roku 2017.
Témata: Lorde, Melodrama, Taylor Swift, Tove Lo
4,50
čtenáři
hlasuj
