RECENZE: Mňága a Žďorp si na novém albu dělá, co chce. A dělá to dobře

Mňága a Žďorp

Třecí plochy

Skladby:
Je to nejistý, Kdo čím chce být, Žádnej strach, Barevný směrovky do zítra, Sonet, Atakdál, Kanárci v klecích, Dvě zrníčka písku, Lásko, lásko, Vteřiny věčnosti,  Třísky, Svítáníčko

12 trax / 38:17 min

Vydavatel: Surikata Records

Dle mého názoru nejlepší album Mňágy od třináct let starého Dutý, ale free nabízí řadu hostů, mezi nimiž jsou vedle členů Brass Avenue například klávesák Milan Nytra, Luboš Novotný z Druhé trávy nebo zpěvačka Jitka Andrášková. Ta se výrazně uplatňuje hned ve druhé skladbě Kdo čím chce být, která nás po výletu do světa jazzu vrací k typické tvorbě Petra Fialy. Její vokál vyvolá vzpomínky na nahrávku Furt rovně s účastí holek ze Zuby nehty.

Pořádnou dávku melancholie nabízí následující silná skladba Žádnej strach s pozoruhodným textovým obratem "Dotknul jsem se směle hovna i hvězd...". Album natočené opět s producentem Milanem Cimfem zní v písních jako Barevný směrovky do zítra povědomě. To však rozhodně neznamená nějaké vykrádání sebe sama, ale nezaměnitelný autorský rukopis.

LIVE: Mňága a Žďorp završila své třicetiny parádní oslavou ve Foru Karlín. Gratulovali Tomáš Klus, Márdi nebo Vladimír Merta

Důkazem zdravého sebevědomí kapely je způsob, jakým se poprala s Williamem Shakespearem v dalším coveru, Sonetu od Vladimíra Veita, který vyšel v sedmdesátých letech na desce Zakázaní zpěváci. Vedle saxofonisty Jiřího Tibitanzla v závěrečném Svítáníčku se Fiala ve dvou písních opět o autorství podělil s kytaristou Martinem Knorem.

Zatímco Knorovo Atakdál je trochu hořkou vzpomínkou na sweet dreams 90. let včetně připomenutí Annie Lennox a Lou Reeda v textu, Třísky fungují jako zajímavá kombinace slide kytary Luboše Novotného s rockovou kytarou v refrénu. Hodně rockovou tvář Fialovy tvorby pak představuje potemnělé Lásko, lásko.

Dobrá investice

Jako singl si kapela vybrala skladbu Kanárci v klecích, která není špatná, ale osobně bych viděl spoustu lepších kandidátů. Namátkou třeba Vteřiny věčnosti s textem připomínajícím název známého italského filmu Alberta Sordiho z počátku 80. let Vím, že víš, že vím a nápaditým Fialovým milostným vyznáním "Nejlepší oběd byl ten, kterej jsem si nedal, abych stihl vlak, kterým jsem za tebou jel". Z výše uvedeného je asi jasné, že ústředním tématem desky jsou vztahy, protože podle Fialy "Láska je prostě nejvíc".

Vyrovnanost alba Třecí plochy zapřínila i změna v sestavě kapely, když půl roku před nahráváním předchozího Třínohého psa přišel nový bubeník Marcel Gabriel a partu skutečně oživil. Mňága a Žďorp příští rok oslaví třiatřicet let své činnosti, na nějaký konec však její Kristova léta rozhodně nevypadají.
Peníze na natáčení své novinky Valmezští opět získali pomocí sbírkového serveru. Fanoušci jí stejně jako v případě předchozích nahrávek Made in China (2014) a Třínohý pes (2017) poslali statisíce korun, za které si skupina zaplatila studio.

Nebyli bychom snad ani v Česku, aby to nevyvolalo závistivé komentáře o "žebrající kapele" a hlášky ve stylu Haškova "To se nám to hoduje, když nám lidé půjčujou...".  Každý soudný člověk však musí uznat, že je to záležitost kapely a jejích příznivců, kteří si navíc po poslechu alba Třecí plochy mohou říct, že to rozhodně nebyly zbytečně vyhozené peníze.

text: Roman Jireš

Témata: Mňága a Žďorp, Třecí plochy, Petr Fiala