RECENZE: Richarda Müllera zastihla pětapadesátka ve skvělé formě

RICHARD MÜLLER

55

Skladby:
Čo ak tam hore nikto nie je?, Julia Roberts, Bez lásky, Čierny čaj, Adieu Adele, Dobre už bolo, Žena z fotky Helmuta Newtona, Anjel strážny, Hlava v smútku, Láskovičky, Milovanie na smrť, Narodený v šesťdesiatych, Nemá pieseň, Na smrteľnej posteli, 55

15 trax / 63:31 min

vložte odkaz, text nemažte

Vydavatel: Universal Music

Na rozdíl od koncepční desky Sociální síť, kterou Müller vydal loni spolu s Michalem Pavlíčkem a Michalem Horáčkem a vyvolala rozporuplné kritiky, je nový počin z podstaty nekonfliktní. Až na několik výjimek jsou všechny písně snadno přístupné jak po hudební, tak i po textové stránce, nenajdou se zde žádné aranžerské či kompoziční experimenty, natož pak textové kontroverze.

Přístupnost ale v žádném případě neznamená jednoduchost nebo plochost: Ondřej Gregor Brzobohatý, který má kompletně na svědomí hudbu, svou prací dokazuje, že je možné dělat pop, který není prvoplánový a stojí i za opakovaný poslech. Je vidět, že skladatelský vývoj několika posledních dekád zná velmi dobře a umí z něj citlivě citovat. Aranžérská a skladatelská klišé, které používá, nepůsobí křečovitě; naopak, jsou vždy na místě. Na jednu stranu podtrhují žánr a umožňují onen pocit podvědomé známosti skladeb, na druhou stranu jsou sama o sobě zajímavá a řemeslně skvěle zvládnutá.

FÚZE MEZI JAZZEM A POPEM FUNGUJE

Dlužno dodat, že silný autorský vklad Brzobohatého se nemusí zamlouvat všem. Žánrově se hudba pohybuje nejčastěji někde mezi muzikálovými songy a pop-jazzem s občasnými výlety do funku, r'n'b a soulu. Jazzová atmosféra je podpořena hned ze dvou směrů: za prvé kompozičními postupy v řadě skladeb, za druhé pak muzikantským obsazením. Po skvělém Matěji Benkovi, který ho doprovázel vloni na turné 15 roků bez Filipa, Müller sáhl po dalších esech československé jazzové scény: bicí má na starosti Roman Vícha, basu obhospodařuje Jakub Vejnar a hostuje zde kontrabasista Robert Balzar nebo trumpetista Míra Hloucal.

Richard Müller interview: Album 55 je můj Sgt. Pepper's, pokřtí mi ho budoucí prezident

Poslední jmenovaný stojí i za aranžemi dechů, které dodávají správný smooth sound všude, kde se objeví. Album tak hezky nabízí příklad plodné spolupráce mezi jazzmany a popovými interprety. O něco trochu víc křečovitě než dechy působí smyčce, jejichž aranže psal Ondřej Brzobohatý a byly nahrány s Epoque String Orchestra. Po profesionální stránce jim nelze nic vytknout a leckdy pořádně umocňují atmosféru a podporují dramatičnost textu (nejvíce je to markantní v Ženě z fotky Helmuta Newtona a Hlavě v smútku). Občas se ale hraničí s jistou zbytečnou teatrálností a nejvíce navozují dojem muzikálové nebo filmové hudby. Když se navíc objeví v kombinaci s dechy, je výsledek už poněkud přeplácaný a dost možná by nebylo na škodu větší střídmost při jejich obsazování.

RŮZNORODÁ PÍSŇOVÁ SMĚS

Pop-jazzem a funkem se ale Brzobohatý rozhodně invenčně nevyčerpává: na albu najdeme noir chanson Hlava v smútku, ze kterého doslova kape nálada nočního baru těsně před zavíračkou, nebo lyrické písně Láskovičky a Na smrteľnej posteli ze závěru. Na své si přijdou i milovníci Müllerovy rockovější minulosti: svižný Čierny čaj spíše jen naladí na ostřejší vlnu, zato Narodený v šesťdesiatych je už pravověrný bigbeat, i když s funkovým ocasem. Lehkou úlitbou mainstreamovějším posluchačům jsou kousky jako Julia Roberts, Dobre už bolo a Anjel strážny, které mají slušnou šanci aspirovat na rádiové hity. Konečně tak trochu osamoceně stojí úvodní Čo ak tam hore nikto nie je? a závěrečná 55, které se nejvíce blíží původní Müllerově tvorbě.

Richard Müller pokřtil album 55, podpořili ho Michal Horáček, Klára Vytisková i Dan Bárta

Většinu textů obstaral obstaral Peter Uličný, zbytek si napsal sám Richard Müller; kdo ale jaké napsal, není pouze z poslechu lehké poznat. Uličný se dobře trefil do zpěvákova stylu a úsporného typu projevu, texty jsou, zdá se, Müllerovi blízké i tematicky. Jak Müller, tak Uličný mají vážné momenty - nejmarkantnější je to asi v Na smrteľnej posteli a 55, oba se zabývají láskou, zejména tou nešťastnou a nenaplněnou (Müllerův trojlístek Bez lásky, Adieu Adele a Hlava v smútku a Uličného Žena z fotky Helmuta Newtona), nebo alespoň zapovězenou (Čierny čaj). Oba mají ale i žertovnější momenty - třeba v Julia Roberts nebo Anjel strážny a Dobre už bolo, u které je k mistrovství dotažena nejistota, jestli jde o skutečnou stížnost stárnoucího muže, nebo o satirický komentář k pověstné české "blbé náladě". Ať už ale jde v textu o cokoliv, Müller je při jeho zpěvu vždy uvěřitelný.

Nová deska Richarda Müllera nenabízí žádné experimenty a těžko říci, jestli nějaký song má šanci dotáhnout hity z jeho starší tvorby. Nakonec ale rozhodně jde o silné album, které působí vyrovnaně a věrohodně, texty zaujmou, hudba je příjemně vlezlá a některé z písní mají tendenci držet se v hlavě pozoruhodně dlouho.

BEST TRAX: Žena z fotky Helmuta Newtona, Adieu Adele, Čierny čaj
ZKUS TAKY: Ondřej Brzobohatý - Identity, Müller, Pavlíček, Horáček - Sociální síť, J.A.R. - Dlouhohrající děcka

text: Jiří Kalous

Témata: Richard Müller, Ondřej Brzobohatý, 55, pop-jazz, nová alba