RECENZE: Royal Blood hrají napodruhé temně a sexy

Vydáno 11.07.2017 | autor: David Stoklas

K hutnému zvuku nepotřebujete tři kytary jako Iron Maiden. A čím méně členů má vaše kapela, tím menší šance, že se s někým neshodnete. Royal Blood, kteří se ještě nedávno chlubili tituly jako objev roku, teď přišli s novou deskou. A opět se potvrzuje, že méně je občas nejvíc.

RECENZE: Royal Blood hrají napodruhé temně a sexy RECENZE: Royal Blood hrají napodruhé temně a sexy


Royal Blood

How Did We Get So Dark?

Skladby:
How Did We Get So Dark?, Lights Out, I Only Lie When I Love You, She's Creeping, Look Like You Know, Where Are You Now?, Don't Tell, Hook, Line And Sinker, Hole In Your Heart, Sleep

11 trax / 34:30 min

vložte odkaz, text nemažte

Vydavatel: Warner Music

Jejich debut v roce 2014 poměrně suverénně obsadil hitparády, a tak jsou velká očekávání na místě. Aktuální album sice takový humbuk nevzbudí, což ale neznamená, že se nepovedlo. Právě naopak. Royal Blood ukazují, jak tvořit energický, špinavý, hitový rock a nepotřebují k tomu ani elektrickou kytaru. Zvuk onoho ikonického nástroje, který k rocku patří asi jako trumpeta k jazzu, elegantně supluje baskytara a nezměrné množství efektových pedálů. Zvuk je vskutku dotáhnutý do nejmenšího detailu a vlastně ani není poznat, že Royal Blood šest strun na kytaře tak nějak nevoní.

EXKLUZIVNĚ: Za Royal Blood do Berlína. A klidně i dál

Atmosférou skladeb se dost blíží k songům jejich zatím proslulejších kolegů.  Už ze začátku úvodní skladby How Did We Get So Dark? se posluchači mohou rojit myšlenky na Queens Of The Stone Age. Špinavý sound kapely Joshe Hommeho je více než zřetelný a jako takový se na desce britských Royal Blood vyskytuje poměrně často. Vzniká tak elegantní a paradoxní mix hitovosti a zdánlivé nepřístupnosti. O něčem podobném se dá hovořit třeba u grungeové hudby.

TEMNÍ, ALE NE UFŇUKÁNKOVÉ

A na tohle si vystačí sami dva. Líbí se to nejen jejich bedňákům, kteří nemusejí odklízet okázalé hradby z aparatury. Navíc nejde o nic neobvyklého - Slaves, Blood Red Shoes, The Ting Tings - ti všichni elegantně ukazují, že duo v prostě rocku funguje a vůbec se nemusejí bát, že by jejich zvuk ztrácel na hutnosti z důvodu minimálního množství hudebních nástrojů.

Royal Blood přišli s kvalitní nahrávkou a tlačí onu pomyslnou kárku rock'n'rollu dál po kamenité cestě. Hlavně správným směrem. Deska je nápaditá a líbivá, avšak není laciná a zbytečně podbízivá. Asi z ní nejde vypíchnout konkrétní skladbu a říci o ní, že je jejím úhelným kamenem. How Did We Get So Dark? funguje jako celek. Royal Blood přitemnili, ale nestali se z nich depresivní ufňukánkové. Možná zrovna tenhle styl je receptem na to, jak být sexy a zároveň u toho nezaprodat duši.

Témata: Royal Blood, rock, britská scéna, indie, alternativní rock

Text: David Stoklas

4,00

čtenáři

hlasuj
zavřít

Při poskytování služeb na těchto stránkách nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie na těchto stránkách. Další informace naleznete zde. Rozumím