RECENZE: Sladkých dvacet! Wohnout v knize rekapitulují hlavně vizuální formou

Vydáno 08.06.2016 | autor: Hedvika Pajerová

Wohnout letos slaví dvacet let. Výročí této rockové formace je na české scéně unikátní zejména díky faktu, že za dobu své existence ani jednou nezměnila složení. Stručnou historii sepsal Matěj Homola v knize s názvem Sladkých dvacet.

RECENZE: Sladkých dvacet! Wohnout v knize rekapitulují hlavně vizuální formou Wohnout těší fanoušky už 20 let


Wohnout

Sladkých dvacet

326 stran

vložte odkaz, text nemažte

Vydavatel: Carpe diem

Matěj je zakládajícím členem, zpěvákem a kytaristou kapely, spolu s kytaristou a bratrem Honzou založení Wohnoutů v devadesátých letech iniciovali. Kniha mapující jejich první kroky vývoj není jeho debutovým literárním počinem. Společně s Honzou vydali v roce 2010 knihu Namasté babá, která je cestopisem z dvouměsíčního putování po jihu Indie.

PŮSOBIVÁ FORMA

První, co na knize zaujme, je její nádherné provedení. Čistě seříznuté stránky jsou sešité v černé vazbě s barevnou fotografií a se silnou papírovou obálkou. Po prolistování je zřejmé, že jde hlavně o vizuální zážitek. Textu rozděleného do dvaceti šesti kapitol je pomálu, ale každá je doplněna QR kódem odkazujícím na dodatečné materiály nahrané na webu. Jedná se hlavně o další fotografie, ale také o audio, video nebo třeba scany recenzí. Kniha sama je také plná fotografií, mezi kterými nechybí kapelní proma, dokumentace natáčení videoklipů a fotky z koncertů, často obsahuje také autentické záběry z natáčení nebo volného času kapely. Třešničkou na dortu jsou pak snímky fotografa Olega Homoly, otce Honzy a Matěje, z období jejich dětství a dospívání.

LIVE: Open air ve Výravě: Mig 21 už nebudou hulit, vystoupili i Wohnout a UDG

Tomuto tématu je ostatně věnována téměř třetina knihy. Matěj vypráví o svém dětství na pražských Vinohradech, které se nevyhnutelně prolíná s dětstvím Honzovým a Zemánkovým. Svěžím a překvapivě čtivým stylem popisuje strasti i radosti doby před Sametovou revolucí, stejně jako dobu pokusů, která následovala v devadesátých letech. Wohnout v té době završovali období dospívání, o experimenty různého druhu tedy ani u nich nebyla nouze. Pokud jde o dětství bubeníka Fenka, je mu v knize věnována pouze jedna stránka. Matěj s ním nevyrůstal, a tak je pochopitelné, že nemá co říci. Na druhou stranu, Sladkých dvacet je kniha o celé kapele, a pokud je dětství Pražáků věnována tak velká část, nabízí se úvaha, zda by nestálo za námahu popsat i Fenkovo dospívání ve více kapitolách.

ODPOVĚDI NA OTÁZKY NEPŘIŠLY

Bohužel to není jediné, co z knihy ať už úmyslně nebo nedopatřením vypadlo. Matěj se sice kontroverzním tématům nevyhýbá a otevřeně popisuje i kapelní krizi kolem roku 2009, spousta otázek z historie ale zůstává nezodpovězených. Čtenáři tak zůstanou neobjasněny spekulace kolem podmíněného vyhazovu Zemánka ze skupiny v období kolem vydání desky Pedro se vrací. Mlčení se týká i historie bývalého manažera Cyrila Hořánka, který pro Wohnouty na přelomu století zajišťoval booking a údajně jim odmítl vydat videonahrávky z raných období.

Když se hokej spojí s hudbou: v Českých Budějovicích hráli Kryštof, Michal Hrůza nebo Wohnout

Většina knihy je tak spíše stručným souhrnem událostí typu "stalo se to a to" a Matějových názorů na danou věc. A protože Wohnouti měli po celou dobu své historie velmi silný vztah k fanouškům a neváhali je zásobovat webovým bulletinem, dlouholetí příznivci kapely se nedozvědí prakticky nic nového. Ani útržkovité kapitoly zmiňující Duo Egon, Rádio Děda nebo natáčení klipu Ó gramofón nejsou žádným překvapením. Navíc Matěj neváhá každou chvíli zdůrazňovat, že ať už jde o texty, zmiňované vedlejší projekty nebo muzikál Trhák, takřka všechno vzniklo náhodou, bez záměru a vlastně i bez významu. Zejména většina textů nemá podle frontmana význam vůbec žádný, což i opírá o různé argumenty. Píše například, že refrén písně Sejko-nopí vznikl z popěvku "tam-ta-dam-tý".



Kniha Sladkých dvacet by si zasloužila ubrat na fotografiích a přidat na textu. Je škoda, že ač poměrně tlustá, je kromě první čtvrtiny o věcech fanouškům známých a nemá tak, čím by překvapila. Obrazový materiál je v kombinaci s kvalitním tiskem skutečně impozantní a dává smysl, pokud bylo třeba knihu na tři sta stran nafouknout. Jestli však zabírá místo méně známým faktům z historie formace, mohla být většina z něj také ukryta do zmiňovaných QR kódů.

3,00

čtenáři

hlasuj
zavřít