Vydáno 07.11.2019 | autor: Aleš Materna
To byl opravdový masakr. Zabijáci z Kalifornie se na závěr své kariéry rozloučili s fanoušky skutečnou řezničinou. A to doslova. Film, který uváděla kina po celém světě pouze 6. listopadu, byl ve své první třetině morbidně zvrácenou oslavou vraždění a smrti. Druhá, mnohem delší část snímku pak představila kapelu v živém vystoupení z Los Angeles ze srpna 2017, kde prokázala, že stále patří k ikonám extrémního metalu.
RECENZE: Slayer v zajetí krve a brutality - fascinující loučení titánů thrash metalu ve filmu The Repentless Killogy
Režie: BJ McDonnell, Wayne Isham
130 min
Distributor: Aerofilms
Na tento dlouho dopředu avizovaný filmový experiment se těšily tisíce fanoušků po celém světě. Jak bylo vidět i v pražském kině Bio Oko, Slayer jsou také v Česku stále velice uctívanou modlou žánru. Vidět tolik do kůže a černých triček s logem skupiny oděných fandů metalu v kině, to se jen tak nepoštěstí. A zatímco Metallica jich do stejného kina na svůj film přilákala začátkem září jen pár desítek, nyní bylo kino zaplněno odhadem pětkrát větším počtem diváků. Balkón byl obsypán dobrou stovkou lidí a totéž platilo o auditoriu pod balkónem. Jak bylo možné sledovat, všichni si tento koncert i s brutálním pětačtyřicetiminutovým hororovým úvodem užívali.
Americká parta Slayer, která společně s Metallikou, Megadeth a Anthrax patří po téměř čtyři dekády do tzv. Velké čtyřky zakladatelů a legend thrash metalu, pojala koncepci hudebního filmu po svém a víceméně originálně. Scénář i režii svěřila do rukou autorovi svých dvou posledních videoklipů BJ McDonnellovi, známému také pro režírování American Horror Story či spolupráci na filmu Ant-Man. Ten najal několik ostřílených hollywoodských herců (Danny Trejo, Richard Speight Jr., Derek Mears, Jason Frost, Jessica Pimentel, Caroline Williams aj.) a společně se Slayer vytvořili v podstatě nový druh krátkometrážního hororového příběhu. Jejich hudba ve třech videoklipech i jedné koncertní skladbě a kapela samotná tu hrály jednu z velmi podstatných rolí.
Hlavní hrdina Wyatt, jeden ze zakládajících členů neonacistické organizace Ruka bratrství, musí čelit obrovské přesile desítek zabijáků z vlastních řad. Postupně je všechny pobije, povraždí a doslova utopí v krvavé lázni. Expresivní pojetí je opravdu často dovedeno až do absurdna, vzduchem létají střeva, vnitřnosti, srdce i uříznuté hlavy soupeřů.
Důvodem jeho msty je vražda jeho těhotné přítelkyně tmavé pleti Giny, kvůli níž Wyatt z organizace odešel. Před očima samotného hrdiny ji podříznou a téměř vykuchají, což zákonitě vyvolá jeho hněv a touhu po pomstě. Mstí se opravdu důkladně a k vraždění svých bývalých kolegů využívá mnoho rafinovaných způsobů. Na své cestě za spravedlností se poté Wyatt dostane do vězení, kde se mu podaří zorganizovat vzpouru a opět teče krev. Hodně krve. Poté hlavní hrdina utíká s kumpánem (Danny Trejo) z vězení a dále se mstí všem ostatním, zároveň se snaží vypátrat a dostihnout hlavního padoucha.
A stopy k němu míří, jak také jinak, přímo na koncert Slayer. Zde pak po skončení koncertu dojde v zákulisí k závěrečné krvavé scéně. Nutno podotknout, že do první hrané části filmu byly velice umně zakomponovány tři videoklipy kapely: You Against You, Pride and Prejudice a Repentless. Nejenom jejich hudební, ale i vizuální složka zcela zapadá do konceptu příběhu a výrazně ho dokresluje a rozvíjí; v závěrečné scéně pak sledujeme hlavního padoucha na stadiónu v průběhu poslední skladby kapely Angel of Death.
Po tomto docela překvapivém a šokujícím úvodu, který sledovali někteří fanoušci s otevřenou pusou a rozšířenými zornicemi, jiní naopak u některých až přehnaně krvavých scén propukali v záchvaty smíchu, se na plátně odehrála druhá část filmu. Méně krvavá, zato mnohem očekávanější. V podstatě šlo o standardně natočený koncertní záznam vystoupení Slayer ze stadiónu Inglewood v Los Angeles, který se odehrál 5. srpna 2017. Téměř hodinu a půl trvající set představil kapelu i po osmatřiceti letech na scéně stále ve vynikající formě. Sypala z rukávu jednu skladbu za druhou bez zbytečných řečí, koncert řádně odsýpal a postupně gradoval.
Kerry King, Tom Araya, Paul Bostaph a Gary Holt se předvedli jako skvělí instrumentalisté, kteří i v pokročilém věku zvládají bez problémů množství prstolamů a hrají v neuvěřitelné rychlosti. K vidění a slyšení bylo 21 skladeb a kromě několika novějších kousků nemohly chybět starší prověřené hity jako War Ensemble, Mandatory Suicide, Dead Skin Mask, Seasons in the Abyss, Hell Awaits, South of Heaven, přičemž největší ovace vyvolala jak na stadiónu, tak přímo v kině skladba Raining Blood. Při té naběhlo přímo před pódium pražského kina několik fanoušků a začalo se svíjet a třepat v rytmu strhující písně. Totéž platilo i pro diváky na balkóně, z nichž se řada postavila a začala hlasitě skandovat, což se opakovalo i u závěrečné skladby Angel of Death.
Film Slayer: The Repentless Killogy přinesl nevšední zážitek a doplnil jeden z posledních střípků do mozaiky hudební i textové poetiky kapely. Kapely, kterou řadíme mezi poslední thrashmetalové mohykány. Na rozdíl od svých kolegů z Velké čtyřky ani jednou neuhnuli z nastolené cesty klasického syrového thrash metalu někam ke komerčně více zajímavým experimentům a vždy zůstali věrni svému žánru. V něm stále patří k absolutní světové špičce. Ačkoliv je tento film označován jako rozloučení s fanoušky a definitivní tečka za kariérou skupiny, věřme, že jejich cesta ještě není u konce a nakonec si svůj plán rozmyslí a vrátí se v plné síle.
Text: Aleš Materna, foto: David Webr
Témata: Slayer, The Repentless Killogy, kino, film recenze
0,00
čtenáři
hlasuj
