RECENZE: Sting natočil rockový soundtrack životních příběhů

Vydáno 18.11.2016 | autor: Filip Pešta

Tři měsíce mohli občané New York City potkat na křižovatce padesáté sedmé a deváté ulice Stinga, který tudy každé ráno chodil do studia, aby natočil svoji první rockovou desku po třinácti letech. Byla to ztráta času? Rozhodně ne.

RECENZE: Sting natočil rockový soundtrack životních příběhů Sting chodil každý den pěšky do práce


Sting

57th & 9th

Skladby:
I Can’t Stop Thinking About You, 50,000, Down, Down, Down, One Fine Day, Pretty Young Soldier, Petrol Head, Heading South On The Great North Road, If You Can’t Love Me, Inshallah, The Empty Chair

10 trax / 37:05 min

vložte odkaz, text nemažte

Vydavatel: Universal Music

Sting je člověk milující a plně respektující všechny hudební žánry. A takřka všechny si na svých deskách do sytosti vychutnal. Jeho dispozice, zahrnující velký hlasový rozsah a virtuózní ovládání kytarových nástrojů, podtrhuje také jeho záliba v hudební historii, včetně znalosti společenských aspektů jednotlivých historických epoch. Žádný div, že se pak člověk takových kvalit pustí do nahrávání renesančních skladeb anglického skladatele Johna Downlanda. A jako kontrast dovolí celému symfonickému orchestru hrát punkovou skladbu The Police s názvem Every Little Thing She Does Is Magic, kterou sám charakterizoval jako "punkovou odrhovačku o pár akordech."

AUDIO: Sting se vrací ke kořenům, rockové album vydává po třinácti letech

Veškerý svůj hudební přehled dokáže naprosto brilantně aplikovat do své vlastní tvorby a po jeho žánrových koktejlech se vždy příjemně zatočí hlava.

I když se 57th & 9th prezentuje jako rockové album, najdeme v něm spoustu příjemných hudebních překvapení, jak už to u Stinga bývá zvykem. Deset nových autorských písní voní po syrovém, kytarovém zvuku osmdesátých let, kterému dominuje agresitiva Stingova "chrapláku". I když je druhá polovina desky ve znamení jemnosti, stále si udržuje temnou atmosféru, kde je Sting v roli moudrého vypravěče, který vás celým dějem alba provází jako ve filmu.



STING JAKO VYPRAVĚČ PŘÍBĚHŮ

K vyprávění je toho mnoho. Jako vždy jsou Stingovy texty poselstvím či reflexí příběhů životů minulých i současných otevírajících zároveň téma světových problémů. Samozřejmě ani na lásku se zde nezapomíná. 50,000 je modlitba za všechny muzikanty, kteří v tomto roce zemřeli, a byla nahrána týden po Princově smrti. Skladba One Fine Day, ve které je hudebně cítit mistrovství prosodie, je zpěvákovou prosbou o náš zdravý přístup k problému klimatických změn naší planety.

Heading South On The Great North Road a If You Can't Love Me jsou cestopisy interpretovy minulosti - v tracklistu je najdeme rovnou po sobě a vyznačují se klidným tempem. Poslední dvě nejsilnější skladby nesou názvy Inshallah a The Empty Chair. Název té první je arabské slovo, které znamená "jestli bůh dá", dle Stingových slov: "Pokud je to Boží vůle, pak to tak musí být". Příběh matky, která utíká přes moře se svou rodinou možná rozpláče citlivější posluchače. Rozhodně při něm mrazí v zádech. Poslední, dojemná skladba The Empty Chair je inspirována smrtí amerického novináře Jamese Foleyho, který byl unesen a zabit Islámským státem.



Stingovo vyprávění je příjemné a opravdové. Na své si přijdou jak milovníci starších nahrávek, tak fanoušci komplikovanější hudební struktury. Vznik této desky akorát podtrhuje fakt, že je Sting jedna z žijících legend tohoto světa, která nám toho v budoucnu ještě hodně předvede. Krásně se zde zároveň promítá i ona často zapomenutelná skutečnost, že hudba jako taková žádné předsudky ani hranice nemá.

text: Filip Pešta

Témata: Sting, 57th & 9th, rock, Prince

4,50

čtenáři

hlasuj
zavřít

Při poskytování služeb na těchto stránkách nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie na těchto stránkách. Další informace naleznete zde. Rozumím