Vydáno 23.02.2017 | autor: Marta Šindlauerová
Z tajemného alternativního umělce, kterého znala jen hrstka nadšenců, se za pět let z The Weeknda stala hvězda první velikosti. Možná i díky němu se vrací do módy r'n'b. Aktuální deska Starboy nese celkem příhodné jméno: tento materiál udělá z hudebníka fakt hvězdného kluka.
The Weeknd nahrál desku, kterou nebudete poslouchat jen o víkendu
Skladby:
Starboy (feat. Daft Punk), Party Monster, False Alarm, Reminder, Rockin', Secrets, True Colors, Stargirl Interlude (feat. Lana Del Rey), Sidewalks (feat. Kendrick Lamar), Six Feet Under, Love To Lay, A Lonely Night, Attention, Ordinary Life, Nothing Without You, All I Know (feat. Future), Die For You (feat. Daft Punk)
18 trax / 60:08 min
Vydavatel: Universal Music
To, že kdysi poměrně žánrově vyhraněný a zoufale nemainstreamový The Weeknd, občanským jménem Abel Tesfaye, vydá popovou desku, se dalo vlastně každou chvíli čekat. Zpěvák velmi rád uváděl jako svou největší inspiraci Michaela Jacksona a tato třetí (jen pro úplnost: pokud považujete trilogii House of Balloons, Thursday a Echoes of Silence za regulérní desku, pak je Starboy čtvrtý počin) deska má k popovému králi zatím nejblíže, co se Weekndovy diskografie týče. Tesfaye si na ní řádně pohrál, a výsledek? Rozhodně jeho zatím nejlepší práce.
Nedá se konstatovat, že by se všechny písně hodily do rádiového éteru, ačkoli deska nesporně obsahuje celou řadu prvoplánových hitů. Úspěch hitu Can't Feel My Face z minulé desky Beauty Behind the Madness byl zaručen už jen hvězdným producentem Maxem Martinem, ale s tím už Tesfaye na Starboy spolupracoval jen na songu Rockin', který spíš slouží jako taková výplň tracklistu.
RECENZE: The Weeknd je jako Michael Jackson pro hipstery
Na Starboy jsou to zkrátka takové "skromné" hity, které jsou pro éter buď příliš pomalé, příliš táhlé (dříve však Tesfaye dobré táhlé písně psát uměl, viz třeba Wicked Games z Trilogy), příliš sprosté (za text v songu Ordinary Life zpěvák úplně pochvalu nesklidil, mimo jiné v něm například zní věta "David Carradine I'ma die when I cum", což je reference ke smrti hollywodského herce, který pravděpodobně zemřel v důsledku nepříliš bezpečné mastrubační techniky), příliš artové (většina featuringů na albu) nebo naopak příliš cukrlátkové (Secrets). Neznamená to, že by byly špatné, věc se má jednoduše tak, že na Starboy jsou i lepší kusy, a těch je naštěstí mnohem více.
V čem je Tesfaye nejlepší, jsou svižné písně. V těch se nejvíce projevuje jeho užitečná a v branži neocenitelná schopnost umět zaujmout ihned od začátku. U Weeknda už od první chvíle poznáte, že tahle písnička bude pecka. Začíná to skvělými intry, melodicky krásnými slokami a celé to graduje refrénem, který má prostě koule. A co teprve když přijde výborné intermezzo, jako je tomu třeba v A Lonely Night (kde jsou mezihry hned dvě a jedna je lepší než druhá). Když přijde na výčet největších hitů počinu, není se zde třeba nějak umírňovat, protože je jich tu více než dost, možná bude vhodné si i vzít kalkulačku. Zdivočelá False Alarm (s originálním videoherním klipem), pěkná spolupráce s francouzskými Daft Punk I Feel It Coming (a samozřejmě titulní píseň Starboy), úderná Loves To Lay, naléhavá Nothing Without You či zvukově podobná Die For You.
Podařených písní je na Starboy vskutku mnoho. The Weeknd se ani nesnaží zalíbit všem, ale to, co dělá, dělá dobře. Kombinuje r'n'b a pop, má úžasnou hlasovou vybavenost, je výborný producent a skladatel. Čtyři hvězdičky od nás dostává za to, že zatím stále ještě neumí vybrat na svá alba skutečně to nejlepší a na Starboy je tak několik hluhých míst, která sice nejsou vyloženě špatná, ale jinak nadupoanou desku zbytečně brzdí.
Témata: The Weeknd, Starboy, Daft Punk, rhythm and blues, pop
4,00
čtenáři
hlasuj
