RECENZE: Z nových Chinaski vám do pláče nebude, do smíchu ale také ne

Chinaski

Není nám do pláče

Skladby:
Není nám do pláče, Potkal jsem tě po letech, Já nebo ty, Tamaryšek, Venku je na nule, Naposled, Propan s butanem, Pamatujte na má slova, Řítím se do pekla, Adieu, Hoří Hollywood, Záhada, Kapela z Aucklandu

13 trax / 48:08 min

Vydavatel: BrainZone

Album bylo nahráno a mícháno ve více studiích - mimo toho v novozélandském Aucklandu se točilo i ve studiích v Austrálii, USA a znovu i ve Velké Británii. A i když na desce nenajdeme jednotící sound a žánr, jednotlivé žánrové výkyvy nekopírují různá natáčecí místa, producenti odvedli svou práci skvěle.

Během prvních tónů přepadne člověka skepse: vše, co je zde slyšet, už tu minimálně jednou bylo, naposledy na Rockfieldu, částečně i na předchozích albech. Chinaski opakují motivy a charakteristická témata textů - snad to není jen proto, aby si zajistili dostatečně silnou pozici v dramaturgii rádií a pořádně silné refrény na letní open-airy.

Tuto obavu podporuje i text úvodní Není nám do pláče, který je v podstatě složen z názvů a parafrází textů minulých kapelních hitů a ze kterého kýčovitá nostalgie kape jak zcukernatělý med. V podobném duchu se nesou i další songy: v Potkal jsem tě po letech se opět objevuje Malátného oblíbený motiv opětovného setkání s osudovou ženou života (který se na Rockfieldu promítl skoro do každé druhé skladby), podobné téma se objevuje i v Naposled, která se textově i motivem jisté blíže neurčené budoucnosti, kdy se protagonista opět setká se svojí láskou, velmi blíží Až nebudu z předchozího alba.

AUDIO: Chinaski už nenapíšou další Punčocháče, přesto nepláčou. V novém singlu, na květnové desce ani na podzimním turné

Trojka Já nebo ty zase řeší partnerské soužití (jistý posun je nicméně v tom, že zatímco dříve se zpívalo, že Bůh je žena, zde už je žena jen vinna). Zvuk a aranžmá, které na Rockfieldu mile překvapily a působily inovátorsky a svěže, se zde jeví spíše trochu jako vykrádání sebe sama.

VYDAŘENÝ TAMARYŠEK

Kromě písní, které by klidně mohly být na Rockfieldu, je zde další skupina: pohodové písně tu s nádechem bigbítu, tu lehce hozené do funku jako připomínky dřevních let kapely. Patří sem třeba Venku je na nule s pompézním zvukem, jehož lehkou kýčovitost podtrhuje angažmá smyčcového kvintetu. Pokud se vám ale líbil Doják nebo Stížnost, nebudete zklamáni.

FOTOREPORT: Chinaski odehráli v Brně poslední koncert před pauzou, došlo i na novinku Tamaryšek

Propan s butanem mile překvapí houpavým groovem v rytmice a garážovým zvukem, text se ale opět podobá jako vejce vejci Až nebudu (=až se stanou nějaké věci, zjistíme, že prostě patříme k sobě a už tak zůstaneme). Na podobné rockovo-funkové vlně se veze i Řítím se do pekla s vyvrženecky laděným textem. Pamatujte na má slova zase nabídne pohodovou rádiovku, jakou byl svého času Tabáček a Malátnému se zde podařilo zpívat o lásce a milostných úletech překvapivě výstižně, vtipně a bez zbytečného patosu.

S Není nám do pláče to ale není tak jednoduché. Kromě písní, které už jsme párkrát slyšeli s trochu jiným textem a jinými akordy a těch, které sice tak okatě nekopírují předchozí úspěšné hity, ale ani nenabízejí nic závratně nového, je zde totiž ještě několik tracků, které si zaslouží větší pozornost. První z nich je Tamaryšek, jednoduchá písnička s hezkým lyrickým textem plným květin a keřů, která se se svou rockovou bezprostředností a poetikou blíží do vod, kde je třeba Vypsaná Fixa. Patří sem bezpochyby i Adieu s vtipným textem a nostalgickým refrénem.

Další v řadě je Hoří Hollywood s folkovým nádechem, song složil Ivan Tásler a otextoval Michal Horáček. Chinaski jako kapela i Malátný jako zpěvák se zde představují v neobvyklé poloze, se kterou se ale více než zdařile popasují. Konečně poslední z nich je Záhada, které kraluje oldschoolový hardrockový riff a v podobném duchu se nesou i sborové zpěvy. Leitmotivem je carpe diem - zde uvěřitelné daleko více než v Řítím se do pekla. Dokonce ani sprostá slova v textu zde nepůsobí tak násilně a prvoplánově jako v jiných Malátného textech; paradoxní, vzhledem k většině písniček, které Chinaski mají, je jen věta "sex, drogy, rock’n’roll, není čas na balady".

KAŽDÉMU, CO JEHO JEST

Bonbónkem je pak dechovková verze Kapely - v podobné úpravě hráli Chinaski na svém narozeninovém koncertě 1.signální s Městskou hudbou Františka Kocha Kolín a bylo to úchvatné - a je jen dobře, že se něco podobného objevilo i ve studiové verzi.

Nová deska je zvukově i z tvůrčí stránky méně kompaktní než Rockfield a je vůči němu v nevýhodné pozici - Rockfield totiž bezpochyby byl výjimečným albem. Je těžké skupině vyčítat jim jistou předvídatelnost a nedostatek inovací: vyžaduje velkou odvahu a vůli měnit něco, co vám pomohlo dostat se na vrchol, zvláště když s tím opakovaně vyprodáváte sportovní haly.

Jestli je baví skládat rádiové hity jak přes kopírák, je vše v pořádku - platí, že každému, co jeho jest. Přesto je to málo z druhé tváře Chinaski, která je patrná zejména ve třetí části alba, rozhodně mnohem zajímavější a zasloužilo by si daleko více prostoru.

BEST TRAX: Tamaryšek, Potkal jsem tě po letech, Záhada
ZKUS TAKY: Chinaski - Rockfield, Bek Ofis – For The Truth You Must Fight, Vypsaná Fixa – Krása nesmírná

text: Jiří Kalous

Témata: Chinaski, Není nám do pláče, Rockfield, nová deska