Vydáno 25.06.2017 | autor: redakce
O headlinerech už toho bylo napsáno dost, takže není třeba opakovat, že Sting zabodoval pokorou a čistým muzikantstvím a Kasabian zcela strhli fanoušky pod pódiem. Podívejme se proto na dalších deset vystoupení druhého ročníku pražského Metronome festivalu, která nás během dvou dnů na Výstavišti zaujala.
Young Fathers mají ve své sbírce prestižní Mercury Prize. Foto: Tomáš Klíma
Na interprety, jako jsou právě islandští GusGus, se vyplatí počkat do pozdních nočních hodin. Teprve tehdy totiž vyniknou všechny aspekty jejich setu. Už od prvního syntezátorového zvuku dostala severská dvojka publikum kryté Moon stage do nálady nekoordinovaně smýkat svými tělesnými údy. Možná byli zklamaní ti, kteří od nich čekali nějakou bezduchou diskotéku, neboť jejich hudba kombinuje taneční prvky a velice silnou atmosféru, s jejíž gradací umí výtečně pracovat. Pumpovali tak do trsajícího davu nezměrné proudy energie.
Sami GusGus a převážně Daníel, který doplňoval elektronické beaty zpěvem, předváděl bizarní taneční pohyby, jimiž se někteří z řad publika inspirovali a snažili se je napodobit. Jeho osobitý styl práce s tělem je však naprosto jedinečný. (David Stoklas)
Hrát na hlavním pódiu před Stingem, to bylo skvělé místo v harmonogramu pro Ester Rada. Izraelská zpěvačka čerpá ze svých etiopských kořenů, a tak je její repertoár bohatý na různé vlivy. Mísí v něm jak soul, tak r'n'b či funk, výsledkem je proto nesmírně energická hudba, které dominuje její charakteristický hlas. Pokud je pravda, že její vystoupení před pár lety bylo velkým překvapením festivalu Glastonbury, je třeba dodat, že překvapením bylo i na Metronome festivalu.
Svým citem pro muziku i zdatnou kapelou, v níž vynikaly hlavně dechy, si totiž diváky zcela podmanila, což se na festivalu povedlo jen několika málo interpretům. Přezdívka "etiopská Aretha Franklin", kterou jí přisoudili zahraniční kritici, je možná zbytečně nafouklá, přesto je Ester Rada jméno, které by si zasloužilo větší publicitu. (Josef Martínek)
Britská dvojice Blood Red Shoes patřila k těm, kteří se museli popasovat s takřka prázdným prostorem pod pódiem. A rozhodně nepatří mezi ty, co by si to zasloužili. Možná právě proto byla hlavně ze strany zpěvačky a kytaristky Laury-Mary Carter cítit trocha rozpaků. Nakonec i přes tento drobný škraloup patřilo jejich vystoupení mezi ty nejzajímavější. Blood Red Shoes předvedli pódiový minimalismus - kytara, bubny a podmanivé hlasy.
FOTOREPORT: Metronome festival pokračoval s Kasabian, Lenny, Blood Red Shoes nebo Young Fathers
I přes to, že této indie-rockové skupině více sluší klubové prostory, jak jsme se mohli přesvědčit na jejich vyprodaném koncertu v pražském Lucerna Music Baru z roku 2014, tak i jejich festivalové vystoupení rozhodně stálo za návštěvu. (David Stoklas)
Objevitelské choutky jste mohli uspokojit na koncertě slovinských Koala Voice. Tuhle čtveřici u nás asi před Metronomem znal málokdo, lze ji však zařadit k největším objevům dvoudenní akce. Frontwoman Manca Trampuš, která kromě zpěvu stíhá i hrát na kytaru, zaujala řezavým hlasem i zaníceným projevem.
Jejich indie rockové skladby jsou jak v angličtině, tak v jejich mateřštině, v níž zpěvaččino charisma vyniká ještě o chloupek víc. Kořením je pak jistá punková přidrzlost, díky které byste kapelu v davu nepřehlédli. A kdyby ano, poznávacím znamením je medvídek koala na tričku. (Josef Martínek)
Kapela Baby In Vain patřila mezi několik příjemných objevů, které jsme viděli v zastrčeném cirkusovém stanu, jenž sloužil jako prostor pro ne tolik známé umělce. Bohužel je škoda, že tento prostor povětšinu vyplňovaly pouze desítky nadšenců a o atmosféře snad ani nemohla být řeč. Baby In Vain je dámské trio z Dánska a na Metronome festivalu se staly velvyslankyněmi psychedelického rocku s prvky shoegaze i post-rocku. Pokud měla nějaká kapela ambice oživit tento prostor, tak to byly ony.
Děvčata týrala své kytary a do mikrofonů střídavě pouštěla jemné falzety a neurvalý křik. Baby In Vain byly chvíli smrtonošky a chvíli éterické lesní víly. Kvůli technickým problémům však jejich set začal o chvíli později, a tak, sice trochu komorní, publikum ochudily o několik dalších skladeb. (David Stoklas)
Jedno z nejzajímavějších spojení sliboval set Ewy Farne. Své písničky totiž oblékla do jazzového kabátku a přizvala si výborného kytaristu Davida Dorůžku a polské vokalisty. Ti vytvořili spolu s její kapelou na pódiu pestrou a hudebně rozmanitou kombinaci. Nejpřekvapivější podobu měl zpěvaččin průlomový singl Měls mě vůbec rád?, hodně intimně ale působily i Leporelo, odzpívané jen za doprovodu klavíristy, a La La Laj, při níž Farné sekundoval jen Dorůžka se svou kytarou.
Publikum naslouchalo i písním, které byly zpívané v polštině, a i když Ewa podotkla, že je ze svých poprockových koncertů zvyklá víc komunikovat s diváky, její interakce s publikem byla dostačující - procítěná interpretace totiž diváky přitáhne lépe než vyprávění historek nebo tleskání do rytmu. A když se na závěr rozezněl loňský hit Na ostří nože, nadšené ovace publika daly jasně najevo, že tenhle koncert patřil na Metronome festivalu k těm vydařeným. (Josef Martínek)
Velká Británie měla na letošním ročníku Metronome festivalu opravdu silné zastoupení. Vedle headlinerů Stinga a Kasabian to byl i experimentátorský hiphopový projekt Young Fathers. O čistém hip hopu jako takovém však nemůže být řeč, neboť jejich hudba zahrnuje i r'n'b, soul a prvky africké kultury. Všechno doplněno o živočišnou, nespoutanou a dynamickou show. A opět. Hudba měla ambice rozpohybovat davy - ty tu však i přes to, že už nebyly tři hodiny odpoledne, stále chyběly.
Young Fathers s publikem nijak moc nekomunikovali, nesnažili se navázat spojení slovy, nýbrž pro to raději použili hudbu. A ten zážitek byl intenzivní. (David Stoklas)
Na aktuální držitelku čtyř Andělů byla sice sobotní půl třetí odpoledne v nesnesitelném horku nepříliš šťastná hodina, přesto si diváci na její koncert cestu našli. Lenny znovu demonstrovala variabilitu svého repertoáru, když se zaskvěla jako písničkářka za klavírem i jako rocková dračice. Vyjma svých písní skvěle zkrotila i hitovku Sex On Fire od Kings Of Leon, kterou zahrála u klavíru.
V písních s rockovým nádechem divoce poskakovala po pódiu, a dokonce došlo i na konfety. Od dob svých začátků se zkrátka Lenny v živé prezentaci hodně posunula a její projev je nyní založen hlavně na dynamice a energii. Snad jen škoda, že oproti dalším českým interpretům neměla žádného hosta. (Josef Martínek)
První vystoupení na hlavní stage obstaral v pátek Thom Artway. Čerstvý Zpěvák roku podle Cen Anděl si přizval hosty, když z Anglie přiletěla Michaela Charvátová alias Maella, která se zapojila v tklivém duetu Conformity i titulní písni jeho oceněného alba Hedgehog. Na pódiu se ukázali také Lukáš Chromek, který desku produkoval, a cellistka Terezie Kovalová. Artway svůj set namixoval ze svižnějších písní, kterými diváky rozhýbal, i pomalých balad, v nichž se odrážely všechny emoce jeho nakřáplého hlasu.
Zpěvák roku Thom Artway: Nerad bych, aby teď lidé chodili na koncerty s většími očekáváními
Nejprocítěněji odzpíval osobní zpověď Sun Is Colder, největší úspěch měla hitovka I Have No Inspiration. A zmiňme i úplnou novinku In Your Mind, kterou s klipem představil teprve před pár dny. Zamrzela pouze slabá divácka návštěva i to, že se Thom Artway zdržel na pódiu tak krátce - oproti jiným interpretům netrval jeho koncert hodinu, ale necelých 40 minut. (Josef Martínek)
Hostem Kláry Vytiskové byl varhaník Ondřej Pivec, jehož zásluhy na albu Take Me To The Alley Gregoryho Portera pomohly desce k zisku Grammy. Vytisková, která absolvovala první koncert po porodu, vyprávěla historky o tom, jak ji Ondřej kdysi vozil po nocích domů, protože jí ujel noční autobus, takže se v tomto případě jednalo spíš o přátelskou výpomoc.
Pivec se zapojil do písně All Night Long a poté setrval na několik dalších skladeb. Klara and The Pop přehráli největší hity jako Forever, Survival nebo Country Girl a publikum bavili i méně známými songy. V nich Vytisková nespoléhala jen na roztančenou náladu, ale i na atmosféru, jako v působivé I Believe. (Josef Martínek)
text: Josef Martínek, David Stoklas, foto: Tomáš Klíma
Témata: Metronome festival, GusGus, Blood Red Shoes, Lenny, Ewa Farna, Thom Artway, Klara And The Pop, Koala Voice, Ester Rada, Baby In Vain, Young Fathers
0,00
čtenáři
hlasuj
