NiceLand: Hudební alchymie

 
Podle posledních zákulisních informací to v Česku vypadá na úspěšný rok. Nemyslím tím, že se zničehonic vypaří náš státní schodek, zvednou se několikanásobně platy a budeme mít stabilní vládu. S idealismem se to nemá přehánět. Ale co se týká hudby z našich luhů a hájů, tak pár lidí (a doufám, že spousta nových) bude mít tento rok radost z nových desek Sunshine (právě vyšlo), Vypsané FiXy (podzim) nebo Tatabojs (červen). Ne náhodou stojí za všemi počiny producentský guru Dušan Neuwerth. Je to kluk šikovná a pracovitá a i to mě dovedlo k zamyšlení nad tím, jak je role producenta náročná a někdy dost nevděčná.

V naší kapele třeba jednoho máme. Už to dělá nějakej ten pátek, občas na nás vybalí vtipnou historku z natáčení, když se nudíme v dodávce cestou na koncert. Taky už máme za sebou dvě vydaná alba, každé s jiným producentem a zpětně mě vždy zarazí, že nejde o profesi jasně ohraničenou mantinely. Samozřejmě se od takového člověka očekávají určité technické základy, vědět, který mikrofon se hodí víc na zpěv, na kytary a charakteristiky jejich zvuku. Nemluvě o šílené změti kabelů, ve kterých je třeba mít pořádek. 

Další důležitá otázka, když přijde na nahrávání a vytváření "umění", je ve velké míře psychologie. Muzikanti jsou často hovada líný a nedochvilný nebo naopak precizní a strojený. V prvním případě je to pro producenta trochu o nervy se na něčem domluvit. Od termínů nahrávání a včasného příchodu do studia, po dohlédnutí na to, aby měl dotyčný nové struny, paličky, efekty, nebo případně aby nástroj samotný vůbec přinesl.

V tom druhém případě se producent třeba marně zkouší dostat do matematicky zahraného sóla na kytaru nějaký život. Prostě to musí mít "koule", rozumíme si, ne? Na přílišnou upjatost naštěstí existuje hodně muzikantských fíglů, ale alkohol funguje téměř stoprocentně. Jak říká náš basák (za mé výrazné podpory), po pár pivech se hraje líp. A alespoň je tak ve studiu trochu srandy. Ono se tam totiž pro muzikanty samotné zas tak často tolik neděje. Ale producent se nudí málokdy a musí být stále ve střehu.

Není toho na jednoho člověka málo, co? Ještě ale jedna věc, ta nejdůležitější, právě přichází na řadu. Producent by vám měl věřit a vy jemu, protože jste se navzájem vybrali (pokud mu nejde jen o prachy, ale to není případ téhle země). Pokud se lidi tak nějak pochopí v muzice, pak jde práce od ruky. A že je to někdy dost těžké mezi samotnými členy kapely, natož, když si má ještě k sobě pustit dalšího člověka. A co z toho chudák producent pak má? Fanynky a nehynoucí slávu? No, to asi ne.

Neříkám, že to bez něj v některých případech nejde, jenže to už musíte být nejenom na hranici hudební geniality, ale hlavně mít něco za sebou. Vždycky se to může pokazit a je i mnoho světových a zavedených kapel, které pak s výsledkem nejsou spokojeny. O to víc musím obdivovat kapely či jednotlivce, kteří si to zkusí na vlastní pěst všechno ohlídat a zprodrukovat sami (a moc úspěšných jich teda není). Jakákoli cesta je totiž nakonec velká sázka do loterie. Když se to nelíbí lidem, tak jste stejně nahraný. Ale alespoň je možnost to příště udělat jinak. Protože i cesta může být cíl a cesty boží jsou nevyzpytatelné. Nebo tak nějak... 

text: Michal NiceLand Motyčka
www.niceland.cz