ROCKBLOG: Top 5 hudebních masakrů

Když jsem byl požádán, abych sestavil žebříček toho nejhoršího, co se kdy na blogu Hudební masakry objevilo, nejprve jsem byl trochu v rozpacích. Co by se dalo vlastně charakterizovat jako „úplně nejhorší?“ Pro někoho to budou hiphopeři, co si hrají na krále světa, i když akorát berou beaty z Fruity Loops a rapují do mikrofonu od Skypu. Bandzone jich je plný. Nejhorší interpret pro dalšího posluchače může být třeba šamponek, co si říká DJ, ačkoliv jen o víkendech někde v Řepákově pouští na diskošce písničky z winampu a tváří se u toho, jako by mu měli zítra předskakovat Justice.

A co třeba Leoš Mareš revival, kluk z Brna, který přijede odmoderovat v kožichu kamkoliv cokoliv, není právě toto ono pomyslné dno? Každý může na věc nahlížet jinak a podle svého vkusu. Proto jsem se rozhodl, že tento žebříček sestavím vyloženě z interpretů, kteří se muzice věnují na profesionální úrovni, vystupují nejen na kdejakém otevírání obchoďáků, ale i v televizi, hrajou je rádia a vydávají desky u těch největších společností. Zkrátka patří už pevně do našeho středního proudu. Jen si tak trochu ťukám na čelo, proč to někdo fakt poslouchá.

5. místo – Hynek Tomm

Bulvár a kdejací pomatení pseudonovináři ho nazývají českým Bocellim. Na kontě má už tři desky a spolupracuje s matadory naší populární hudby (Cmíral, Poštulka nebo Michal David). Nazpíval titulní píseň k filmu Kameňák 3, v současnosti objíždí maloměstské kulturáky se zábavnými pořady, taková ta rádoby benefice, kdy si na pódiu v křeslech povídá pár lidí, každou chvíli někdo z nich něco zazpívá, znáte to. Na netu je dostupný zatím jen jeden videoklip, ale i ten stojí za to.

4. místo – MC Duro

Pokud jste si mysleli, že éra děsivých chlapeckých elektro formací typu O-Zone nebo Eiffel 65 je dávno pryč a navíc nás milosrdně minula, opak je pravdou. I v roce 2012 s touhle muzikou jde kašpařit, jak dokazuje skupina z Jeseníku nazvaná MC Duro. Desek vydali o trochu víc než Hynek Tomm, jednu z nich například u Popronu. Navíc velmi pilně vydávají singly, kterými své fanoušky obšťastňují několikrát do roka. Poznávací znamení – jednolité synťáky, všude vokodéry, prostinké texty, řetízky z poutě kolem krku a tuna gelu na hlavě.

3. místo – Pavel Roth

Soc-popová hvězdička Pavel Roth měl kdysi pár hitů, ale po roce 1989 o něj zájem totálně opadl a musel začít taxikařit. Když se v uplynulé dekádě ovšem zvedl nostalgický zájem o normalizační zpěváky, Pavel Roth se s tím svezl taky. Dneska objíždí firemní večírky, různé městské slavnosti, vystupuje v televizi, hrajou ho rádia. V poslední době vydal dvě desky, objevil se na pár kompilacích a spolupracuje hodně s Ivou Hajnovou, dokonce nazpívali album duetů, ze kterého je tento singl.

2. místo – New Trio

Nicol Lenertová, Robert N. a Leoš Petrů. Tak se jmenují interpreti, kteří před pár lety působili v projektu New Trio. Diskošková trsanda s rytmem na první dobu, která je kvalitou i provedením ještě o třídu níž než repertoár Michala Davida. I přes ubíjející hloupost toho všeho se jim podařilo vydat nejen CD, ale i DVD. Navíc se dostali na pár kompilací, sem tam je nasadila do rotace nějaká rozhlasová stanice, objevili se v pár estrádách. Robert N. po rozpadu New Tria pokračoval sólově, Nicol s Leošem naopak spolupracovali dál a dokonce vydali společnou desku. Lásku nehledej byl (údajně) největší hit New Tria. Tak moc úspěšný, že si jej jako svou hymnu vybralo jedno casino.

1. místo – Sandra Rosová

No a komu jinému by mělo patřit první místo, když ne Sandře Rosové? Tato samozvaná spasitelka českého popu s vylhaným promem (údajně vyhrála v USA talentovou soutěž, načež novináři zjistili, že to nebyla žádná soutěž, ale trochu luxusnější dětský tábor) a majitelka patrně nejnepříjemnějšího hlasu své generace má na kontě dvě desky. Tu první vydala pod pseudonymem Sandra Bell u Popronu, předloni se objevilo druhé album, které pro změnu zastřešil Monitor EMI. Tady už vystupovala coby Sandra Rosová, což je další pseudonym, protože je původním jménem Lojkásková. Její singl Lži považuju za jednu z nejblbějších písniček, jaké jsem kdy slyšel. Strašná hudba, ultimátně stupidní text, špatně natočený a především nešťastně sestříhaný klip. Jó, občas se to prostě nepovede. I když o sobě světu tvrdíte cokoliv.

text: Jarda Konáš, foto: archiv
www.hudebnimasakry.cz
www.facebook.com/hudebnimasakry