Je všeobecně známo, že co Čech, to muzikant, možná je to tím, že „nouze naučila Dalibora housti“ anebo, že „když jsi v tísni, svěř se písni“. Kdoví… Je taky známo, že jsme národem reptalů, negativistů a věčných nespokojenců. Tradiční výraz české tváře připomíná bulldoga, co mu sebrali piškot, můžeme ho nazvat „otráveno-nasraně podmračený“.

Stačí se podívat kolem sebe při cestě autobusem  nebo metrem (tady budou mít Brňáci trochu problém :D)

Nekecám! Stačí se podívat kolem sebe při cestě autobusem  nebo metrem (tady budou mít Brňáci trochu problém :D). On se totiž vždycky najde důvod k řešení, nadávání a blbý náladě. Rozhodně nejsem zastánce americkýho úsměvu „aj lavjů ól“ ale rozhodně se radši podívám na uměle se smějícího amíka, než na neustále nasranýho čehůna.

Čím to je? No, těžko říct. Jsme malá zemička, vždycky jsme byli ve vleku někoho většího, ať už Rakousko-Uherska, SSSR nebo USA. Teď se pro změnu necháme vláčet unií. Kdoví, co přinese zítřek. Možná nápisy zimmer frei, rozeseté po vše koutech nahradí 免費客房 anebo ještě něco mnohem horšího. Není to jednoduchý bejt malej mezi samýma velkýma, mě to můžete věřit.

Všude se krade, všude je politika jedna velká žumpa, všude jsou lidi hodný a zlý, jen u nás se to tak nějak rozebírá víc, než jinde. Ona taky zpráva, že zase nějakej vyžranej tlustoprd vytuneloval tisíce bytů, se hodí na hospodské hovory víc, než že se panu profesoru Pirkovi podařila jako prvnímu na světě masakrální transplantace srdce a že před ním padá na kolena i ten amík.

SVĚT PODLE PROTHA (1.): Prezidentské volby v USA vyhrál Trump. Pohádka "Lady a Tramp" tím končí

Co s tím? No, můj kamarád má takovou zálibu – jednou za čas, vždycky když mu přijde, že to tu opravdu stojí všecko zaprd, se sebere a vyrazí na měsíc třeba do Keni, Zimbabwe, Pákistánu nebo tak. Pokaždý přijede zpátky domů s očima na vrch hlavy a strašně si užívá neskutečný vymoženosti jako třeba splachovací záchod, teplou vodu a krepovanej toaleťák. Ono to tu prostě vůbec není zlý! Neznám nikoho, kdo by pracoval a neměl na jídlo, nebo kde bydlet. Jasně, máme tu bezďáky, ale kolik z nich jsou podnikatelé v zaviněném úpadku a kolik prostě jen alkoholici a feťáci? Stěžujeme si na malý platy v porovnání s Německem, ale ve všední den v jednu odpoledne jsou obchoďáky plný a silnice eště víc. Zkuste říct sousedovi, že by měl v pátek ve dvě odpo ještě sedět v práci a ne už bejt sbalenej v autě směr chata na Sázavě. Tohle se v Německu nestane. Kdo z Vás tam jezdí makat, bude určitě souhlasit, sice tam dostanou jiný peníze, ale taky za jinou práci. Dělal jsem dva roky pro americkou společnost a šéf za celý ty dva roky neměl jeden den dovolený. No a pak se oběsil na bojleru, kterej jsem já přidělával a protože jsem ho přidělal dobře, tak bojler tu ještě je a šéf už ne…

Já si myslím, že je fakt super nápad, podívat se na tu naši malou zemičku střediskovou trochu širší optikou než jen od chalupy k rybníku. Jenže jen málo z nás se může sebrat a odjet na měsíc do Keni, žejo…

V České Lípě jsem objevil STROJ ČASU

A tady přicházím já se svým geniálním objevem – STROJEM ČASU, který jsem čirou náhodou objevil v České Lípě. Nejdřív jsem chtěl začít zuřit, že v takovým humusu a bordelu spát nebudu, ale pak jsem si uvědomil, že to není hotel bez hvězdiček, zato s plísní, rybenkami a chcíplou myší za skříní, že to je STROJ ČASU!!! V tomhle nejmenovaném českolipském ubytovacím zařízení hotelového typu si totiž dosud neuvědomili, že Bolševik už tu dávno nevládne a že existujou i jiný televize, než černobílý s laděním na kličku. To je pro naše potřeby dokonalý!!! Uvědomil jsem si, jak se mám super, že mám dvě auta, sice pomalu veterány, dvě motorky (ještě starší) jednu ženu (mladší) a žiju si jako pán. I na ten krepovanej hajzlpapír si vydělám! A to jsem ani nemusel strávit měsíc v Keni! Stačila jedna noc v zasifleným pokoji, teda vlastně ve stroji času.

Protheus (Dymytry) interview: Umím bejt i nepříjemnej pan učitel!

Takže odteď kdokoliv z Vás bude mít pocit, že se nám tu žije blbě, povinně pojede do Český Lípy, ubytuje se v tomhle hotelu (jméno na dotaz) a hned ráno se půjde podívat do čistých nemocnic, škol vybavenejch všemožnejma 3D tabulema anebo třeba na krásný nový dětský hřiště, vlakový nádraží, nebo prostě jen půjde po ulici a bude koukat na opravený baráky.

Lidi, vždyť se nám tu žije cajkovně! Jen nebejt línej a věčně nasranej a život bude fajn. Máme ho jen na chvilku půjčenej!

Tak a teď už je čas jít na bigbít!

Pokud Vás tenhle článek zaujal, mrkněte na můj profil na Facebooku „Svět podle Protha“ dejte mi lajk, komentujte, pozvěte kámoše… Čím víc nás bude, tím víc nás budou muset poslouchat!

 Témata: Protheus, Dymytry, Svět podle Protha