Michal Hrůza: Do konce roku by mohla být na světě nová deska

V posledních měsících jsi pracoval na hudbě k českému filmu Lidice. Je to tvoje první zkušenost s filmovou hudbou?
Ano, bylo to poprvé. Vždycky jsem si přál jednou filmovou hudbu zkusit, ale nějak jsem nečekal, že to přijde zrovna zrovna teď a zrovna u takhle velkýho filmu… Doufám, že se to povedlo, já z toho mám teda mimořádně dobrej pocit.

Klasická filmová hudba, kde mimo jiné zazní i symfonický orchestr, se  od tvé běžné tvorby s Kapelou Hrůzy dost liší. Byla to pro tebe velká výzva?
Výzva to samozřejmě byla, dokonce jsem to nejdřív odmítl, měl jsem z toho přirozeně obrovský respekt. Příběh Lidic je opravdu velké a národní téma, takže jsem tak týden přemýšlel, a nakonec právě díky kolegům z Kapely Hrůzy jsem nabídku přijal. Náš klávesák Karel Heřman totiž zkušenost s filmovou hudbou měl a Aleš Zenkl měl zase tu správnou energii a chuť do práce… Bez Karla by to asi takhle rychle nevzniklo, pracovali jsme denně od začátku listopadu do teď. To, že je to napsaný pro orchestr je také zajímavé…Například úvodní a finální scénu hraje skoro padesát lidí, scéna popravy také, takovou aranž jsme nikdo z nás nikdy před tím nedělal.

Podle informací už dokončení filmu hoří, aby se stihl festival v Cannes. Jak se ti pracuje pod takovým tlakem?
Tlak je v určitém množství potřeba. Vzhledem k nedostatku času bylo strašně důležité, že jsem na celou hudbu nebyl sám. Téměř polovinu hudby složil James Harries, který pracoval nezávisle na nás… Já s Karlem Heřmanem jsme už svoji část pro festival v Cannes dokončili.

Čím tě právě film Lidice oslovil?
Oslovil mě, nebo klidně můžu říct, nadchnul mě scénář, který napsal Zdeněk Máhler. To je něco neuvěřitelně dokonalýho.

Hodláš se filmové muzice věnovat i do budoucna? Jaký žánr by ti podle tebe seděl nejvíc?
Byl bych samozřejmě moc rád, kdybych se i v budoucnu mohl na něčem podílet, tak uvidíme… No a jaký žánr? Ono je to asi jedno, každý se rád účastní něčeho kvalitního, může jít jak o vážné téma, tak i o komedii apod.

Spolu s filmovou hudbou ses podílel i na vzniku soundtracku k filmu, kde kromě tebe figuruje i řada dalších známých jmen. Jak tento nápad vznikl?
Tento, podle mě nesmírně zajímavý počin, se asi narodil v hlavě producenta filmu Adama Dvořáka. Podobný projekt vznikl už i u filmu Snowboarďáci, na kterém Adam také spolupracoval, takže v principu stejný model, jen s jiným tématem. Zaujalo mě, kdo se toho tématu nezalekl a šel do toho. Dan Bárta, Tara Fuki, Jana Lota… Když jsem slyšel píseň Honzy Budaře, rozhodl jsem se, že to také zkusím… Nakonec jsem do toho „namočil“ kluky z Divokýho Billa, Anetu Langerovou, Márdiho z Vypsané Fixy, Xindla, dokonce i Tobiho a Vladimíra ze Sabotáže. Všichni jsou touto výzvou nadšení, tak doufám, že se nám to všem povede.

Na CD spolupracuješ s řadou známých muzikantů, podle jakého "klíče" sis je vybíral?
Asi je potřeba říct, že k výběru muzikantů jsem neměl žádný oficiální mandát, jen jsem o tom řekl lidem, které znám a o kterých si myslím, že to udělají dobře, citlivě.

Jak se ti spolupracovalo s Janem Budařem, který je především herec, ale na vzniku CD se autorsky podílel?
Já mám Honzu rád, protože je to jak skvělý herec, tak i moc dobrý textař, píše hezký písničky a taky režíruje. Natočil nám klip Hotel Morava, kde si zahrál hlavní roli, občas s námi i vystupoval na festivalech, kde jsme předváděli i naše kaufmanovské scénky, takže už ho nevnímám jako herce, ale jako takovou univerzální personu a hlavně kamaráda. Honza vlastně může za to, že jsem se k Lidicím vůbec dostal, protože celé to začalo tím, že mě požádal, ať mu zaranžuji právě tu jeho píseň do soundtracku.

Neláká tě zabřednout do filmové branže víc a vyzkoušet si třeba nějakou roli?
Zde musím sebekriticky přiznat, že sice láká, ale nemám na to (smích).

Jaká by pro tebe byla ideální postava a proč?
…neznámý muž projde kolem…

S kapelou Hrůzy jste poslední album Napořád vydali téměř před dvěma lety. Chystáte teď nějakou novinku?
Vlastně se dá říct, že práce na Lidicích je taková malá deska, vznikly dvě písně a skoro 20 tracků, sice bez textů, ale zase ve velkých aranžích. Takže teď si odpočinem a zhruba za měsíc na to vlítneme, no a když to vyjde, do konce roku by mohla být deska na světě. Není ale kam uspěchat, když bude na jaře, nic se nestane. Objevíme se i na festivalech, více informací je na www.michalhruza.cz

Marta Pušová.