Tal Bachman: znovuzrozený hitmaker, který přišel o slávu, víru i rodinu, přijíždí do Prahy

Jak se vyrůstá v rodině, kde se to hudebníky jen hemží? K muzicírování jsi byl zřejmě „odsouzen" už v útlém dětství :)
Je to tak, maminka zpívala a táta hrál neustále na kytaru. Už od dvou let jsem to zkoušel na bicí, později jsem přidal piano, kytaru a zpěv. Ve škole jsem zpíval ve sborech, působil v rockové kapele, dokonce jsme hráli i sambu. V té době jsem začal se psaním písniček, poslouchal jsem nejrůznější desky a pozoroval, jak táta skládá a nahrává... V tátově kapele Bachman-Turner Overdrive (BTO) dlouho účinkovali i mí strýcové Tim a Robbie, takže jsme opravdu velká muzikantská rodina.

 

Randy Bachman je nejen v Kanadě, ale vlastně v celé Severní Americe rockovou ikonou už od začátku 70. let. Jaké výhody či nevýhody skýtá nést jméno tak respektovaného muzikanta?

Všechno má své pro a proti. Jako syn slavného hudebníka se toho na jedné straně o hudbě můžeš dozvědět opravdu hodně, ale problém je v tom, že tě mnozí lidé berou s rezervou, spíš řeknou: "ty nikdy nebudeš tak dobrý jako tvůj otec", a často ti nedají ani šanci prokázat svůj talent. Navenek to vypadá, že být dítětem slavného otce musí být skvělé, ale jak jsem řekl, má to své plusy a mínusy.

Jak bys popsal kanadskou hudební scénu?
Abych byl upřímný, moc toho o kanadském hudebním průmyslu nevím, já měl kontrakt s americkým vydavatelstvím Columbia Records, mé kontakty jsou ve Státech, všichni lidi z branže, se kterými pracuji, jsou ve Státech, takže ačkoliv v Kanadě žiju, nikdy jsem tam nic nepodnikal.
 
Bob Rock, s nímž jsi dělal své debutové album, je ale Kanaďan. Jak ses dostal k tak renomovanému producentovi, který má za sebou zásadní desky Metallicy, Aerosmith nebo Bon Jovi?
Když jsem podepsal kontrakt s Columbií, bylo mi doporučeno spousta známých i méně známých jmen. Už přesně nevím, jak to tehdy před dvanácti lety bylo, ale když jsme se prvně potkali v L.A., udělal na mě velký dojem. Ani jsem neřešil, že je to v zásadě „heavy metal guy", to pro mě nebylo podstatné. Hlavní je, že ví všechno o nahrávání a že je to především „song man". Koneckonců, není důležité, jaký styl prezentuješ, "good song is a good song in all the style".

Co se dělo po vydání debutu? Moc nerozumím tomu, proč tak úspěšně nastartovaná etapa posléze skončila. Vždyť jsi získal dvě Juno Awards (kanadské Grammy - pozn. aut.), She's So High rotovala prakticky všude, koncertoval jsi s Bryanem Adamsem...
Moje první deska měla skutečně celosvětový úspěch, takže jsem byl fakt nadšený, nicméně kolem roku 2002 začala mít Columbia velké problémy s internetovým pirátstvím a ilegálním downloadováním. Zaměřila se na řešení těchto problémů, omezila spolupráci s mnohými umělci. Tím pádem náš kontrakt skončil a druhou desku jsem musel vydat jinde.

Asi tě to dost znechutilo, když jsi pak doslova sekl s muzikou.
Udělal jsem si pauzu, protože moje žena měla zdravotní problémy a já se jí snažil pomoct. Taky bylo náročné najít dobrého manažera a právníka, abych vyřešil důsledky toho všeho s Columbií. Ale mým hlavním zájmem bylo udržet rodinu pohromadě, takže jsem se snažil být loajální, bohužel nakonec jsme se stejně rozvedli, takže teď vlastně začínám znovu.

V té době jsi měl spoustu jiných aktivit, od hudby na míle vzdálených.
Ano, natáčel jsem politické komentáře, natočil jsem dokument o náboženství, chodil jsem na přednášky na vysoké... Působil v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů (tzv. mormoni), ale to je úplně jiná kapitola. Taky jsem hrál rugby, začal jsem psát a dělal vše, co mi umožňovalo být blízko mé ženy. Co se týče peněz, první rok jsme žili z tantiém z autorských práv a později jsem prostě občas někde vystoupil, ale nikdy jsem nebyl pryč déle než týden...

Jak ses dostal k misionářské práci a k mormonům?
Ještě předtím, než jsem se narodil, konvertoval k mormonům můj otec. Máma byla taky mormonka, takže i já, můj bratr a mé sestry jsme šli v jejich stopách. Když mi bylo devatenáct, odjel jsem jako misionář na dva roky do Argentiny. Po návratu jsem se oženil s mormonskou dívkou a skutečně jsme byli oddanými věřícími až do roku 2003, kdy jsme si uvědomili, že tohle náboženství není založeno na pravdě a tak jsme z církve vystoupili. Bylo to dost smutné, protože jsme přišli o spoustu přátel a majetek. V rámci církve jsem působil i jako učitel, měl jsem možnost studovat původ tohoto náboženství a čím víc jsem šel ke kořenům, tím víc mi docházelo, že si všechny ty principy jeho zakladatel Joseph Smith vymyslel.

Mám pocit, že jsi dospěl k názoru, že lékem na všechny ty trable je hudba. Teď máš dost nových nahrávek, jak s nimi naložíš a co plánuješ?
Mám v plánu je vydat a koncertovat, poslední tři roky mě neustále někdo žádal o spolupráci, což mě těší. Mám spoustu nevydaných songů a mým cílem je dostat mezi lidi, aby si je mohli poslechnout a těšit se z nich.

She's So High zní dodnes z mnoha rádií nebo TV pořadů, před pár lety ji znovu proslavil Kurt Nilsen, podobně si vedl i singl Aeroplane... Jaký je to pocit být autorem tak frekventovaných skladeb, jejichž posluchači většinou ani netuší, že jsou tvé?
Jsem samozřejmě rád, že se pořád hrají v rádiích. Co se týče jejich častého výskytu v jiných formátech, s vydavatelem vždy konzultuji, když je chce někdo použít v seriálu nebo reklamě. Nechci ale žít z minulosti, když jsem se znovu pořádně vrhl znovu na muziku, věřím, že mám co nabídnout i s novým repertoárem.

 
Zbývá dodat, že Tal Bachman vystoupí na narozeninách Hard Rock Café coby speciální host IMT Smile a Popcorn Drama. Zpěváci těchto kapel Ivan Tásler a Peter Aristone nedávno přezpívali Bachmanův hit Aeroplane v duet Tak fájn. Na akci zahrají IMT Smile své největší šlágry a Popcorn Drama pokřtí debutové album, které vznikalo v zimě v Los Angeles.



text Jarda Hudec, Denisa Nechvátalová (Paurová)