Nikita Slovák: Príbeh ulice je druhý hiphopový muzikál na světě, ale první úspěšný

foto: MishaJak ses dostal k muzikálu Príbeh ulice, který slavil úspěchy na Slovensku i v České republice?
Oslovil mě producent, jestli bych nechtěl vyrobit hiphopový muzikál. Já jsem v té době měl rozpracovaný muzikál s jiným známým zavedeným umělcem, ale vyžádal jsem si čas na rozmyšlenou. Dal jsem si podmínku, že libreto, výběr herců, choreografa a hudebního producenta je na mém rozhodnutí a šel jsem do toho.

Príbeh ulice je unikátní svým žánrem. Myslím, že jde o první hiphopový muzikál. Posloucháš hip hop?
Opravím tě, Príbeh ulice je druhý hiphopový muzikál na světě. Těsně před námi vzniklo nepříliš zdařilé dílo v Londýně, a to bylo asi tak všechno. Šli jsme do obrovského rizika, navíc nás provázela skepse celé té komunity. Přiznám se, že předtím jsem tento žánr neposlouchal. Jeho symbolem pro mě byl Rytmus. Dnes vím, že hip hop hraje množství originálních umělců, kvalitních, kteří si vlastní hudbu i sami produkují - H16, Moja Reč, Čistychov, 2H plus a mnoho dalších. Pro mě je hip hop upřímnější a čistší než mainstream.

S Príbehem ulice jste měli úspěch i v Praze. Jaký byl rozdíl mezi hraním na Slovensku a v Česku?
Na Slovensku publikum mnohem více reaguje, standing ovation je vlastně po každém představení, tím spíše bylo pro mě úžasné, že jsme postavili na nohy hlediště v Hybernii a že lidé stáli a tleskali patnáct minut.

V Praze jste angažovali Karla Rodena a Davida Krause? Jak tě napadlo obsadit zrovna tyto herce? A bylo těžké přemluvit Karla Rodena ke spolupráci?
David Kraus mi byl sympatický odjakživa jako zlobivé dítě. Je to kluk s vlastní filozofií, charismatickým a krásným hlasem. Karel Roden je momentálně největší vývozní artikl českého herectví, je to super člověk, milý, pozorný introvert. Mít ho v představení je snem každého režiséra a mně naše spolupráce obohatila pracovně i lidsky. To, že je obtížné získat takové eso, je snad jasné ...

Nyní se na Slovensku hraje už Príbeh ulice 2. Je to pokračování, nebo jak navazuje na „jedničku"?
Je to pokračování, které jsme začali trochu zvláštně. Začátek druhé části jsou poslední sekundy z první. Finta známá z televizních seriálů, ale vyšla. Je to první velký muzikál s pokračováním na světě, na který chodí mnoho lidí, kteří jedničku neviděli ...

foto: MishaJaké písně jste do pokračování použili?
Velká část songů je opět z pera Opaka (ze skupiny AMO, pozn. redakce), který překonal sám sebe. Hudba je ještě víc trendy, je tam použitý rap, r'n'b, dancehall, reggeton, ale můj nejmilejší song je od zpěvačky Mishy Krídla. Na ten jsem natrefil úplnou náhodou. A v úžasné Opakově úpravě je tam píseň Majka Spirita Byť či nebyť.

V čem se liší „dvojka" od prvního dílu?
Dvojka je vizuálně hezčí, tanečně lepší. Tancují tam The Pastels. Je na lepší scéně a divácky celkově přitažlivější.

Bude se Príbeh ulice 2 hrát i v Česku?
V zimě budeme hrát v pražském divadle Hybernia a opět bude bonus pro českého diváka. Na scéně se objeví i známá česká jména.

Českému publiku nejsi podle jména příliš známý. Co kromě Príbehu ulice 2 děláš?
Nepokládám se za součást showbyznysu, a tak se vyhýbám večírkům a setkáváním se známými nulami. Spolupracuji s Petrem Formanem, Davidem Kollerem, Zdeňkem Svěrákem, Honzou Hřebejkem na jedné krásné charitativní akci Misse, která bude mít na podzim třetí pokračování a kterou kromě Prahy budeme dělat i v Bratislavě. Mimo to spolupracuji se Slovenským národním divadlem, kde jsem uváděl tituly jako Don Juan a Caligula. Napsal jsem a režíroval jazzový muzikál o Billie Holiday, pod názvem Královna zpívá blues. Spolu s Jurajem Jakubiskem jsem točil dokument o Rusínech na Slovensku a kromě toho režíruji eventy pro velké firmy ve stylu Cirque du Soleil.

text: Daniel Maršalík, foto: Misha