Už 27 let fungujete v původní sestavě, v jaké jste kapelu zakládali. Jak se vám podařilo společně vydržet víc než čtvrt století – a to i v době komunistické perzekuce nebo porevoluční kulturní krize?
My jsme velice tvrdohlaví. Jednou jsme se rozhodli, že budeme hrát punk and roll, a tak ho hrajeme…
Jak řešíte případné neshody a hádky v kapele?
Neshody a hádky necháváme vyšumět. O sporných věcech se rozhoduje hlasováním, naštěstí nás je pět, remíza není možná.
Poprali jste se někdy?
Jenom s fanouškama. A to už je taky dávno. A vlastně to ani nebyli fanoušci, ale takoví ti exhibicionisté, co si sednou zády ke kapele na kraj pódia a chtějí dirigovat publikum. Takovéto tvory nesnášíme a zkopáváme je do kotle i s jejich nápoji. Oni to leckdy těžce nesou a Michal je párkrát musel umravňovat svištící kytarou. Naštěstí tato přiblblá móda už opadla.
Na koncertech často vykřikujete hesla jako „Punk´s not dead“. Sledujete soudobé punkové kapely a líbí se vám nějaké? Nedíváte se na to, co se dnes nazývá punkem, trochu skepticky?
Ano, díváme se na to skepticky. Staré punkové kapely jsou jednoznačně lepší než ty nové. ové kapely mi nepřipadají dostatečně naštvané, publiku leckdy až trapně podlézají. Staré kapely jsou nekompromisní.
Na co z klasického punku nedáš dopustit?
Tak třeba na Sex Pistols, Clash, Exploited, Dead Kennedys, Buzzcocks, Bad Relligion, Adverts, Ruts…
I když hlásáte tuto „víru“, přesto jste za ta léta trochu odbočili a vaše tvorba jeden čas zabrousila až někam k metalu. Proč ten odklon?
O žádném odklonu nevím! Už od začátku jsme si dávali hrdý přívlastek METAL-PUNK, to nevíte? A hráli jsme i písně ve stylu blues-punk, reggae-punk, country-punk, pop-punk… Nikdy jsme nechtěli hrát jen punk-punk.
Užíváte si spíš festivaly, kde se potkáte i s jinými kapelami a trochu odlišným publikem, nebo preferujete koncerty, zatímco fesťáky hrajete hlavně z profesionálních důvodů?
Festivaly máme velmi rádi! Důvodů je hned několik. 1. Nejsme zodpovědní za návštěvnost. 2. Nemusíme hrát moc dlouho. 3. V zákulisí bývá vydatný raut. 4. U festivalového publika jsme velmi oblíbení.
19. srpna budete jedním z hlavních hostů mikulovského Eurotrialogu. Je trochu překvapivé, že jste na tomhle tradičním festivalu, který existuje jedenáct let, ještě neúčinkovali…
Ano, mně to taky přijde překvapivé. Zvlášť, když festival pořádá náš manager Romek Hanzlík.
Jaké máš zkušenosti s tzv. alternativní hudbou, jaké kapely nebo akce z oblasti „avantgardy“ jsou vám blízké?
V mládí jsem poslouchal leccos, za komunismu jsem si říkal, že čím alternativnější, tím lepší. Vzpomínám si na výborné kapely Pro pocit jistoty nebo Odvážní bobříci. Také skupina Ženy byla skvělá!
Prozradíš, kolik skladeb zazní z dosud posledního alba Klasika, a kolik naservírujete starších pecek?
My repertoár tvoříme až na pódiu. Nikdo předem neví, co se bude hrát. Těsně před koncertem určíme první tři skladby, pak už pokračujeme intuitivně. Když někde hrajeme poprvé (ano, i taková místa se najdou!), zařazujeme převážně staré hity. Ve Vagonu naopak zkoušíme všechny novinky. V Mikulově nehrajeme nijak často, takže odhaduji, že z Klasiky dáme tak 3-4 kusy.
Píšeš už texty na další desku a je mezi nimi nějaká další „óda na prezidenta“ nebo podobně peprná píseň?Ne, texty na další desku zatím nepíšu… Tento rok jsem nahrál, smíchal a vydal (opět u firmy Julius Zirkus) cd Masakr & Hašiš a mám pocit, že tím je letošní práci učiněno za dost. Cd obsahuje takový průřez z mých knih, od Básní přes Hlubokou orbu až k Povídkám. Doporučuji hlavně řidičům do auta, při poslechu mého přednesu určitě nikdo neusne!
text: map, foto: archiv kapely
Visací zámek: Před koncertem nikdo neví, co se bude hrát
