Totální nasazení: Jsme exoti bavící publikum

Nedávno jste vystupovali na Open Air festivalu v Panenském Týnci, který je převážně orientovaný na jiné styly muziky, než jaký razí Totální nasazení. Neměli jste obavy z nezájmu nebo dokonce z „ukelímkování“?
Pavel: Ne, naopak na takovém festivalu většinou vždy vynikneme a právě proto, že hrajeme jinou hudbu a nemáme tím pádem žádnou „konkurenci“.  Jsme tak pro většinu návštěvníků novinkou a velmi často získáme další nové posluchače.
Sváťa: Přesně tak, na takovýchto festivalech, kam jsme mimo jiné docela často zváni – ostatně hrajeme opravdu na nejroztodivnějších akcích, jsme zpestřením a zjevením, čili jiný slovy za exoty bavící publikum, což nám naprosto vyhovuje.
Franky: A navíc jsme měli pro případ nouze připraven speciální set s disko songama (smích).

Totální nasazení je termín pro nucené pracovní nasazení praktikované v dobách nacistického Německa. Neměli jste někdy problémy s tímto názvem?
Pavel: To je otázka, na kterou jsme již odpovídali snad tisíckrát. Díky svému názvu  jsme to nikdy neměli a bohužel stále ještě nemáme  jednoduché - zrovna nedávno jsme hráli na festivalu v Hlučíně společně se Skyline a Monkey Business - kde jsme mimo jiné byli také jedinou punk-rockovou kapelou -  a hlavní pořadatel se nám moc omlouval, že nás na plakáty museli napsat malým písmem - právě z důvodu, že celá jejich obec byla de facto totálně nasazená. Však každý, kdo nás jen trošku zná, ví, že to s tímhle nemá nic společného a že náš název pouze vystihuje styl našeho hraní a našeho vystupování, zkrátka totální nasazení.
Sváťa: Já byl jako jediný ze současný sestavy u toho, když náš bývalý kytarista Martin Janda přišel po rozpadu kapely Dehöt, z níž jsme v roce 1990 vzešli, s tímhle názvem. Říkal, že neumíme hrát, ale řežeme do toho s maximálním úsilím a nasazením, takže hrajeme s totálním nasazením, a tak jsme se tak pojmenovali. Nikdy to nemělo nic společnýho s 2. světovou válkou. Těch problémů s názvem, jak už předeslal Pavel, jsme měli hlavně dřív opravdu víc než dost. Jsem rád, že se dnes označují spíš termínem „nuceně nasazení“ a my do toho můžeme pořád řezat s naším totálním nasazením. Máme totiž v kapele takový pravidlo, že na každým koncertě musíme plně dostát svýmu názvu – a tak se taky děje (smích).

Berete hudbu jako zábavu nebo už je to po těch letech hlavně (byť zábavné) zaměstnání?
Sváťa: Každý z nás má své zaměstnání a muzika pro nás vždy byla, je a bude především koníček. Na druhou stranu je třeba říct, že jsme si museli svojí práci uzpůsobit muzice a náš koníček je svým způsobem zábavný zaměstnání. Čistě teoreticky a možná i prakticky by se tím asi dalo živit, ale to my nechceme, být závislí na muzice. Jsme všichni tři workholici a zvládáme běžný pracovní zápřah se životem profesionálního muzikanta. Dá se to.
Pavel: Já osobně beru hudbu jako zábavu, protože většinu peněz, který za hraní dostaneme, zase investujeme do naší hudby - počínaje vybavením (dodávka, aparatura apod.) a konče vydáváním našich CD, točením klipů a pořádáním koncertů a našeho festivalu Rock na Valníku.
Franky: Já to dělám hlavně kvůli holkám a pivu nebo Kolalokově limonádě.

Jste označováni za punkovou kapelu, vaše publikum je ale daleko pestřejší. Čím to?
Sváťa: My jsme v tom roce 1990 chtěli hrát metal, ale vylezl z toho tenhle náš styl, který okolí označilo za punk-rock. Nikdy jsme cíleně punkovou kapelou být nechtěli, ostatně tehdy jsme ani o tomhle žánru nic nevěděli. Prostě jsme si hráli to svoje a kritici a posluchači to někam zařadili. No a my, neznalí pojmů a škatulek, se s tím tedy smířili, že asi hrajeme punk-rock. Nicméně si pořád jedeme to svoje, to co se nám líbí, bez ohledu, jestli je to punk nebo ska nebo cokoliv jinýho. Hrajeme si, co chceme a zpíváme, o čem chceme a tak to bylo, je a bude. Nikdy jsme se nehodlali něčím vymezovat a omezovat, tím spíš nějakými trapnými formulacemi hudebních žánrů. A ze všeho nejvíc mě vždy dojímají takový ty kecy typu, jestli jsme nebo nejsme punk. Není to snad jedno? Hlavní jsou dobrý melodie a hlavně texty, který mají co říct a se kterými se mohou fanoušci ztotožnit. Proto je asi naše publikum tolik pestrý a taky věkově opravdu hodně rozmanitý. A jsme za to moc rádi.
Pavel: Jsme asi stravitelnější pro většinu lidí nejen punkový scény. Hrajeme legrácky, ale i vážný písně, takže si každý může přijít na své.
Franky: Předně si naši fanoušci zaslouží poděkování, že chodí v takovém počtu. Díky, díky, díky. No a když to vezmeš kolem a kolem - kvůli mně chodí na koncert holky, kvůli Pavlovi 4% menšiny a Sváťa je atraktivní pro celé široké spektrum. Přidej pestrou hudbu napříč všemi možnými hudebními styly a je to (smích).

Kde berete náměty k psaní vtipných textů? Kde berete nejčastěji inspiraci?
Franky: Sváťa ve sprše, Pavel nevím, ještě se mi nesvěřil.
Pavel: Všude kolem sebe. A také od Boha (smích).
Sváťa: Vtipné náměty píše sám život - stačí se jen pořádně dívat okolo sebe. A  zveršovat to je pak banalitka. Franky má pravdu, že nejvíc nápadů mám opravdu ve sprše – sám nevím proč.

Fanoušci Totálního nasazení očekávají hlavně recesi a humor a toho je na posledním albu Crazy Story požehnaně. Patří podle vás k vaší muzice i vážnější témata?
Franky: I na naší poslední desce se řeší vážná témata, jen z tý strany zdravý recese. „Stěžovacích“ kapel je dost. Lepší dodat lidem energii, než z nich vymačkat i tu poslední kapku.
Sváťa: To je pravda. Navíc i vážný věci se dají řešit s nadhledem a podle mě je lepší si z něčeho dělat legraci, než na to nadávat. Samozřejmě, že k muzice patří i vážný témata a kdo chce, ať si je řeší. Myslím, že všude okolo je takových depresáků až až.
Pavel: Jistě, však v naší tvorbě je celý náš život a ten není vždy jen veselý. Crazy Story je veselé album, protože bylo prostě veselo a Bůh to tak chtěl (smích).

Jaké máte kromě festivalů nejbližší plány?
Franky: Po festivalu Rock na Valníku, který máme celý na svých bedrech, si dopřejeme volný víkend, protože od toho druhýho zářijovýho nás čeká podzimní část Crazy Story Tour, což je třicítka klubových hraní.

Které  kapely a muzikanti jsou vám hudebně i lidsky nejbližší, že je neváháte pozvat na jakoukoliv vaši akci?
Franky: Naše spřátelený kapelky, kde hrajeme nebo hostujeme – Deratizéři, R.Z.M., Dilemma in Cinema, za mě navíc Blueberry fuckers, Vyšerock a The Nicotine Pills.
Pavel: My máme hodně kamarádů v hodně kapelách a jistě i další časem získáme, takže nepovažuji za rozumné kromě těch dalších, kde hrajeme, někoho považovat za nejvíc spřízněného. Jistě se však shodneme, že za hodně vděčíme  Znouzectnosti, jelikož díky nim jsme dnes tam, kde jsme. Oni byli první velkou kapelou, která nás zvala na akce, ještě v době, kdy nás nikdo neznal a díky nim jsme si získali první fans mimo region a dostali se do povědomí. Za to jim patří naše převeliké díky.
Sváťa: Asi nemám co dodat – hezky to kluci řekli. Můžu jen souhlasit.

Loni jste oslavili 20 let existence šňůrou se slovenskými Konflikt. Chystáte zase nějakou česko-slovenskou spolupráci?
Franky: Spolupráci se nebráníme, ale musí to být přínos pro obě strany, tzn. když už ne holky, tak aspoň tu limonádu.
Pavel: Chystáme miniturné společně s banskobystrickou skupinou ABBa a moc se na něj těšíme, protože zde půjde právě hlavně o legraci.
Sváťa: No a určitě budou i další česko-slovenské šňůry, neboť máme hodně kamarádů i mezi slovenskými kapelami. Oni rádi jezdí hrát k nám a my rádi koncertujeme u nich, takže tahle spolupráce bude pokračovat i v dalších letech. 

text: red, foto Petr Tibitanzl