J.A.R.: Muzikanti jsou vyjetý a přecitlivělí

Pánové, jak po tolika letech mimo český trh vůbec odhadujete prodejnost vaší nové desky?
Oto: Hele, podívej – my nemáme z čeho vycházet, neměli jsme CDčko na trhu 5 let. Měli jsme na trhu DVDčko po dvaceti letech a toho se prodalo 3000 kusů.
Majkl Ví: Ne, 5000 kusů.
Oto: Fakt?
Majkl Ví: 3000 se prodalo za první měsíc.
Oto: Aha, tak to už je snad v současných podmínkách světový rekord, ne? Dan Bárta prodal Theyories 7000 kusů a úplně všichni skáčou do vrchu, že je to peklo. A to je alternativa už dneska.
Majkl Ví: Se vlastně začala prodávat alternativa a pop už se neprodává.
Oto: Pop se stahuje. Stahuje z trhu.

Jaký je tedy vztah kapely či jejích členů k vydavatelství a vydávání desek pod labelem obecně?
Roman: Hele, situace je vážná, nikoliv však zoufalá – je mimořádně zoufalá. To znamená, že vydávání desek je dnes opravdu pro radost a proto, abys udržel sám sebe a těch pár lidí, co tě mají rádi, v tom, že musíš vydávat nový desky nebo bys měl, pokud máš co říct – to nezanikne asi nikdy. Spíš je problém technickej, že si člověk nemůže moc dovolit vyskakovat a v podstatě už není za co natáčet, patlá se to všechno doma a nemůžou se dělat slušný klipy, nemůžou se zvát hosti či udělat masteringy, který bychom chtěli. Protože tam není žádnej obrat a je to celý chcíplý. Takže my jsme tentokrát vydali desku ještě u Sony za poměrně dobrejch podmínek – myslím tím, že jsme byli velmi svobodní – za tu historii, co u nich vydáváme, nás nikdo nikdy nenutil do singlu nebo do toho, aby to bylo míň sprostý, víc rychlý nebo míň rychlý. Samozřejmě, že velký labely jsou dneska už zbytečná věc, ale upřímně – Sony byli jediní, kdo byl ochoten tu desku vydat a hlavně na to někde vyštrachali budget, kterej nebyl ponižující. Tak jsme si prostě řekli OK, tak to uděláme tady, i když to nebude ideální.

Sledujete nějaké nové cesty, jak dál?
Roman: To víš, že to člověk sleduje a každej to nějak řeší. Jsou interpreti, kapely a umělci, kteří se tváří, že jim je to jedno a hudba má být zadarmo, což samozřejmě je velice směšný a od nich lehce prokouknutelný, že nechtěj být terčem posměchu teenagerů – to chápu, ale zase vocamcaď pocamcaď! Myslím si, že nějakej rozumnej kompromis by byl fakt pěknej, ale ten už nikdy nebude. Takže to je celý strašně smutnej příběh. Vůbec nejde o to, aby ty desky stály 3 kila – můžou stát daleko míň, to bylo celou dobu přepálený od těch vydavatelství, ale to, co je dneska, je prostě strašná kruťárna vůči kapelám, ať je to jak chce. Všichni lidi na celým světě, pokud chtějí něco vytvořit, tak tomu nějakej čas věnujou. Jsou kapely, který nahrajou v obýváku za dva dny, ale pak jsou kapely, který se snaží dělat dobrej zvuk a jsou ve drahým studiu a tráví nad tím dva roky. My jsme třeba tuhle desku dělali 3 a půl roku. Ne v kuse pochopitelně, ale nějakou energii do toho dáš, čas do toho nějakej dáš, a zatímco jinej člověk si normálně chodí do práce vydělávat na složenky, tak ty prostě někde děláš jako desítky, možná stovky, tisíce hodin na něčem a pak ti většina lidí ukáže záda? To není úplně fajn. A kanály tu moc nejsou – nefunguje stahování mp trojek v nějaký velký míře, aby o tom vůbec stálo mluvit, nefunguje ani to, že někomu řekneš „dej mi, co uznáš za vhodné“ – to je vlastně vůbec největší legrace. Situace je taková, ale nemá smysl propadat nějaký beznaději, stejně bude ve finále důležitější, aby kapely měly co nabídnout a měly co vymyslet a uměly zaujmout a potěšit něčím zajímavým. Ale myslím, že z toho je votrávenejch strašně moc muzikantů po celým světě.



Když je taková situace, má vůbec smysl se ptát, zda bude k nové desce nějaký klip a pokud ano, tak na co?
Oto: No, to nevíme. Nevíme, jestli bude, na co bude, kdo ho bude točit a na čí scénář. Majkl má scénář, dva scénáře, tři scénáře. Roman má scénář. Já, když si sednu na hajzl, tak napíšu taky scénář, ale nejsou prachy. Režisér by byl – Zdeněk Suchý, ale teďka se tu právě dohadujeme na jedný věci – aby byl klip, tak ho jako že budeme točit? I kdyby byl debilní, protože na natáčení bude 30 tisíc korun? Já jsem řekl, že ne.
Majkl Ví: No já si myslím, že je to dobře mít klip – je lepší mít něco, alespoň na netu, než nic, když na to nejsou prachy.

OD DOTOČNÉ KE KŘTU

Tak pojďme k živému provedení – za pár dní vás čeká premiéra v klubu, kde jste nikdy nevystupovali. V pražském Jazz Docku budete mít 2 koncerty v rámci dotočné k novému albu. Co máme očekávat?
Majkl Ví: Řekli jsme si, že to bude dvoják, čili každej koncert musíme udělat jinak. Takže předpokládáme, že z těch čtyř, pěti nových věcí, který hrajeme, na jednom koncertě uslyší naši fanoušci všechny a na tom druhým nic.
Oto: Vycházet to bude i z techniky – já se tam byl podívat a viděl jsem pódium, na který se vejde Bady Zbořil (bubeník J.A.R. – pozn. redakce) s bubnama a Roman Holý a jinak ani noha. Takže první změna bude, že se to pódium zdvojnásobí. A pozor - oni nesměj mít otevřený dveře, ani vokno, nic. To bude úplně celý zalígrovaný. Nóvum celého toho koncertu tedy bude v tom, aby to lidi i my přežili a navíc, aby se nám to líbilo. Čili my budeme muset zaimprovizovat se zvukem, s pohybama – na tomhle pódiu nebude žádný skákání..
Majkl Ví: Tak promiň, ale snad si můžu skočit, jak chci, ne?
Oto: No ale kde?
Majkl Ví: Do vody!
Oto: No, to se ale do tý vody budeš muset přes ty lidi dostat!
Majkl Ví: No to mi neříkej, že když se mi uprostřed koncertu začne chtít třeba kakat, tak..
Oto: ...tak se musíš vykakat do gatí, kamaráde. To si ještě neviděl, takovýhle pódium!
Majkl Ví: Já jsem si teda od začátku myslel, že budeme hrát nahoře na tý střeše, ale kde by byli ty lidi? Na lodičkách?

Budete tedy koncert, jak to bývá v jazzových klubech obvyklé, přerušovat, aby se třeba Michael mohl jít vykadit?
Majkl Ví: To jsme udělali jen jednou, ve Varech a to né..
Oto: No, to nešlo – nebudeme nic přerušovat. Než by se ty lidi těma jedněma úzkýma dveřma dostali ven a zase zpátky, to nejde.

Ač je pro pány rapery hraní v Jazz Docku nóvum, tak v něm ale pravidelně vystupují jiní členové J.A.R., třeba Franta Kop se svým kvartetem. Jakou má tedy on představu přechodu z jinak pro kapelu obvyklejších velkých sálů do menšího klubu?
Franta Kop: I před lety jsme s J.A.R.y hrávali dost často v menších klubech a dost nás to bavilo, včetně dění po koncertech, tak se teď na Jazzrock těším!

Jazz Dock - to je dotočná. Co křest, kdy bude – 17.listopadu v Lucerně?
Majkl Ví: No tak asi jo – až prodáme těch 500 kusů CD, tak to oslavíme v Lucerně.

Zatím hrajete na koncertech spíše písně střednětempé, ale na nové desce máte i skočný swing v podobě jejího otvíráku. Zlech starejch dědků je plnej svět asi bude nejeden fanoušek chtít slyšet naživo – dojde k jejímu převodu do živé podoby? Budete ji hrát?
Oto: Pokud mi nevylítnou hlasivky hned po první sloce ušima ven, tak jo.
Majkl Ví: No, za rok – tak do roka a do dne, protože do Lucerny teda nevím, i když by to bylo fajn..
Oto: ...proč? To je nacvičený za půl dne!

ZAPOMNĚL JSEM TI NĚCO ŘÍCT!

Roman celou dobu něco chce – o co jde?
Roman: Já bych vám chtěl říct, že se mi podařilo získat neuvěřitelnou věc – je to model východoněmecké stavebnice Plasticart – je to velká kulťárna – TU 144. Je to i s obtiskama normálně funkčníma – vodovejma - a je to úplně v luxusním stavu. To je teď třeba důležitá informace pro můj život, tak jsem se chtěl o tom s váma podělit. A teď zpět k té méně důležitější věci. V první řadě je tady totiž úžasná jedna věc – a to teda je opravdu něco. A to, že těch deset magorů se má rádo a těší se na sebe a normálně je to baví! Pro mě je to neuvěřitelná věc a nejenom asi pro mě – vždyť z historie nejen český, ale jakýkoliv hudby víš, že ty tělesa jsou tak strašně náchylný na jakýkoliv třenice, problémy – to je všechno práce s emocema, muzikanti jsou šíleně vyjetý, přecitlivělí, chlastaj příšerně – čili poločas rozpadu těch kapel je strašlivě krátkej. Sestava J.A.R. drží šíleně dlouho a to je strašně radostný. Mám z toho velikou radost a myslím si, že na tý desce všichni odvedli parádní práci.

Michale, k jaké písni máš největší vztah?
Majkl Ví: Zřejmě to je ten toxikoman (píseň Optimistický toxikoman – pozn. red.), protože ten text je skoro celej můj a je to o tý době, kdy jsme si trochu zakravili..
Oto: Já trochu moc!
Majkl Ví: Mně se na tom líbí, že jsme z toho udělali nakonec optimistického toxikomana a ne pesimistického, protože se dá v podstatě ze všeho kromě smrti vyjít s čistým štítem.
Oto: No a ze smrti je ten štít nejčistší – tam už pak nemáš co pošpinit.

Na závěr bych se rád zeptal Franty, jakožto řadového člena kapely - jak se v průběhu let měnil či neměnil tvůj vztah k bandě individuí, kteří jsou schopni na jednu stranu vyplodit nepředvídatelné hudební dílo a na straně druhé, i vzhledem k svým mnohačetným dalším aktivitám, nejsou schopni fungovat jako reálná kapela? Vyhovovala ti spíše léta, kdy jste se museli zavřít do studia a tam pracovat na dalším vývoji nebo aktuální stav, kdy vše vzniká na dálku?
Franta Kop: Myslím, že u JAR byl vždy velký rozdíl mezi koncerty a studiovými nahrávkami. Je to jiný druh zážitku jak pro nás, tak i pro posluchače.



text: Viktor Mašát, foto: SONY Music

---