Čankišou: Pojmenovali jsme kapelu podle dětské hračky

 

Vaše koncertní „čankišou" je plná energie i našinci nesrozumitelných textů. Kudy jste dospěli k pojmenování skupiny?
Tehdy na konci minulého století prodávali dva naši členové na trzích dětské hračky. Mezi nimi byl i malý bagřík, který se jmenoval ChunkyShow, což se nám zalíbilo.

A jak jste došli k názvu nové desky? Předpokládám, že nemá nic společného s Pavlem Fajtem ani se slovem fight.
Je to velmi prosté, Faÿt znamená v řeči lidu Čanki, kterou zpíváme, číslo pět. A protože to je naše pátá deska, jmenuje se 5.

Jsou v Čankišou ustálené skupinky, které po hudební stránce prosazují určité země či oblasti, nebo kapelu spíš ovlivňuje to, kde hrála či kam její členové zavítali coby cestovatelé? Třeba hrdelní zpěv – souvisí to například s Tuvou?
Samozřejmě, že naše hudba souvisí se zeměmi, kde jsme hráli. Jsme jedna sedmihlavá skupinka a hrdelní zpěv souvisí s Mongolskem, kde jsem byl před lety zpívat na festivalu.

Zpíváte vlastním jazykem, v současnosti s tím slaví úspěchy třeba královéhradecké duo DVA. Co říkáte jejich přístupu?
Je nás víc a všichni jsme se inspirovali Kučerovci (smích). Né, teď vážně. Skupina DVA si jde svou cestou, způsob naší práce je jiný.

Jak bude vypadat turné k nové desce? Bude spíše doma, nebo v zahraničí?
Na začátku to bude vyrovnané. Dva, dva, abych navázal na předchozí otázku (smích). Praha s Brnem u nás versus Oděsa a Bachčisaraj na Ukrajině. Na přelomu října a listopadu se skóre přehoupne na českou stranu.

Objevuje se v tvorbě Čankišou inspirace zaměstnáním (studiem) někoho z vás?
Spíš po vizuální stránce než po hudební. Máme totiž v kapele několik grafiků. Ale písní o práci je vlastně víc než o lásce! Tak asi jo.

V Akropoli desku uvedl Xavier Baumaxa. Můžete přiblížit, proč on?
Xaviera jsme potkali na spoustě festivalů. Skamarádili jsme se, moc se nám líbí, co a jak dělá, a vhodnější kmotr nás nenapadl. Tak jsme se Xaviera zeptali a on souhlasil. A pro nás je to čest.

Líbí se Vám některá jiná česká skupina či jednotlivec používající tradiční hudbu ze zahraničí a s tím související nástroje? Jak se vůbec stavíte k pojmu world music?
World music je taková všeobjímající škatulka. Mám rád holky z Tara Fuki. Nebo fenomenálního Vlastu Redla.

Dá se shrnout, kdo Vás hudebně ovlivnil? Poslouchal jste třeba hodně brněnské skupiny?
Já jsem ve spoustě brněnských skupin zpíval. Ale asi nejvíc mě v prvopočátku ovlivnil hlavní propagátor world music Peter Gabriel. A pak by se také našlo mnoho dalších.

Mívají koncertní a jiné související úspěchy (trutnovský festival v roce 2009, hraní v Pákistánu) dlouhodobější účinek?
Všechna sláva – polní tráva. Děláme to, co nás baví. Samozřejmě, že úspěch nás vždycky potěší, ale stavět se na něm nedá. Hrajeme minoritní žánr. Nežijeme v centru dění. A už nejsme nejmladší a ani krasavci (smích). Taky už hrajeme dvanáct let. Pro mě asi nejvíc znamená recenze na minulou desku v anglickém časopise Songlines. Ale to tady samozřejmě nikoho nezajímá (smích).

Před čtyřmi lety vyšel knižní titul Ukopnutý palec. Chcete v knižní produkci vázané k hudbě Čankišou pokračovat?
Ukopnutý palec byla obrovská zábava (alespoň pro nás). Zcela volně a jednotlivě autorsky jsme vytvářeli soundtracky k povídkám, které napsali námi oslovení autoři, kteří se byli tohoto experimentu ochotni zúčastnit. Jestli se najdou autoři, tak velmi rádi a s nadšením!

text: Jan Jaroš, foto: archiv 

---