Dan Bárta interview: V J.A.R. nejsou žádné třenice

Jak došlo k prvnímu kontaktu mezi Illustratosphere a Epoque Quartet?

Jak se budou lišit známé písně Illustratosphere na turné s Epoque Quartet? Budou ještě "jazzovější"?
Ale nebudou. Leda, že by se kluci z Epoque urvali a začli improvizovat jeden přes druhýho, to by bylo. Normálně to vyjde tak, že někde můžeš využít ten souzvuk k tomu, abys nějakou pasáž nějaké písně nakrmil a zahustil, jinde naopak můžeš využít komorního potenciálu kvartetu, že vyředíš spodek a uděláš pět melodií, jako sbor, třeba a vždycky můžeš využít dobrýho živýho hraní samotnýho. To nemá s jazzem vůbec nic společného. Jazzové smyčcové kvarteto... (smích)

Od smyčcového kvarteta není už daleko k symfonickému orchestru. Jak se díváš na propojování popu se "symfoňákem"? Byl jsi ve Státní opeře na Georgeovi Michaelovi s ČNSO, nebo se chystáš do O2 arény?
Když to není úplně kýč, což skoro vždycky trochu je... na George Michaela se možná půjdu podívat, živě zpívá parádně. Filip byl na tom symfonickým Stingovi, vydrželo mu to v hlavě tak týden, to je dost. Já viděl kdysi dávno Björk se smyčcovým tělesem a looperem a bylo to napínavý. Párkrát jsem si s velkým tělesem zahrál, Jesuse na Smetanově Litomyšli například. Nebo standarty na Žofíně, i naše věci, je to parádní, když za tebou ty lidi zaberou, aby se ti hezky hrálo (smích). Takže: dobrá, nepřestřelená aranž dobrý písničky, kterou hrají dobří muzikanti, do tyhle míry je pop se symfoňákem v pohodě. Viděl jsem někde v hospodě po koncertě v bedně i Kiss se symfonickým orchestrem a to byla spíš sranda teda.

Na co nové se mohou návštěvníci podzimního turné těšit kromě nových aranží? Zahrajete skladby, které jste dlouho nebo vůbec živě nehráli, nebo nacvičili jste nějaké coververze?
Ještě jsme toho moc nenacvičili, teď hrajeme s J. A. R., ale dojde na to. V podstatě na všechny tři části tvé otázky můžu odpovědět ano, ale nic konkrétního ze mě teď nevyrazíš.

V poslední době jsi vystupoval s Richardem Müllerem a Darou Rolins. Máš ke Slovákům hudebním cítěním nějak blíž, nebo je to náhoda?
Je to náhoda. Je radostné, že si můžu zahrát i na Slovensku a lidi přijdou, ale že by bylo hudební cítění Slováků nějaké jiné, to není. Určitou jinakost nese z logiky věci jazyk, slovenštinu mám rád, opravdu, ale něco jiného je hrát s někým, něco jiného je hrát něco, a něco jiného je hrát pro někoho. Darinku a Riša respektuju jako zpěváky, interprety, autory, bytosti. 

Byl jsem v Hybernii na koncertě Richarda Müllera, kde jsi hostoval. Jak bys porovnal to, když hraješ s Illustratospherou a Müllerovým bandem?
Ó, díky. To se těžko srovnává, je to trochu jiný typ hraní. Zjednodušeně řečeno je „vzdálenost“ mezi zpěvákem a kapelou v Illustratospheře nebo v triu mnohem menší, i ty naše písně a jejich prezentace jsou tak koncipovány. Vždycky, když si jdu zahrát s někým jiným, mám určité obavy, jestli se to spojí, ale s hochy od Richarda to bylo pěkné. Jsou to vzdělaní a zkušení muzikanti, každý trochu odjinud, ale propojení, třeba pečlivostí nebo spolehlivostí, určitou věcností. Tahle kapela vlastně reprezentuje ten popový, písňový pól, kde se jakoby volně pohybuje jen zpěvák a kapela hraje „málo“, což ovšem neznamená, že je to snadné. Easy listening zdaleka neznamená easy playing. Na druhém pólu stojí Robertovo trio – volná interpretace dané písně okamžitě všemi. Illustratosphere je někde mezi tím, překlápí se ze stavu do stavu, a i to je důvod, proč je tak pestrá. Nerad bych zabředával do muzikantského žargónu...

Na jaře by také měla pokračovat šňůra s Darou Rolins. Myslíš, že nacvičíte i něco nového, kdyby se na vás chtěl někdo podívat zase po roce, ať nevidí úplně stejný program? Napadá mě třeba Váš nový duet Otázky.
Asi tak nějak. Otázky si možná zahrajeme, proč by ne.

Dá se říci, že v poslední době jezdíte na turné s hosty, protože nemáte každý rok novou desku, tak ať je to pro diváky zajímavější?
Dá se to tak říct. Vtip je ovšem v tom, že je to zajímavější hlavně pro nás, můžeme s těmi písněmi něco dál dělat, oprošťovat se od rutiny. V řemesle je rutina dobrá, spíš nutná, ale na koncentraci při hraní, na ponor a přednes, to moc dobré není, je lepší se vyvarovat situací, kdy se jede „na autopilota“. I lidi tím pádem dostanou víc. Může se jim to i míň líbit, co já vím, ale té soustředěné práce tam je víc. A já věřím, že to je nedílnou součástí koncertu, ne jenom ten zvuk.

Uvažujete už o čtvrté desce Illustratosphere? Pokud ano, kdy by asi mohla vyjít?
Ale jo. Počítám, že rok 2012 bude klíčový. Buď jí uděláme nebo ne, v tom případě ovšem bude klíčový v tom smyslu, že se zamyslíme, jestli je u nás všechno v pořádku. Jo, a aby nedošlo k nějakému něčemu, „udělat“ znamená složit, zaranžovat, otextovat písně, nikoliv nosič. To bych si vyprosil.

V září jste s J.A.R. vydali album Dlouhohrající děcka, které teď propagujete na turné. Česká televize odvysílala v pořadu Události v kultuře fámu, že několik koncertů vynecháváš. Můžeš dementovat tento výrok? Jak jsi vnímal skutečnost, že tě veřejnoprávní televize "vyhodila" z kapely?
Stoprocentně dementuji tento výrok (smích). Je to volovina, ani žádné třenice nejsou, nic. Tu skutečnost vnímám pořád stejně jako mediální běžnost. Stačí, když se někdo s mikrofonem postaví před kameru a s vážným obličejem začne plkat. Mohou to být (a velmi často jsou) podobné dezinformace. Celý ten příběh nese mnohem závažnější poselství. Nedůvěra v nejdostupnější média a nutnost ověřovat si informace z více na sobě nezávislých zdrojů jsou nezbytné, jestliže jste se nerozhodli rezignovat a soustředit se spíše na práci, rodinu a dobré sousedské vztahy, což je možná vůbec nejlepší. Když si představíte, že máte dost peněz a nějaký cíl, není těžké vyrábět takovéhle nepravdy jako na běžícím pásu. Vyrobím zprávu typu "Vědci z massachusettské univerzity zjistili..." a je zaděláno. Chudák redaktor ani neví, co říká, jen dodává slovo mluvené nebo z monitoru odečítané. Pitomině, minele se zpěvákem, který už několik koncertů údajně nehraje se svou kapelou, se můžeme báječně zasmát, protože tohle snad nemůže udělat nikdo schválně, a také proto, že je lehké si ověřit, že je to blbina, ale na mediální likvidaci politického protivníka smyšleným znásilněním, záměrném šíření paniky, nebo z nejvyšších míst řízené plošné kontaminaci veřejného prostoru nacionalistickými bludy, toho mnoho k smíchu není.

 
text: Daniel Maršalík, foto: archiv Dana Bárty