NiceLand interview: Kostlivce ve skříni nemáme

Jako typický boyband nejen vypadali, ale svým způsobem i byli. Čtyři odlišné typy lidí, čtyři odlišné osobnosti. Taková rozmanitost může do kapely přinést mnoho dobrého, ale na konci ji také rozdělit. Což se stalo i v NiceLand. Skupinu opouštějí kytarista Tomáš Koula a bubeník Michal Boodya Budinský. O tom, co bude dál s projektem NiceLand, se rozpovídal jeho frontman Michal Motyčka, který spolu s basákem Přemkem Černíkem dává sohromady novou sestavu. Nudit se určitě nebudou, chystá se turné, chystá se deska, blíží se festivaly...

NiceLand v současné sestavě končí. Média podala oficiální vysvětlení, ale stejně spoustu lidí napadne, jestli za celou situací není něco víc. Jak to tedy je?
Vždycky je za tím něco víc a právě proto má kapela právo na částečné informační embargo (smích). Pravdou ale je, že žádné kostlivce ve skříni nemáme. Kluci byli dlouhodobě nespokojeni s tím, jak kapela funguje, což se samozřejmě pak odráží i v osobní rovině. Ale žádný peklo to nebylo, kluci se rozhodli, v klidu jsme si to vyříkali, dořešili finanční záležitosti a rozdělení majetku. Žádnej rozvod po italsku, ale hezky pěkně civilizovaně. Ostatně o tom vypovídá i to, že jsme se bez sebemenších problémů dohodli na posledním společném vystoupení.

Některá média informaci o tom, že měníte sestavu, pojala tak, že NiceLand končí úplně. Jak ses k tomu stavěl?

Mě konkrétně bavil ten krátkodobý rozruch kolem a to, jak na to reagovali lidi. Že si média přebírají informace po svém, mě už po té době v „showbusinessu“ nemůže rozhodit. Jediné, co mě začalo rychle otravovat, byly otázky fanoušků proč a jak se to vlastně událo. A že jich bylo. Pak jsem marně přemýšlel, k čemu vůbec vydáváme tiskovou zprávu.

Jak na to reagovalo okolí, přátelé, fanoušci?
Tak kamarádi muzikanti to chápou. Vědí, že někdy se ty problémy nedají jinak překonat, než rozchodem. Že je někdy potřeba obměnit sestavu, aby kapela přežila. Fanoušci to snad pochopí taky.



A co ty, nebude se ti stýskat?
Já jsem ten porozchodový smutek překonal docela rychle (smích). Hlavně jsem se rychle začal soustředit na budoucnost a na hledání nových členů. Ale jo, uznávám, že po některých věcech se mi stýskat bude. Nakonec jsme byli docela sehraná a v soukromí hodně vtipná kapela.

Tušíš, co plánují kluci, kteří kapelu opouštějí?
Vůbec jsme se o tom nebavili. Oba tvrdili, že muziku na hřebík nepověsí a já v jejich zájmu doufám, že to mysleli vážně. Tomáš bude pořád nahrávat ve studiu, mimoto se věnovat kariéře. Boodya teď dělá na klipu pro Toxique, takže se taky asi nenudí.

Co by se muselo stát, aby NiceLand opravdu skončil?
Musel bych zapomenout se rozhlédnout na přechodu pro chodce. Dokud můžu skládat a zpívat, tak tu budem.

Máte také nový videoklip. Proč jste ho natočili zpětně k víc než rok starému singlu I Won't Give In?
My jsme se před vydáním desky docela hádali o tom, co by mělo být první singl. A já si nakonec prosadil svou. Dodnes platí, že I Won’t Give In je moje nejoblíbenější písnička, nejoblíbenější text. A proto si, podle mě, zasloužil i klip. Stejně se k tomu totiž stavěla i slečna režisérka. A vlastně asi i fanoušci, loni jsme s tímto singlem vyhráli druhé místo v anketě Žebřík, v kategorii Skladba roku.

Po fanouškovsky úspěšném klipu k We Know Better z festivalového prostředí jste se opět vrátili k americké režisérce Niko Sonnenberg. Hodláte spolupracovat i nadále?
Já nevidím důvod, proč ne? Je to mladá talentovaná holka, kterou baví, to co děla a baví ji dělat věci pro nás. Byla by škoda toho nevyužít. Samozřejmě záleží na tom, jestli ega nových členů zvládnou to, že nebudou v klipu vidět. To je jediný problém. I když bychom si mohli udělat výlet do Los Angeles, to by nebylo marný. Akorát nevím, jestli bych se vrátil.

Niko vybírá do vašich klipů úspěšné americké modelky. Není vám líto, že jste se ani jednoho natáčení nezúčastnili?
Haha, z tohodle hlediska mě to doteďka nenapadlo. Asi jsem na to koukal vždycky zaujatým odborným okem. Ale když to říkáš takhle… Jo! Teď, když se kouknu zpětně, tak je mi to docela líto (smích).  Grrrr...



Co se teď bude dít s kapelou dál? Vrátíš se k sólovému hraní nebo už máš novou sestavu?
Vlastně obojí. Nová sestava už dostává docela pevné obrysy a do toho přišla možnost odehrát sólově turné na jaře s Lety Mimo a 100°C. Na to se hodně těším. Od začátku to mělo být hlavně takové kamarádské turné a to se povedlo. Takže budu každej víkend pryč a ve zbytku času se budeme s kapelou věnovat zkoušení a nahrávání demoverzí nových skladeb.

Uvidí tě fanoušci na festivalech?
Sakra, já doufám, že jo. Popravdě, změny v kapele hraní na festivalech trochu zkomplikovalo a začali jsme je tedy obvolávat až teď. Tak to možná nebude tak horké letos, ale někde se určitě objevíme. Už teď vím třeba o pražských Mezi plotech.

Na podzim chceš vydat další desku. Už víš, jaká bude?
S K V Ě L Á. No fakt. Já se na ni strašně těším. Nikdy se mi nestalo, že by mě moje písničky tolik bavily. Zvukem něco mezi prvním a druhým albem, ale temnější a depresivnější. Naléhavější.

Na minulém albu jste spolupracovali s Amákem Golden, oslovíš opět jeho nebo někoho jiného?
Jednáme s Dušanem Neuwerthem. Moc obdivuju to, co dělá, takže tohle by byl tak trochu splněný sen. S Amákem ale pravděpodobně budeme písničky připravovat před nahráváním, když na nás bude mít čas. Nakonec je to dobrej plán. Tři desky, tři různé kapely, tři producenti. Aspoň to bude mít nějaký vývoj.

Kdybys měl možnost bez ohledu na finance spolupracovat se zahraničním producentem, koho by sis vybral?
Zřejmě člověka, co stojí za Florence and the Machine. To je pro mě vrchol produkce. Ani nevím, jak se ten genius jmenuje, musím si to dohledat. Ale těch lidí by asi bylo víc. Anebo Ben Folds, ten je taky moc šikovnej.

Na podzim jste odjeli poměrně nabité turné se Sunshine, které se protáhlo až do ledna. Jak na něj vzpomínáš?
Pro byl tohle zásadní milník kariéry a splnění snu. Pamatuju si, když jsem před více, než deseti lety poprvé četl o nějakých Sunshine z Tábora. Že je to jedna z nejlepších kapel Česka a nikdo je tu nezná, protože hrajou jenom venku. A byl jsem na ně hodně pyšnej, že něco takovýho zvládli. No a za pár let jsme měli možnost před nima odehrát skoro třicet koncertů. To je sakra čest.

Nějaké bizarní historky, které můžeš prozradit?
Bojím se, že nemůžu právě (smích). Matně si pamatuju na brněnskou párty a zběsilý taneček s Tuzexem, kolem nás spousta lidi fotila mobilama a nevěřícně koukala. Já vůbec začal nějak moc tančit od tý doby, co jsme jezdili se Sunz. Vzpomínám si i na moonwalk alá Michael Jackson v jedoucí dodávce. Celý auto řvalo smíchy, a kdyby se tehdá řidič kouknul do zpětnýho zrcátka, tak to určitě stočí do příkopu.

Na koncertech jsi pravidelně hostoval se Sunshine v songu New Manifesto, kde jsi poprvé odložil kytaru. Jak ses cítil?
Strašně nervózně. Je to fakt nezvyk.  Za kytaru se schovávám rád a v budoucnu na tom asi moc měnit nebudu, ale duet se Sunz byl pro mě takovým druhým vrcholem každé koncertní zastávky. Myslím, že jsem se do toho i časem dostal, ale raději se nebudu nikoho ptát (smích).

NiceLand a Sunshine vypadají jako kapely, které k sobě dobře sednou. Nebude ti koncertování s nimi chybět?
Bude a chybí. Hodně jsme se skamarádili, hodně toho spolu zažili. Ani po třicáté se mi některé jejich songy neoposlouchají. Jak říkám. Pro mě velký milník.

Máš představu, s kým bys chtěl jet turné v budoucnosti?
Vůbec mě teď nikdo nenapadá, ale to spíš bude tím, že teď mám koncertní pauzu a jsem za to rád. Ale dokázal bych si představit, že hrajem třeba před Arcade Fire. To bych si asi docela užil.



Letos jste v anketě Žebřík nominování hned ve třech kategoriích, což je u vás asi rekord. Kterou bys chtěl vyhrát nejvíc?
No úplně rekord to není, stejný počet nominací už jsme jednou měli a proměnili za objev roku před pár lety. Já bych samozřejmě chtěl vyhrát všechny, ale konkurence je letos fakt veliká. I když si myslím, že každou z nich bychom si samozřejmě zasloužili. Ale bude stačit i druhé nebo třetí místo.

Poprvé jsi také v kategorii zpěvák roku. Jak vidíš svoji šanci?
Tahle nominace mě potěšila asi nejvíc a k předchozí otázce - tahle by mi udělala největší radost. Ale jak říkám. V téhle konkurenci si moc šancí nedávám. Většina interpretů, co stojí proti nám, mají desetkrát, dvacetkrát více fanoušků na Facebooku. To jsou docela jasná čísla. Sakra, měl bych být rád, že jsme se vůbec nakonec dostali tak daleko.

Co celkově říkáš letošním nominacím ve známých hudebních anketách jako je Slavík, Anděl, Ceny Óčka, Žebřík a nově i Apollo?
Slavíka ani Anděla jsem zatím letos nesledoval, ale vím, tuším, že tam kraluje Tomáš Klus a myslím, že dost zaslouženě. Ceny Apollo mě potěšily (hlavně jejich samotná existence), mrzelo mě, že jsem neviděl celý ceremoniál. Ale přál bych nám se v nominacích napřesrok objevit. Myslím, že tohle nám asi sedí více než komerční ankety.

29. února chystáte poslední koncert v současné sestavě. Bude ta show něčím výjimečná?
No už jenom to, že je poslední. Po strašně dlouhé době hrajeme v Rock Café, kde jsme odehráli i první pražský společný koncert. Plánujeme minimálně jednoho speciálního hosta, ale to bude překvapení. Doufám, že si lidi druhej den vezmou dovolenou, a nebo si nechají napsat omluvenky ze školy, aby s náma chvilku pobyli na baru.

Chtěl bys něco Tomášovi a Boodyovi vzkázat na rozloučenou?
Jen jedinou věc: Fakt dobrej koncert, kluci!



text: Kateřina Nováková, foto: archiv 

---