Tata Bojs interview: Jsme hodný kluci

Kromě Žebříku jste byli nominovaní na ceny Anděl, stejně tak na ceny Apollo. Jak takový úspěch vnímáte?
Ležatá osmička měla hezký reakce od fanoušků, i recenze byly vesměs pozitivní. Ale je potřeba říct, i když to zní trochu jako klišé, že pro recenze a nominace na hudební ceny to neděláme.  Vydali jsme ji po čtyřleté pauze a byl to poměrně náročnej proces hlavně proto, že nás pořád různý osobní peripetie zdržovaly od práce. A ve finále to vlastně všechno pro výsledek bylo důležitý.

Ceny Apollo měly letos na české scéně premiéru. Myslíte, že cena hudebních kritiků má smysl?
Cenám Apollo fandím a držím jim palce. Důležitý je, aby chlapci vytrvali a udrželi úroveň. Samozřejmě to mělo mouchy, ale oceňuju snahu. Jako nutnost však vidím do budoucna sehnat nějakého sponzora. Pro jednou se dá díky sympatiím prominout to, že nemají ani na náklady vystoupení účinkujících, ale donekonečna to asi nepůjde. Nicméně vesměs si myslím, že vznik podobných projektů je důležitej protipól nabubřelým a bezduchým Andělům.

Ležatou Osmičku jste vydali i v online verzi na Deezer, Supraphonline či iTunes. Máte v plánu vydat příští desku ještě fyzicky?
Asi jo, já jsem v tomhle s Mardošou staromilec. Pro mě je pořád důležitý mít desku ve fyzický podobě. I alba, která mám rád, si pořizuju  trojrozměrně (smích). Hudební trh je teď v zajímavý situaci, major labely hledají alternativní cesty jak získat peníze. Líbí se mi ale třeba i působ, jakým na to šla Björk. Album podporovala prostřednictvím aplikací na mobilní telefon. To může být cesta.

Na turné s váma jelo i několik předkapel. Podle čeho jste si je vybírali?
Vybrali jsme si konkrétně Sunflower Caravan, Dva, Republic Of Two, Lus3 a Longital. Vybírali jsme je samozřejmě podle toho, jak se nám líbí a polehčující okolností byla číslovka v názvu (smích). Nemohli jsme jim moc nabídnout kvůli našemu našponovanému rozpočtu a tak jsme měli radost, že do toho všichni šli.

S Longital vystupuješ 28. března na koncertě v Roxy jako jejich host.
Je to v rámci projektu Departure, kterej spočívá v tom, že si nějaký v uvozovkách zavedenější umělec vybere někoho řekněme o trochu míň zavedeného a společně si exkluzivně jeden večer zahrají. Minule tak třeba Dan Bárta vystoupil s Lanugo. Prolnu se do koncertu Longital asi na jednu třetinu večera svým zpěvem a bicími. Zahrajeme dokonce i jednu píseň od Tata Bojs, konkrétně Ztraceni v překladu v takové hodně minimalistické verzi. Shina umí francouzsky, a tak bude živě suplovat Mademoiselle Zuzu z desky. Když s námi Longital jeli turné, říkal jsem si, že by se mi v pár písničkách líbily bicí. No a asi za dva měsíce na to z Roxy zavolali s nabídkou tohoto projektu a bylo to.

Jak jste daleko s DVD se záznamem z Letné?
Už máme první sestřih, který dělal Ondra Urbanec z kapely 100°, ten je zároveň i režisérem celého záznamu. Ještě musíme my smíchat zvuk. Chceme DVD vydat do prázdnin. Kromě toho teď připravujeme vinyl Ležatý osmičky. Součástí každého kusu bude jedna z dvanácti kreseb, které vznikly k jednotlivým písničkám na albu. Bude to limitovaná série 360 kusů pro naše skalní fanoušky. 360 proto, že je to dělitelný dvanácti. V každém vydání vinylu by bude tisk jednoho grafického listu, který bude ještě mnou originálně dotvořen, takže každý nový majitel vinylu bude mít jeden jediný  kus na světě! Originální číslovaná a signovaná limitovaná série.

Tata Bojs hodně podporují mladé kapely. Jakých projektů se momentálně účastníte?
Letos budeme v porotě YouTube Festu. Zrovna jsme natáčeli takovej zvací spot pro kapely, kterej by měl být pro ně motivační k přihlášení svých videí. Na výročních cenách OSA v červnu pak bude vyhlášení. Kapela, která to vyhraje, si zahraje na vybraných velkých českých festivalech a co je důležitý - dostanou dobrý čas. Protože zahrát si na Rock For People v neděli v deset dopoledne zas takový terno bejt nemusí (smích). Jinak já už třetí rok sedím v porotě RGM Live space, což je projekt, který zase vybírá mladé skupiny za účelem podpory natočení jejich debutového alba a klipu. To se ale Tata Bojs netýká. Musím říct, že jsem trošku zklamanej z toho, jak málo původnosti se rodí. Všichni se snaží hrát jako někdo, je tam málo snahy o vlastní zvuk. Ale docela mě zaujali Retro Jokers, The Coolers a Dolls In The Factory.

Kromě hudebního umění se věnuješ i výtvarnému. Jsou to pro tebe rozdílné způsoby, jak vyjádřit svoje pocity?
Způsob vyjádření je možná podobnej, ale odezva je úplně odlišná. Když na koncertě hraješ písničku, tak hned vnímáš reakci publika. U toho výtvarného umění přichází až o hodně později. Navíc ve skupině je hudba vždy kolektivní práce, zatímco ve výtvarném umění jsem na to sám, maximálně mi to přijde zkorigovat moje žena (smích).  V poslední době jsem se díky blázince okolo Tata Bojs na poli výtvarném nijak zvlášť neposunul, ale teď v květnu chystám svou zatím poslední samostatnou výstavu Pod kůží do Sofie. Bulharsko je pro mě velká neznámá a docela se na to těším.

Jaký účel měla vaše falešná tiskovka pro novináře, kde jste jim pustili nedodělané verze skladeb?
Na Ležatý osmičce se objevuje princip opakování.  Zajímal nás z různých úhlů pohledu. Kapelám, když hrajou už dlouho, se stává, že dojdou do fáze, kdy se začnou opakovat a vykrádat sama sebe. Nejhorší je, když o tom neví. Tak jsme se tomu chtěli lišácky vyhnout a pojali jsme to jako koncept, aby nás za to nikdo nemohl peskovat. (smích). Třeba Futuretro  nám dodnes všichni předhazují jako zlomovou desku. Já mám Futuretro rád, ale když ti to furt někdo opakuje...  Tak jsme začali používat principy Futuretra i na Osmičce, ale trochu jinak. Chtěli jsme to posunout dál. Futuretro bylo charakteristický použitím různých samplů z filmů. Teď nám přišlo zábavnější samplovat skutečnej život (smích). Doufali jsme, že se na tý tiskovce, když jim pustíme nedodělaný skladby, vyskytnou různý peprný hlášky, který použijem. Nakonec jsme z toho udělali jenom intro (smích).

Jste kritiky a zároveň fanoušky vnímáni jako vážená kapela. Máte za sebou nějaké rock’n’rollové prohřešky mládí?
Že bychom třeba někde zdemolovali hotelovej pokoj? My jsme hodný kluci. Přišla nám vtipnější představa kapely, která přijede do hotelu a vymaluje nebo co je potřeba spraví. Třeba:“Hele tady kape kohoutek, tak ho dotáhneme“, ale nějak jsme to nedotáhli. (smích)

Jak vzpomínáš na Red Bull Soundlash, kde jste v souboji porazili Monkey Business?
Upřímně mně se do toho jako jedinýmu moc nechtělo, nějak jsem tam ze začátku necítil ten humor. Z podstaty mi přišlo blbý v hudbě soutěžit. Ale pak jsem viděl nějaký videa zvenku, a musel jsem uznat, že je to výborná forma zábavy. Skutečnost pak ještě předčila mé očekávání. Navíc jsme se s Mankáčema víc poznali, skamarádili a užili si u toho dost legrace. To bylo nakonec na tom všem to nejdůležitější.



text: Tereza Vavroušková, foto: Salim Issa, Pavel Mužák