Vydáno 18.04.2012 | autor: redakce
Robert Kodym interview: Doma na zámku jsem poddaný
Vrátil ses na hudební scénu v podstatě po pěti letech, jaký je to pocit? Stýskalo se ti?
Na podzim jste vydali desku Letíme na Wenuši. Už jsem se setkala s více názory, že zní trochu „kabátovsky". Měl na natáčení Radek Havlíček coby manažer Kabátů velký vliv?
Já si myslím, že hlavní důvod, proč si to spousta lidí myslí, je fakt, že manažer Kabátů je současný basák Wanastowek. Jinak bych spíš řekl, že Kabátům se podobají první desky Wanastowek, než ta poslední.
Přečtete si recenzi na desku Letíme na Wenuši.
Patříš mezi oblíbené textaře, kde čerpáš inspiraci?
Některý texty jsou z mýho života, některý jsou ze života mých známých a kamarádů, něco čerpám z beletrie. Někdy jen tak odpoledne přiletí múza, ani nevím odkud a já prostě musím psát. Je to něco mezi nebem a zemí.
Měl jsi někdy tvůrčí krizi?
NE! To fakt ani nevím, co znamená. Ale pamatuju si, že jsem v roce 2002 nějak psal text a vznikalo z toho něco jako „Jsou také kašny, do kterých peníze nikdo nehází, bla bla bla". A tak jsem se naštval, říkal jsem si, že nebudu vyvrhovat svůj melancholický stav na naše příznivce, nakopnul jsem se a napsal jsem píseň Vyčůrat, pomodlit a spát, která potom vyšla na desce Lucie Dobrá kočzka, která nemlsá.
Přenechal jsi tvůrčí prostor také Tomášovi Varteckému, který si ve svém songu dokonce zazpíval. Jsi spokojený?
Jasně, že jsem... On napsal píseň a pořád jsme si mysleli, že ji otextuju já a budu ji zpívat já a pak jsme vymysleli, že by bylo skvělý, kdyby ji zpíval Tomáš, aby ta deska byla trochu pestřejší. Nakonec ji i otextoval.
Jsi levák, ale na kytaru hraješ jako pravák. Učil ses sám?
Jo, jsem samouk. Já jsem vlastně začal rovnou na elektrickou kytaru, španělka mi nikdy moc nepřirostla k srdci. Když to popíšu rockerským způsobem, tak jsem vždycky rád jezdil na Harleyi a ta španělka mi připadá jak jízda na kole.
Kdy tě vůbec poprvé napadlo založit kapelu?
Mě vůbec nenapadlo založit kapelu! Když mi bylo asi třináct nebo čtrnáct, tak mě napadlo, že bych chtěl, aby mě přijali do nějaký kapely. To byl můj největší životní sen, kterej se mi v necelých šestnácti splnil a od tý doby jsem šťastnej.
Toužil jsi i po jiné profesi?
Chtěl jsem být archeolog a taky přírodovědec. To mě lákalo nejvíc, být někde u jezera schovaný v rákosí, mít tam takovou tu rákosovou budku a pozorovat tam vodní ptactvo a tak. Chtěl jsem udělat velký přínos vědě a rozšířit tenhle obor.
Říkáš, že jsi chtěl být archeologem. Zkoušel jsi někdy u tebe na zámku hledat poklad?
Jasně, zkoušel. A za pomoci detektoru kovu jsme tam našli původní kování oken. Mně to láká a baví. U archeologie vlastně dochází k takovýmu uspokojování jakýhosi loveckýho pudu. Je to něco jako lovit zvěř
Když bydlíš na zámku, napadlo tě tam někdy uspořádat koncert?
Tak já jsem hlavně rád, že se nám ten barák podařilo zachránit. Když jsme ho koupili, propadala se tam střecha, krovy, stropy... A v současnosti už tam je nahrávací studio, režie, ateliér, skladiště, velkej sál, kde se taky nahrává hudba, hostinský pokoje pro muzikanty... Prostě všechny věci, co jsou potřeba k profesionální činnosti.
Jak se cítíš jako zámecký pán?
Já spíš funguju v podobě nějakého poddaného nebo správce. Já jsem se narodil jako měšťan pražský a žádný panovník mě nikdy nepovýšil. Samozřejmě ti duchové šlechty si tam v noci blouděj...
Takže u tebe straší?
No dějou se tam zvláštní věci...
Vyhrajte lístky na libovolný koncert turné a láhev Jack Daniel's!
Když zrovna nebydlíš na zámku, přespáváš v hotelových pokojích. Povedlo se ti se ti někdy nějaký po rockersku zničit?
Já nevím, jestli bych se tím měl vůbec chlubit, ale stávalo se nám to často a stává se nám to vlastně pořád... Dost často šlo o spojení pan Vartecký a pan Kodym, kteří občas dělají na hotelu různý veselý věci, které jsou občas veselejší víc, než by si třeba představovali ostatní hosté toho hotelu (smích). Možná bychom se za to měli stydět. Ale my si prostě tu zábavu po koncertě dokážeme ještě pořád užít.
Jak zatím probíhaly odehrané koncerty?
Je to fakt skvělý. Všude máme plno a publikum je vážně úžasný. Chodí na nás spousta novejch mladejch lidí a fanynky z devadesátejch let sebou voděj manžely a děti. Taky se množej pravověrný rockeři různýho věku.
Podívejte se na fotoreport Honzy Zemana z koncertu v Plzni.
Co všechno mohou na vaší show fanoušci vidět?
Tak do detailu to popisovat samozřejmě nebudu, ale musím říct, že si ty světla, projekce i pyrotechniku užíváme společně s fanouškama.
Chystáte třeba něco speciálního pro Prahu?
Ten velkej "cirkus" sebou vozíme poctivě všude. Vždycky se snažíme veškerou svojí energii zanechat na jevišti a hledišti, tak ani ta matička stověžatá nepřijde zkrátka!
Zbývající koncerty:
19. 4. Brno - Hala Vodova
21. 4. Olomouc - SH Univerzity Palackého
24. 4. Zlín - SH Euronics
28. 4. Ostrava - ČEZ Aréna
10. 5. Praha - ZS Eden
