Marta Jandová interview: Šest let jsem umývala nádobí

Účinkuješ v muzikálu Bídníci a zároveň zpíváš v rockové kapele Die Happy. Co ti je bližší?

Muzikant může mít několik poloh.... V Bídnících jsem vlastně taky tak trochu rockerka, protože v první polovině jsem chudá a špinavá a ve 2. polovině se tu špínu snažím zakrýt pod šminkami.

Nevadí ti být sešněrovaná v kostýmu?
Tak já jsem celý život zvyklá na to, chodit v kalhotách, ale jako každá žena někdy toužím se hezky obléct. Takže korzety mi problém nedělají. Jediný problém jsem měla, když jsem přestala kouřit a přibrala jsem, to se mi všude všechno zařezávalo. A taky jsem měla hrůzu z vysokých podpatků, na které nejsem zvyklá... Nakonec ty nejvyšší jsem na sobě měla při moderování udílení cen Anděl...

Účinkování v muzikálu obnáší umění hrát, neuvažovala jsi někdy o nějaké roli třeba ve filmu?
Určitě uvažovala... Ale za ty roky jsem dospěla k názoru, že se nejlíp cítím v tom, co umím a teď už vím, že zpívat opravdu umím. Z herectví mám přece jen trochu respekt. I když je pravda, že v našich klipech vlastně taky tak trošku hraju... Takže film je pro mě výzva a výzvy já mám ráda. Proto jsem i přijala moderování Andělů, protože to byla výzva.

Jaká je tvoje vysněná role?
Těžko říct... Každopádně by to musel být nějaký super film, který by minimálně vyhrál Oscara (smích). V muzikálu pořád hraju kladné postavy, tak možná bych si ve filmu zkusila tu zlou... A nebo takovou tu hodnou kámošku v teniskách a mikině.

Jako jedné z mála na české scéně se tipodařilo prorazit v zahraničí. V čem se cesta za úspěchem za hranicemi liší?
Řekla bych, že je to téměř stejný, člověk by měl mít talent nebo něco, s čím dokáže prorazit. Je to o výdrži, o snu, o přístupu. Hlavně si nesmíte přestat věřit. Mě před dvaceti lety nikdy nenapadlo, že bychom se s kapelou mohli dostat takhle daleko. Naším motorem byl hlavně náš kytarista, který nás hnal kupředu. Nevyspala jsem se s žádným producentem, ani kluci nespali s producentkama... (smích) Dali jsme do toho úplně všechno, šest let jsme fungovali bez peněz, chodili na brigády, prvním tři sta koncertů jsme odjeli zadarmo nebo maximálně za cesťák. Bylo mi pětadvacet, když jsme podepsali první smlouvu. V té době měly už moje spolužačky po škole a já někde umývala nádobí.

Jaký je tvůj typický německý fanoušek?
Úplně stejný jako v Čechách, akorát, že tady máme o něco mladší publikum. asi za to může moje účast v porotě Superstar... U nás je mezi fanoušky více holek, v Německu jsou sice v prvních řadách holky, ale najdou se tam i čtyřicátníci, kteří nás opravdu poslouchají těch dvacet let, chodí i rodiče s dětmi.

Vypadá to, že jsi teď víc v Čechách než v Německu. Hodláš se tu usadit natrvalo?
Těžko říct, jsem ráda tam, kde zrovna jsem, střídám to. Ale asi zůstanu tam, kde jednou porodím děti a budu je tam vychovávat.

Plánuješ ještě nějakou spolupráci se svým otcem?
Ano, plánuju. Olympic pojedou letos na podzim turné ke svému padesátiletému výročí a já budu hostem na pražském koncertě.

Sleduješ českou hudební scénu? Jaké kapely tě oslovily?
Snažím se, i když vyloženě sama od sebe nevyhledávám. Snažím se poslouchat rádia, spíš ta nekomerční, a když slyším něco, co se mi líbí, najdu si to na iTunes a koupím. V poslední době mě hodně oslovili Charlie Straight, myslím, že jsou skvělí a nechápu, že tu nejsou daleko slavnější.

Na českých festivalech nejste zas tak často k vidění, vybíráte si? Proč zrovna Vysmáté léto?
Vysmáté léto je poslední festival, kde nás letos fanoušci můžou vidět. Pak se na chvíli odmlčíme, ale na podzim chystáme turné po České republice.

Jaké jsou novinky ohledně kapely Die Happy?
Plánujeme desku, ale to ještě tak minimálně rok potrvá. První rande ve studiu máme s kapelou naplánované na říjen, pak chceme začít psát, někdy na jaře natáčet, a kdybych to viděla optimisticky, tak vydání desky by připadlo na začátek léta, ale spíš to vidím na jeho konec.

text: Marta Pušová, foto: archiv kapely

---