Krucipüsk interview: Dneska je to hajzl vedle hajzla. Tak co s tím?

Text skladby Rodinnej diktát je o ubližování dětem. Setkal ses s něčím takovým osobně?
Osobně ne, ale na světě je dost dětí, které trpí. Je to dost žhavé téma, protože jakmile na dítě rodina sere, skončí pak v nějakém nápravném zařízení. A když tam dostane špatného vychovatele, už mu nepomůže nic. A takhle by to být nemělo. V mládí se formuješ a pokud tě někdo formuje špatně, co z tebe pak vyroste? Lidi, co dneska sedí v kriminálech, o tom ví svoje. Samozřejmě nemluvím o pár výchovných fackách, ale o trýznění.

Když jsme u dětí, v čem se nejvíc liší dnešní dospívající generace oproti té, kterou pamatuješ ty?
Všechno je dneska rychlejší. Děti nemají tolik pokory a vůbec nerespektují autority. Já jsem kdysi aspoň věděl, kdo je silnej a kdo ne, ale současné děti už to mají úplně na háku. Z budoucnosti současné mladé generace nemám dobrý pocit. Všude kolem nás je nějaká blbá energie a nemám ponětí, kam až to povede. Věci kolem nás budou hodně jinak.

Na desce jsou nové zajímavé polohy - náznaky blues u Balada o krásném stewardovi, čistě akustická kytara u poslední Zázrak nebo funky kytara ve Viva la Havana. Přímočarý rock už vám nestačí?
Už budeme dělat je to, co chceme. Chtěli jsme si zahrát úplně všechno, co nás baví, takže každej song je úplně odjinud. Každej pes, jiná ves. (smích)

Kdo jsou všichni ti lidé na přebalu?
To jsem posbíral lidi z vesnice, kde jsme to natáčeli. V tom shonu dělání na desce jsem to zapomněl včas zařídit, takže jsem je všechny obvolával asi dvě hodiny před focením: "Vezměte děti, hezky se oblečte a přijďte se vyfotit."

Oproti poslední desce jste nahrávali opět v jiném složení. To už je ve vašem případě takový folklor, není?
Nikoho v Krucipüsk nedržíme. Někdo dostane lepší nabídku, někdo chce jít hudebně jinou cestou, což byl třeba případ Máry Haruštiaka.

Loni oslavil Krucipüsk dvacet let. Původně jsi říkal, že jste tehdy chystali něco speciálního, ale nakonec k ničemu nedošlo.
Nakonec jsme se na to vykašlali. Každej se to výročí vždycky snaží nějak vypíchnout a fanoušci to asi mají rádi, ale mě nebaví dělat to, co dělají všichni ostatní.

Jaké vlastně byly reakce na tvojí předloňskou sólovku Kocour v troubě?
Reakce z okolí byly příjemné, lidi to docela chválili. A na kritiky od hudebních publicistů nedám, nečtu je. Nedávno jsem si zase začal hrát ve studiu a jednou bych na tu sólovku rád navázal.

Je u tebe známá nechuť k našemu současnému prezidentovi. Mimo jiné zpíváš v jednom textu: "Chcem Václava, ne Vaška". Kdo z aktuálních kandidátů je ti nejvíce sympatický?
Pan Franz. Ten by tam měl sedět. To by se pak pár změnilo věcí! Až by k němu poslanci chodili na Hrad kvůli schvalování zákonů, tak by jim asi spoustu věcí vysvětlil...

Budeš ho volit i s ohledem na jeho minulost, kdy byl spojený s extrémní pravicí?
V tom už bych se nepatlal. To by mohli nařknout i mě, že jsem byl pravičák. Řešit minulost nemá v tomhle případě smysl, buď ten člověk dobře pracuje pro lidi nebo ne. A pan Franz je natolik chytrý člověk, že by přinesl změnu k lepšímu. Ti ostatní budou jenom poplatní těm stávajícím politikům. A pokud jde o jeho vizáž, to je úplně v pořádku. Mít za prezidenta Maura? Proč ne. Úplně vidím, jak si na letišti podává ruku s prezidentem Spojených států nebo Ruska; to by nebylo: "Dneska nám prší, viďte, pane prezidente..." Když se tam cpe nějakej Kokomura nebo jak se ten blb jmenuje (rozhovor se uskutečnil ještě před zveřejněním finálních kandidátů, pozn. redaktora), tak to už radši pana Franze. Splnilo by se mi tím velký přání. Sametová revoluce mi toho totiž moc nesplnila.

Na politiku máš docela striktní názor. Co říkáš na rudnutí republiky?
Nechápu, co ty lidi blbnou. Asi jsou asi zmatení a nevědí, která bije. A už vůbec nechápu, že komanče volí stále víc mladých lidí. Dokážu pochopit, že mladý chtějí dělat věci jinak, ale tohle prostě není dobrá cesta, nemají s tím ty vlastní zkušenosti. My je máme a nebylo to nic hezkého. Kdyby si přečetli dějiny, možná by se divili. Na druhou stranu je blbý, že mladý lidi už nemají žádný opěrný body. Dneska je to hajzl vedle hajzla, takže co s tím?

Odlehčíme. Máte v kapele nějaký zvláštní vánoční rituál nebo zvyk?
Ani ne. My si děláme Vánoce po celý rok. (smích)

Za necelých dvacet minut se s Krucipüsk chystáte na pódium. Jak vypadá chvíle, kdy se s poslední písničkou zase vracíte do šatny?
To záleží pouze na lidech. Buďto ti tu energii vrací nebo jen konzumujou. Takže když jenom žerou a nic nevrací, jsem vyčerpanej. A když to roztočí, tak mi naopak ještě chvíli trvá, než se vrátím do reality.

text: Petr Adámek, foto: Vojtěch Kubec

---