The Orb interview: Česko? Milí lidé a nejlepší brankář na světě

Jak jste si užili vaši poslední show v Praze? Připravoval jste si mix dopředu, nebo jej vytváříte spontánně?

• Přečtěte si reportáž z posledního koncertu The Orb

Nejen já. Fil (Philippe Le Gonidec, pozn. red.), můj parťák v Praze, taky - oba ex bedňáci Killing Joke, ha ha ha. A kapela, s kterou bych takhle jezdil? Killing Joke, samozřejmě! Považuji je za své bratry stejně jako lidi z crew The Orb.

Jeden z průlomových okamžiků vaší kariéry byla účast v show Johna Peela. Myslíte, že je tu v současnosti někdo, kdo by měl podobně silné slovo? Nebo je hudební trh už příliš rozmělněn?
Ne, John Peel je mrtev. Nechť je mu země lehká! On byl někdo. Stále spoustě lidí chybí, měl by být svatořečen, tak moc je postrádán. Ale věděl jste, že jsem ve skutečnosti dělal vokály pro song Killing Joke nazvaný Maicious Boogie na první Peel session Killing Joke v roce 1979?!

Před třemi lety tu byla spolupráce s Davidem Gilmourem, nyní to byl Lee Scratch Perry. Kdo bude další?
To je pro teď tajemství, ale malá nápověda - je to muž.

Jedno z Perryho raných alb se jmenuje Ruturn of Django. Aktuální film Quentina Tarantina je nazván Django Unchained. Co znamená Django pro vás?
Ben Watkins z Juno Reactor má syna, kterému říkají Django. Ten mne napadne jako první, je mu teprve 13 a celý život má před sebou. Hodně štěstí, Django.

A poslední otázka: Jaká byla obloha, když jste byl mladý? ("What were the skies like when you were young?" je úryvek z neznámějšího hitu Little Fluffy Clouds, pozn. red.)
Plná jisker od vlaků, letadel a velkých deštivých mraků

text: Ondřej Bambas, foto: David Karas