Monkey Business: Templáři nám harašej v hlavě už tři roky!

"Minimálně na rok jsme se zasekli na českejch textech," říkají k nové desce Monkey BusinessOd vydání předchozí desky uplynuly čtyři roky. Za tu dobu jste stihli na koncertech vyzkoušet několikero nových písní, před dvěma a půl rokem například i jeden rock'n'roll. Byl ten čas mezi Twilight of Jesters a Happiness of Postmodern Age (dále HoPA) o hledání formy?
Pavel Mrázek: To nebylo o hledání, spíš o komunikaci mezi členy kapely, vzhledem k tomu, že se změnily naše životní podmínky - máme děti, různě jsme se odstěhovali a podobně. Komunikace je složitější, protože máme méně možností být spolu. V muzice nebylo žádné hledání výrazu. Ten rockec - to jsme jen zkusili, protože máme rádi rockabilly a Briana Setzera, tak jsme si řekli, že bychom mohli udělat jednu takovouhle věc, zkusili jsme jí, ale hned nás to přestalo bavit a šli jsme od toho. My už se asi v tomhle nikam nepohneme a zůstaneme na tom našem mixu funku a nějakýho toho osmdesátkovýho sentimentu. Všichni jsme v tom zaseklý, máme rádi melancholii a tyhlety tehdejší styly a do toho nějakej ten groove a špinavý p-funkový věci, už vlastně od začátku. Akorát je to teď sofistikovanější - dřív jsme byli víc ve funku.

Matěj Ruppert: Víš co - díky tomu, že to byla takhle dlouhá doba, tak některý ty písničky jsou starý i víc než dva roky a za tu dobu prošly určitým vývojem. Ne v tom, že bysme nějak drasticky hledali novou cestu nebo nějak zásadně chtěli bejt jinačí, šlo jenom o nové aranže. To je prostě normální vývoj, to se stává. Ale je pravda, že je to trošičku jiný od předešlých desek, který v podstatě vznikaly tak, že Roman udělal písničky, hned jsme k nim udělali texty, šly se natočit a vydala se deska. U HoPA to trvalo dýl, tak vlastně byl čas přemýšlet, jestli se nám ten kterej nápad líbí či nelíbí.
Pavel: A do toho jsme zkoušeli český texty.
Matěj: Ano, minimálně na rok jsme se zasekli na českejch textech. Oslovili jsme několik našich kamarádů textařů a na spoustu písniček byly i tři verze textu. Ale ani jedna z nich neklapla - nabyli jsme dojem, že už by to prostě nebyli Monkey Business.

Dostali jste se do fáze, kdy jste ty české texty i nazpívali a až poté se rozhodli, že to nepůjde nebo se vám nelíbily už na papíře?
Matěj: Když se nám ten text líbil a zdál se nám smysluplnej, tak jsme ho natočili, nazpívali a poslechli si ho. Někdy jsme si řekli: "No vono to není tak úplně špatný," někdy: "No tak tohle ne," ale nikdy to nebylo: "Sakra, tak tohle je bomba." A tím, jak to každej po nahrání pouštíme pár lidem, tak nám každej říkal: "Hele, tohle nedělejte, to nebudete vy." Ale ta touha natočit si českou desku byla veliká. Tak veliká, že jsme se přes rok, rok a půl vrhali do slepé ulice.

Matěj RuppertPavel Mrázek

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Protože booklet provází příběh, zajímalo by mne, zda nějak souvisí s celou deskou a písněmi na ní, či je samostatným sdělením. Jak je to?
Pavel: Všechno běží souběžně - zajímá nás spoustu věcí a po celou dobu vlastně furt vymýšlíme plakáty, témata na klipy, názvy turné - jedeme ve všem možnym, takže tohleto jde souběžně s tim. Templáři nám harašej v hlavě už tři roky, jakožto symbol dementních kapel. Blackmetalovejch třeba, nebo jinejch, který si jedou nějaký mysteria v těhle věcech.
Matěj: Ta deska nemá jeden konkrétní příběh. Není koncepční. Naopak - jediná koncepční věc je ten obal. Tentokrát jsme totiž začali řešit obal brzo, abychom ho měli v dostatečnym předstihu - aby to nebylo jako vždycky, kdy za pět minut dvanáct začneme řešit, co tam dáme, kdo to udělá a podobně. Díky tomu, jak to trvalo dlouho, jsme měli ty věci vymyšlený. Teď jsme v situaci, kdy vydáváme desku a k tomu doděláváme už třetí klip, jsme připravení. Vždycky jsme naopak byli v závěsu. Takže obal má příběh - ten souvisí s názvem desky. Ten příběh je o tom, že templáři se přepravěj aeroplánem z jiný časový osy a maj s sebou v kufříku nějaký velký bohatství, který si vezou ze svý doby a tady to s postmoderním byznysmanem vyměněj za bohatství, který máme my z naší doby, ale nám už připadá normální, a to je penicilin. Protože největším bohatstvím v tom středověku by mohl být právě ten penicilin, kterej neexistoval. Když tě někdo jenom škrábnul mečem, ty jsi na to chcípnul - ani tě nemusel propíchnout, protože ty jsi zemřel na nějakou sněť.

• Přečtěte si recenzi alba Happiness Of Postmodern Age

HOSTÉ

Před rokem a půl byl jediný jistý host desky Ivan Mládek. Díky tomu, že se datum vydání posunulo ze září 2012 na březen 2013, se na desce např. objevuje Joan Baez. Jak se tedy vyvíjela anabáze se začleňováním nakonec hned několika hostů?
Matěj: No víceméně náhodou. Třeba Ashley Slater - vzhledem k tomu, že jsme s těma textama pospíchali, jsme zavolali Ashleymu, kterej píše skvělý texty, jestli by nebyl ochotnej nám nějaký udělat. On řekl, že jo, my jsme mu pro usnadnění práce poslali témata, ale on to potom stejně totálně změnil - ty témata mezi sebou přeházel, takže třeba téma Midlife Punk's Dilema mělo bejt původně na úplně jinou písničku. Ve výsledku to ale nevadí.
Pavel: Naopak to tomu prospělo ještě víc!
Matěj: Přesně tak! A výborný to bylo i proto, že spolu s textem nám poslal i verzi, kdy ten text nazpíval. A nám - a Romanovi hlavně - přišlo, že je to výborný. Takže jsme mu zavolali a on to nazpíval ještě jednou načisto. S Joan Baez to bylo tak, že jsme po ní zatoužili na jaře minulýho roku, ale když jsme se nakontaktovali na její management, tak nás poslali do prdele, že jako v žádným případě, že takovýhle věci Joan Baez nedělá. No a pak někdy v létě nám volal David Gaydečka (pořadatel festivalu United Islands v Praze, ale také koncertu k dvaceti letům svobody, na kterém se poprvé Monkey Business a Joan Baez potkali - pozn. redakce), že v čase našeho vánočního koncertu tady ona bude kvůli své knížce a jestli bychom si zase spolu nezahráli. My jsme samozřejmě souhlasili. Na to konto jsem s ní měl někdy na podzim schůzku hned jsem se jí zeptal, jestli by s náma něco nenatočila a ona řekla: "Okamžitě - s váma cokoliv!" Tak jsem jí poslal nějaký písničky, ale na to ona vůbec nereagovala, prostě žádná zpětná vazba. Napadlo mě, že to třeba nechce dělat, nelíbí se jí to, ale nechce nám to říct, čili jsme s tím vlastně už moc nepočítali. No ale na tom vánočním koncertě zase vzniklo vzplanutí (Joan Baez, poté, co odzpívala svůj hostovací part, se na závěr koncertu na pódium vrátila jen proto, aby si s kapelou zapařila a zatančila a byl to jeden ze spontánních vrcholů celé akce - pozn. redakce). Prostě ona nás má evidentně ráda. Ve finále s námi udělala tři písničky.

"Vlastně tu v 89' zažehla revoluci," říkají Monkey Business o Joan BaezPro mne osobně je tam ona jako zjevení a posouvá ty věci někam hodně vysoko...
Matěj: To já si dobře uvědomuju - je to dotek s opravdu velkým světem. Když se dneska zeptáš patnáctiletýho člověka, tak ji znát nebude, ale pro mě a pro generaci mejch rodičů je to absolutně zásadní persona. Ona se vlastně dotýkala Čech. Máme s ní společný zážitky - já jsem to v tom roce 89' vlastně prožíval, protože z Hlasu Ameriky jsme se dozvěděli, co se stalo v Bratislavě, že byla po svém - pro režim nevhodném projevu - vyhoštěna ze země, takže s ní mám trochu spojený, že tu vlastně malinko zažehla tu revoluci. Navíc je nejoblíbenější zpěvačka mámy, takže jsme jí doma poslouchali poměrně často.

AUTORSTVÍ

Jak je to s autorstvím jednotlivých věcí? Když jsem po vydání Twilight of Jesters mluvil třeba s vaším kytaristou Oldou Krejčovesem, tak si stýskal, že nosí nápady, ale neprotlačí je. Na HoPA je skladba Realistic Romantics, kterou přinesl on - začali jste teď nápady nosit všichni?
Pavel: Já myslím, že je to dost stejný, jako v minulosti. Roman už buď udělá celý a dodělá se do toho akorát zpěv nebo se začíná od bubnů a tam mám já nějakou možnost to ovlivnit - to je případ skladby The Ferry Tale z nové desky. Píseň Realistic Romantics dělal zase s Oldou. Tam si Olda nacpal svůj riff. On je duší sólovej hráč. Má jiný ambice, a proto má za sebou ještě dalších X kapel. Chtěli jsme z něj vychovat funkovýho kytaristu, ale on je taková neřízená střela. Na druhou stranu je to dobrý v těch sólech a energii - je fajn, že on boří to klišé, abychom nezapadli do škatulky funkový kapely.

KLIPY

V tiskovce jsem se dozvěděl, že do konce roku chcete mít hotových pět klipů. To chcete opravdu stihnout?
Pavel: Tři už vlastně máme, takže jo.
Matěj: My máme úplně jasně konkrétní dva další nápady. Osobně si ale myslím, že ve finále těch klipů bude do konce roku víc než pět.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jako první singl vyšla píseň The Ferry Tale, zatímco prvním vypuštěným klipem je Midlife Punk's Dilema. Jakto, že první singl není i prvním klipem - jak tohle máte vymyšlený?
Matěj: V dnešní době je propagace desky věc k zamyšlení - a my jsme díky naší nesmyslnosti možná vymysleli nějakej novej způsob. Samozřejmě singl jako takovej dneska neexistuje - singly se nevydávaj, protože je nikdo nekupuje. Tady si Supraphon vybral, protože nám je to v podstatě jedno, my si za každou tou písničkou stojíme. Oni si vybrali Bryana Ferryho (The Ferry Tale je píseň o zpěvákovi kapely Roxy Music Bryanovi Ferrym - pozn. redakce), ale my ostatní jsme to lehce nechali protéct mezi prsty, takže jsme natočili klip na úplně jinou písničku, než vlastně došlo k tomu, co bude první singl.
Pavel: A ten klip s těma punkerama je docela naše srdcovka a bylo by škoda, kdyby pak zahučel někde na youtube. Proto jsme rádi, že jsme s novou deskou u Supraphonu, protože se o tyhle věci postaraj, protože my sami jsme v těhle věcech úplně marný - to už fakt nestíháme řešit.

Jak došlo ke spolupráci s Kraak & Smaak - vím, že po podzimním koncertě v SaSaZu odjížděli poměrně nadšení z párty, která se tenkrát odehrála, ale jak si vybrali zrovna remix skladby The Ferry Tale?
Pavel: Roman jim podle mě poslal pět šest věcí a oni si vybrali tohle. Podle mě se jim líbila ta nálada, protože oni jsou hodně disco - já jsem třeba po tom koncertě mluvil s basákem a on říkal: "Vy jste taková jako multi-kapela, vy nejste jako funky kapela - vy hrajete všechno možný." My nejsme zdaleka takovej jako kolovrat, co oni, takže je asi zaujala ta nálada.

text: Viktor Mašát, foto: Michal Hanisch, Roman Černý (5)

 

---