Boris Carloff: Úspěšná hudba už z principu nemůže být chytrá

Boris Carloff rád propojuje hudební a vizuální složku

Boris Karloff je jméno herce, který ztvárnil postavu Frankensteina. Máš rád horory?
Horory mám rád a podle něj se skutečně jmenuji. Ale historie mého pseudonymu vznikla trochu jinak. Já jsem měl rád song Bela Lugosi's Dead od kapely Bauhaus. Založil jsem novou elektronickou kapelu a přemýšlel jak ji pojmenovat. Boris Karloff byl nejblíže Belovi Lugošimu a z toho vznikl Boris Carloff. V kapele jsme byli původně tři, ale nakonec jsem tam zůstal sám. A všichni mi začali říkat Borisi...

Hororové prvky se vyskytují i v tvém klipu Falling.
Mám horory hodně rád, ale ten klip je spíš orientovaný na filmařinu dvacátých let, stylizace do expresionistického období Výmarské republiky a tehdejšího Berlína. Taky jsem se nechal samozřejmě inspirovat Karlem Zemanem. Ten klip má frankensteinovský téma, ale úplně hororový to není.

Máš tedy blízký vztah nejenom k hudbě, ale i k filmu?
Ano, studoval jsem literární kritiku na FF.

Jaký jsi byl student?
Bezproblémový. Já jsem byl takový to učitelský dítě, táta byl učitel, takže jsem neměl žádnej problém.

Kdy tě začala zajímat produkce?
Nejdřív jsem začal dělat svoje věci, který se lidem líbily, a následně ode mě chtěli něco zprodukovat. Takže to byla spíš přidružená činnost k té autorské.

Co tě tedy baví víc, produkce nebo autorská tvorba?
Produkování je jako grafika, a vlastní muzika je jako malba. Dělat věci pro sebe mě baví mnohem víc, než prodávat svoje nápady někomu jinému.

Máš pocit, že je česká produkce na dobré úrovni?
Jsou tady lidi, kteří to podle mě dělají podle dobře: Honza Muchow, Dušan Neuwerth, Martin Ledvina a Ondra Ježek. Pak je třeba rozlišovat mezi produkcí a A&R, což jsou lidi, co tu kapelu udělají komplet celou. A ten trh je tady tak malý, že tu nikdy žádný A&R ani nepůsobil, snad kromě Libora Lisého z EMI. Jenže kvůli té velikosti trhu se tahle práce nevyplatí. Vem si, že na zlatou desku dosáhneš prodejem asi tří tisíc alb. Zisk pro vydavatele je čtyřicet procent, takže když si to spočítáš, z alba za dvě stovky máš jako vydavatel osmdesát korun. Osmdesát korun krát tři tisíce prodanejch kusů je dvě stě čtyřicet tisíc. Dejme tomu, že dvě stě tisíc padne na nahrávání a produkci a zbyde ti z toho čtyřicet pro label. Co z toho zaplatíš? Možná tak telefony...(smích) A to mluvíme o úspěšné desce.

• RECENZE: Boris Carloff na The Escapist překypuje nápady

Měl jsi s deskou The Escapist v plánu nějaký komerčnější dopad? Dovedeš si představit, že by něco z ní hráli v rádiu?
Pro komerční rádia to album rozhodně skousnutelný není. Jednak je v angličtině, a jednak nemám vůbec ambice, aby mě hráli někde na Evropě 2. Navíc systémem, jakým se vybírají písničky u nás do rádií, bych neprošel. Playlist se sestavuje podle masového vkusu. A když si to vezmeš, průměrný IQ je sto, a to není žádná výhra, takže většina lidí je od devadesáti dolů. Tím pádem cokoliv co je chytrý, je pro ně těžký. Úspěšná hudba už z principu nemůže bejt chytrá.

Boris Carloff na předávání cen Apollo

Takže tvrdíš, že třeba masově úspěšné kapely typu Coldplay dělají hloupou hudbu?
Já si myslím, že většinou ano. Je to vymyšlené, aby to působilo na všechny, neurazilo. Umění by spíš mělo pokládat otázky, být konfrontační. Navíc většina lidí poslouchá to, co jim v tom rádiu předložíš, nepřemýšlí nad tím. Základ je, že to, co je jim podsunuto, je prezentováno, že je dobré a správné. Vyvolat hype. Dnešní média mají ohromnou moc.

Snažíš se tedy desku propagovat v zahraničí?
Mám domluvené nějaké věci přes Bjorna Thorstruda, producenta Smashing Pumpkins. Mám i dvě zahraniční agentury, které se o mě starají, Vision Music z Anglie, kteří dělali třeba UNKLE nebo Katku Kombercovou z Rakouska.

Byl bys ochotný se kvůli práci do zahraničí přestěhovat? Co kdyby ti dali třeba v USA příležitost?
Nejsem úplně příznivec "american way of life", ale na čas za prací, proč ne. Ale radši se přestěhuju někam do jižní Francie než do USA. (smích)

Na Escapist jsi pracoval čtyři roky, říkal jsi, že jsi spoustu materiálu vyhodil. Plánuješ je použít na další desce, nebo letěly úplně do koše?
Jedna písnička skončila u kapely Kryštof, to jsou Střepy. A polovina desky skončila u X-STARa. To je kluk, který vyrůstal v Kanadě a Holandsku a je to přitom Čech, který tady podniká, má výbornou angličtinu a skvěle zpívá. Zároveň mu produkuju desku.

Co tě vůbec baví na Kryštofovi?
Já už s nimi nespolupracuji, ale v danou chvíli se to tam sešlo a byla to příjemná práce. Máme spolu dál dobrý vztahy. Na tý kapele mě baví, že dělali pop rock a přitom se nebáli to dělat trochu jinak. Já český kapely nikdy moc neposlouchal, když jsem s nimi začal dělat, tak jsem znal možná dva singly.

Jak si tedy vybíráš lidi, s kterými spolupracuješ? A s kým by jsi naopak spolupracovat nechtěl?
Asi bych nechtěl dělat s Danem Landou. Ale spíš si čím dál tím víc snažím vybírat, vezmu si mladou kapelu, kterou se snažím někam dovést. Jinak co se týče hostů na desce, chtěl jsem, aby to byla hlavně prezentace mě, ne že si pozvu deset zpěváků, a tím ten projekt můžu v podstatě uzavřít, protože už je nikdy nedám znova dohromady. Jediný zpěvák na desce je Ghetto Priest, a i nad tím jsem celkem dlouho uvažoval. S Terezií Kovalovou se znám přes Calm Season a Kuba Antl natáčel basu na desku Patricii, kterou produkuju. A hraje i v kapele.

Takže plánuješ turné?
Plánujeme několik velkých festivalů v ČR a něco chystáme na podzim.

Troufneš si odzpívat celý koncert?
S tím, doufám, nebude problém. Než jsem se stal producentem, tak jsem především zpíval v různých kapelách, jednu z nich dokonce produkoval Ivan Král.

Na co využiješ finanční výhru z ceny Apollo?
Finanční cena šla z části na psí útulky a z části na mašiny naší kapely.

Na čem dalším momentálně pracuješ?
Momentálně dělám desku s jednou zpěvačkou. Kdo to je, se dozvíte až na podzim. Plus spousta dalších produkcí. Ale hlavně připravuji nové album.

text: Tereza Vavroušková, foto: David Karas, Martin Živocký a archiv Borise Carloffa