Lucie interview: Návrat jsme řešili už pár let zpátky

Lucie ohlásila návrat v původní sestavě

Před pár dny jste na tiskové konferenci ohlásili turné na příští rok. Kolikrát za hodinu vám od té doby zvoní telefon?
P.B.Ch.: Mně zvoní už asi poslední půlrok od doby, kdy ten návrat začal prosakovat. Spíš mi teď chodí hodně textovek.
Robert: Mně nezvoní vůbec, na mě nikdo nemá číslo.

Podle oficiální verze vás před časem obešel společný známý s návrhem návratu, na nějž jste kývli. Čím to, že se to nakonec povedlo právě tomuto člověku a v tuto dobu?
Robert: My jsme ten návrat řešili už pár let zpátky. Mělo to nějaký vývoj a stále má.
P.B.Ch.: Ty cestičky k sobě jsme si hledali postupně. Určitě to neovlivnil jen jeden konkrétní člověk, který by nás musel obejít, protože bychom byli hromada tupců, kteří se neuměli dohodnout. Je to naše společná vůle. Všechno chce čas a tohle si vyžádalo taky svůj čas. Těch protichůdných sil a siločar bylo spoustu a dát čtyři lidi dohromady není snadné. Každý ví, jaké je například žití v páru. On chce jít na kolotoče, ona zas na cukrovou vatu... Za sebe jsem rád, jak to dopadlo, že spolu můžeme fungovat a tvořit.

Jaká byla atmosféra na první zkoušce? Myslím ten pocit sejít se ve zkušebně a zahrát po deseti letech první písničku.
Robert: Měli jsme radost z toho, že jsme hned na první zkoušce zahráli sedm skladeb, jako bychom je hráli naposledy den předtím.
P.B.Ch.: Ten čas je relativní a na to, že jsme spolu nehráli deset let, jsme toho zas tolik nezapomněli.

Stejná otázka ohledně prosincového vystoupení na firemním večírku v Rudolfinu. Objevila se na pódiu ta pověstná chemie?
P.B.Ch.: Já nemám moc rád slovo chemie.
Robert: (smích)
P.B.Ch.: Chápu, na co se ptáš, a funguje to.
Robert: Ta jiskra vzniká kombinací konkrétních lidí. Je to jako recept na nějakou báječnou omáčku, která se dá uvařit jen z těch daných ingrediencí.

Takže v nejbližší době nehrozí nějaký zásadní problém?
Robert: To by se někomu z nás musel stát nějaký závažný zdravotní problém, třeba že by někomu přestala fungovat půlka mozku nebo že by přišel o ruku, prostě něco zásadního. To, jestli se někdo dobře vyspí nebo špatně vyspí, by na chod kapely nemělo mít vliv.

• Lucie opět povalí šrouby do hlavy, příští rok vystoupí v pěti halách

Co byste vzkázali všem škarohlídům, kteří jako hlavní důvod vašeho comebacku vidí peníze?
Michal: Já nehraju zadarmo už od roku 1988. Tenkrát jsem bral 120 Kč za koncert. Od té doby hraju zadarmo, jen když to cítím jako povinnost, nebo když jde o sympatický projekt. Takhle jsme třeba s Lucií koupili sanitku pro onkologii v Motole. Teď jsme nějaké peníze vydělali Nadaci Terezy Maxové. A ve všech ostatních případech bereme za koncerty peníze, je to naše obživa. A já doufám, že za to chystané turné budou úměrně tomu, kolik úsilí nás to bude stát.
P.B.Ch.: Vždyť je to úplně jasné. Každého něco živí. Někdo peče rohlíky a dostane za to peníze, my uděláme turné a taky za to něco budeme chtít.
Robert: Ono se říká, že jsme se dali dohromady jenom kvůli penězům, což se tady u nás v České republice hezky nabízí. K tomu bych chtěl říct, že celých těch deset let, co jsme spolu nebyli, jsme ty finanční nabídky dostávali taky. A ani jedna nezabrala. A to tam lítaly větší prachy než teď.
P.B.Ch.: Ale ty nabídky nikdy nedosáhly výše, co dostávala ABBA. (smích)
Michal: On si hlavně jen málokdo dokáže představit, kolik je s tím práce.

Lucie na tiskové konferenci 27. května ohlásila pět koncertních termínů na příští rok

Na zmíněné tiskovce jste ohledně chystaného setlistu konkrétní nebyli, přesto bych se rád zeptal, o jakých skladbách je už teď jisté, že na turné zazní?
P.B.Ch.: Zkus něco jmenovat ty a já ti budu říkat jo nebo ne. Aspoň si tě vyzkouším, jak to znáš.

Dobře. Takže Amerika.
P.B.Ch.: Ano.

Osobně bych chtěl slyšet Sen.
P.B.Ch.: Bude.

Medvídek.
P.B.Ch.: Bude.

Černí andělé.
P.B.Ch.: Budou.

Šrouby do hlavy.
P.B.Ch.: Budou.

Panic.
P.B.Ch.: Bude.

Kengi.
P.B.Ch.: Bude.
Robert: No vidíš, Kengi!

Oheň.
P.B.Ch.: Bude.

Zkamenělý dítě.
P.B.Ch.: Bude.

Ještě něco z nových věcí. Co Slunečnice?
P.B.Ch.: To ne, ta nebude.
Robert: Jaký nový věci? (smích)

Tím byly myšleny skladby z posledních dvou alb. Ale když jsme u nových věcí - chápu, že se nechcete ukvapovat, ale můžete aspoň naznačit, jaká je v otázce nové desky nálada?
Robert: My fakt nemáme čas. Snažit se udělat skvělou desku je rok a půl práce na plný úvazek.

David se po skončení Lucie věnoval sólové dráze, Sletu bubeníků, Agon Orchestra a dalším projektům, Robert Wanastowým Vjecem, Michal Vivaldianu. Co uplynulé roky dělal P.B.Ch.?
P.B.Ch.: Já jsem posledního dva a půl roku usiloval o smlouvu v USA, což se mi nakonec na základě velmi trdých výběrových řízeních tento rok podařilo. Plním si svůj malý český sen. Mám smlouvu v Kalifornii v Los Angeles u jedné prominentní společnosti, která produkuje a dodává hudbu v široké škále stylů pro medíálni impérium Viacom, které má pod palcem snad skoro všechno. To znamená, že skládám a produkuji hudbu pro různá TV shows, která běží v televizi v USA na kanálech jako MTV, Bravo, atd. Výhledově si dokážu představit i situaci, že se do USA na nějaký čas přestěhuju a budu žít a pracovat přímo tam. Víc konkrétní být nechci, abych někoho nedráždil. Všichni víme, jak se na tomhle pramalém písečku uprostřed Evropy určitý věci neodpouštějí.

Jste oficiální tváří letošního Českého YouTube Festu. Objevili jste mezi novými interprety někoho zajímavého?
P.B.Ch.: Mně se strašně líbila skupina Dirty Blondes.
Robert: Mně se na tom líbilo, že většina z těch kapel je sice neznámá, ale je z nich cítit, že to dělají naplno, že mají obrovskou motivaci.
P.B.Ch.: Díky tomu, jak zmizely hranice a člověk má větší přístup ke zdrojům a informacím zvenčí, se potírají rozdíly mezi hudbou, kterou slyšíš u nás a venku. Ve výběru Českého YouTube Festu je asi 80% plagiátorů, ale na tom není nic divného. Té originality už není tolik, ale přestože lidi kopírujou, dělaj to dobře. Další to dělají přímo skvěle a když jsem to všechno poslouchal, nakonec jsem měl problém tu finální sestavu vybrat.
Michal: Bylo opravdu těžký to vybrat. Lidi mají ohromný entuziasmus a umí ovládat i techniku, konkrétně třeba videotechniku. Osobně jsem nepočítal, že ta úroveň bude tak dobrá. Na druhou stranu - jak říká P.B.Ch. - jsem postrádal víc originálních přístupů a snahy se aspoň trochu odlišit. Někdo sice kdysi řekl, že od doby Elvise Presleyho už se v hudbě nic nového nevymyslí, s čímž lze sice souhlasit, ale pořád je tu možnost se někam posouvat a dělat ty věci jinak.

Takže nová česká muzika není úplně v háji?
P.B.Ch.: V háji je kvůli tomu, že jsme tady sto let za opicema a rádia nepřijmou nic nového.
Robert: V háji jsou ty systémy. Zároveň tu chybí kvalitní producenti a autoři. Celý ten řetězec je až moc přestříhanej.

Je v dnešní přeinformované, ultrarychlé a povrchní době vůbec možné, aby se u nás kapela vyšvihla podobně jako vy na počátku devadesátých let?
Michal: Já si myslím, že už to nejde. Velký kapely jako třeba Rolling Stones už tady nikdy nebudou. V dnešní době, kdy si dobrou desku nahraješ klidně v koupelně, to nejde všechno sledovat. Když chceš sledovat hudbu opravdu pořádně, tak ani nestačíš mít nějakou kapelu rád, protože zatímco bys šel na její koncert nebo si víckrát pustil její desku, tak ti mezitím dalších deset věcí uteče. Já tomu říkám hudební smog. Na internetu se dneska může zviditelnit kdekdo a už tady zkrátka není ten přirozený výběr.

Na podzim se chystá muzikál s vašimi písněmi. Jak moc zasahujete do příprav?
Robert: Mluvíme do toho. Přípravy jsou v proudu už dlouho. Teď zrovna jdeme řešit kostýmy.
Michal: Nechali jsme se do toho ukecat jenom s tou podmínkou, že budeme mít absolutní kontrolu nad celým tím projektem s právem veta. Oni nám v podstatě vyzobali rodinné zlato. Tímto bych chtěl vzdát hold Tomáši Belkovi, protože to napsal úžasně.
Robert: Já chci hlavně znovu zdůraznit, že my v tom nehrajeme. V muzikálu musí hrát člověk, který má schopnosti muzikálového herce. Výborně zpívá, výborně hraje a ještě do toho umí tančit.
Michal: P.B.Ch. třeba skvěle hraje, ale s tím tancem to má na štíru. Já zase skvěle tančím, ale špatně hraju. (smích)
P.B.Ch.: A navíc ani neumím hrát na basu. (smích)
Robert: A není to ani příběh o nás. Ten příběh má jen podobnou atmosféru jako některé naše písně. Kdyby se neobjevil Tomáš Belko a nenapsal takhle skvělý příběh, nejspíš by nic takového nevzniklo.
P.B.Ch.: Přijďte se podívat!

text: Petr Adámek, foto: Pavel Mužák, Ondřej Pýcha