Vydáno 10.11.2013 | autor: redakce
Baskyrista Mat Osman sedával ve stejných školních lavicích se zpěvákem Brettem Andersonem, a dodnes spolu po všech peripetiích stojí na jednom pódiu. Suede se po téměř čtvrtstoletí své existence konečně odhodlali koncertovat v Praze. Jejich vystoupení 16. listopadu v Lucerně v předvečer studentského státního svátku je jednou z nejočekávanějších hudebních událostí podzimu.
Suede interview: Nikdy jsme nebyli britpopová kapela. Britpop byl brak
Britpop, ke kterému vás obecně lidé řadí, je dávno mrtvý, vy ale se Suede překvapivě prožíváte hudební renesanci. Jak jste to dokázali?
Především proto, že jsme nikdy nebyli britpopová kapela (smích). Britpop byl brak. My jsme možná typická britská kapela, ale v devadesátých letech jsme se o mediální přestřelky v nějaké britpopové "válce" vůbec nezajímali. Náš styl byl vždy odlišný a naši fanoušci to dobře ví, jinak bychom dnes nejeli tohle evropské turné.
Když jste vtrhli na scénu se svými vnitřně rozervanými a dekadentními skladbami, sedělo to plně k duchu doby, vám bylo lehce přes dvacet. Jak se cítíš, když stejné pocity vyjadřuješ coby čtyřicátník? Nepřijde ti to trochu absurdní?
A proč? Záleží tolik na věku? Když máš stále stejnou zběsilost v srdci, je jedno, jestli ti je dvacet, čtyřicet, padesát. Jasně, ve dvaceti řešíš život s větším nadhledem než ve čtyřiceti. Suede vždy měli jasný hudební názor, pořád si za ním stojíme a když to baví i naše fanoušky, je důvod to vůbec řešit?
Pokud vás to tak bavilo, proč jste se rozešli po vydání alba A New Morning v roce 2002 rozešli?
Protože se to album nepovedlo. Bylo špatné a my jsme museli zastavit. Každý z nás se vrhnul na vlastní projekty, díky tomu jsme získali nějaký nadhled a díky tomu jsme se po letech sešli ve studiu s čistými hlavami. Nic jiného za tím nehledejte.
Sedm let jste se každý starali o vlastní projekty, musel tam být nějaký impuls, který vás dal zpátky dohromady...
To už je v Británii známý příběh, souhlasili jsme s vystoupením na charitativním koncertu na podporu boji proti rakovině mladistvých. Oslovil nás Roger Daltrey z The Who. Hodně jsme se toho obávali, ale koncert vyšel nad očekávání, tak jsme si řekli: OK, jdeme do toho.
Když už došlo k reunionu, je možné, že se dočkáme koncertu Suede s Bernardem Butlerem, který do velké míry kapelu zformoval?
Ne, tohle rozhodně nepřichází v úvahu. S Bernardem jsme přátelé, ale on zrovna není příznivcem oživování svých bývalých kapel.
Kytarista Butler byl formující člen Suede, musí vás přece zajímat, co si myslí o vašem návratovém albu Bloodsports.
Možná je to zvláštní, ale nevím, jestli tu nahrávku vůbec slyšel.
Zmíněná deska je svým způsobem staromódní nahrávka, její zvuk odkazuje k devadesátým létům.
Jsme Suede, proto děláme muziku, která k tomu jménu patří. Nebudeme se snažit o rock'n'roll nebo postpunk, nezajímají nás módní trendy. Uspěli jsme s naším hudebním výrazem a nemíníme na tom nic měnit. Takhle nás to baví. Ber, nebo nech ležet (smích)
Dobře, ale časy se mění. Přece svůj comeback nepostavíte na britopovém publiku z poloviny devadesátek.
Suede jsou Suede . Pořád věřím, že naší hudbou máme koho oslovit. Koneckonců, asi bychom teď nejeli tohle evropské turné a neměli pod pódiem fanoušky o generaci mladší.
Co je pro tebe v hudbě nejdůležitější?
Hudba musí mít duši.
V Praze budete koncertovat poprvé, co můžeme čekat?
Naše hity. Samozřejmě klademe důraz na naše nové album, ale nejsme kapela, která na turné vyjíždí s pevně daným setlistem. Každý koncert je originál, ani by nás nebavilo odehrát pokaždé to samé. V Praze hrajeme poprvé, takže logicky tomu podobu koncertu přizpůsobíme.
text: Vlastimil Beránek
