Katarína Knechtová: Hrát unplugged koncert je jako být na pódiu nahý

Jak vlastně došlo ke spojení s Davidem Kollerem a spolupráci na jeho tour?
Úplnou náhodou. My jsme se párkrát potkali na nějakých akcích, kde jsem vystupovala já i David. Registroval, že jsem nedávno měla se svojí kapelou akustické turné na Slovensku. Pozval mě tedy, jestli bych nechtěla být na jeho koncertech takovou "zahřívačkou". Bez váhání jsem souhlasila, velmi se těším.

V rámci turné budeš hrát svoje písničky. Chystáte ale i nějaký duet?
Mě se na to všichni ptají, ale zatím jsme se o ničem takovém ani nebavili. Může se to změnit před koncerty nebo i na turné. David mě respektuje jako zpěvačku, která má vlastní tvorbu a nechce to nějakým způsobem měnit. Zatím zkrátka takový nápad nevznikl. Já budu mít svůj vlastní set, který bude jiný v tom, že si ty písničky odehraju sama. Budou tam písně, které lidi znají, třeba Muoj Bože nebo Za Tebou, kterou jsem nahrávala s orchestrem a teď jí zahraju sama. Bude to mít úplně jinou energii, bude to v té nejintimnější a nejzákladnější podobě, ve které vznikaly.

• VIDEO: Katarína Knechtová propůjčila hlas novému českému thrilleru

Podle čeho si vybírala písničky na tohle tour? Nebo ještě nemáš finální výběr?
Už mám jasno, ale přiznám se, že to bylo těžký. Písní které bych chtěla zahrát, je hodně. Ale zároveň musím myslet na diváka - posluchače. Ten by mi určitě neodpustil, kdybych nezahrála například Spomal nebo Muoj bože. Lidi to chtějí a hrozně se na to těší, tak já jim ty písničky dám (smích).

Jaké to je, stále dokola hrát notoricky známé songy? Prožíváš tyto skladby ještě? Máš z toho i jinou radost, než když zpívá celý sál?
To je vlastně jediný smysl. Má to takové dva momenty. Ten první je, že člověk je šťastný, že se mu něco takového podařilo. Ta píseň skoro zlidověla, zná jí šestileté dítě i sedmdesátiletý člověk. To je ten moment, který vás dostane mezi lidi, a můžete hudbu dělat dále. Na druhé straně je to taková koule na noze, protože cokoliv dalšího člověk udělá, a někdy i o mnoho lepší písně, tak lidi nechtějí nic jiného, jen to. Takže člověk si to musí v hlavě tak nějak uspořádat a těšit se z toho, že lidi jsou zkrátka šťastný, když tu píseň zas a znova slyší.

Katarína Knechtová během příprav na turné s Davidem Kollerem

S Davidem můžete mít hodně společných fanoušků, žánrově od sebe až tak vzdáleni nejste. Myslíš si, že jim to přinese nějaký nekonvenční zážitek?
Určitě. Je to úplně jiná situace, když se hrají unplugged koncerty. To já jsem zažila vlastně poprvé ve svojí kariéře teď na jaře a uvědomila jsem si, že skutečně krásnější turné, intimnější atmosféru a upřímnější zpětnou vazbu, jako je na těchto koncertech, nelze jinak prožít. A myslím, že lidi to cítí stejně. Člověk je jim blízko a má pocit, že je na podiu nahý. Chyby se neskryjí. Je to, jako bych těm lidem hrála v obýváku.

Říkáš, že nemůžeš nic skrýt. Jsi tedy nervóznější před unplugged koncertem?
Strašně (smích). No ano, to je ten moment. Na jedné straně jsem tam sama, je to krásná chvíle, že si můžu zahrát písně tak, jak jsem si je prožila, když jsem je skládala. Ale na druhé straně mám respekt a pokoru. Jsou to obyčejné lidské emoce, které jsou ale nejkrásnější.

Komu dalšímu by jsi neodmítla hostování na tour?
(přemýšlí) Už bylo dost lidí, takže je to těžké. Naposled jsem předskakovala Depeche Mode v Bratislavě, Cranberries v Praze i Bratislavě... To ti pak už přijde, že jsou všichni takoví kamarádi (smích).

Předskokanka Depeche Mode! Jaké to bylo?
Jakože k posrání! Hlavně kvůli těm fanouškům Depeche Mode. Já nějakou vazbu s nimi mám, protože mi poslední album produkoval jejich bubeník, který celou dobu na mém koncertě stál na podiu a poslouchal. Ale jejich fanoušci jsou taková velmi zvláštní kategorie. Nic vám nedarují, v podstatě jsou taková sekta, tak je nazývám. Je jich ohromný množství. Jsou to lidi ala "Black Celebration" a najednou přijdu na pódium já. Slyšela jsem, že dokonce v České republice nějaké předskokany vypískali. Takže jsem se bála, jak na to budou reagovat, ale naštěstí to dopadlo velmi dobře. I reakce na ten set byly velmi dobré. Teď jsme s kapelou i v takovém užším výběru na jejich evropské turné. Ale nic není jisté, nechci to zakřiknout.

To jsme pořád v Evropě. Co nějaký "americký sen"?
Víš, Amerika ne. Já bych radši třeba na Island. A Björk. S tou bych jela tour hned. Je to můj pěvecký vzor, její přístup k hudbě, je to taková čarodějnice.

text: Martina Černá