Jelen interview: Jsme mašina k nezastavení

Jelen

Píšete o sobě, že jdete ke kořenům hudby. Jaké kořeny máte na mysli?
Staré country, blues, irskou hudbu, české písničkářství. Já sám jsem vyrůstal na grunge, baví mě chodit po stopách mých hudebních hrdinů. Přes Pearl Jam se dostaneš k Neilu Youngovi od něj k Peteovi Seegerovi a starým mississippským bluesmanům. Je příjemné vzít si kytaru kolem krku a o tyhle kořeny se opřít.

V létě máte docela nabitý program. Kde budete k vidění?
Abych jich vyjmenoval aspoň pár, tak Rock for People, MFF Karlovy Vary, Benátská noc, Živá ulice v Plzni, Stodola Michala Tučného, Okolo Třeboně, Rocková Lipnice.

• VIDEO: Kateřina Marie Tichá ruší zpěvem lesní zvěř (ft. Jelen )

To je žánrově poměrně pestrá škála.
Jelen může hrát v hospodě u stolu nebo ve sportovní hale, na rockovém openairu nebo folkovém festivalu. Naše muzika se vejde všude, pro nás je každé hraní o navázání vztahu s publikem. Někdy je to hned, někdy to trvá skoro celý set, ale je jedno jestli hrajeme pro holky od vedlejšího stolu nebo rozezpíváváme kotel v amfíteátru.

Jací lidé chodí na vaše koncerty?
Tohle je naše první festivalová sezóna, takže se všechno učíme za chodu, s naším publikem se teprve poznáváme. Nejdřív na nás do Vagónu chodili kamarádi, ti na další koncert přivedli svoje kamarády a takhle se to postupně nabalovalo. Na festivalech si text "zabil jsem v lese jelena" od druhého refrénu už dupají a zpívají všichni.

Festivaly pro vás mohou být dobrou příležitostí, jak se ukázat i lidem, kteří vás ještě neznají, je to tak?
Lidé, kteří nás neznají, se u nás na festivalu zastaví a často se stane, že zůstanou.

Máte nějaké tajné fígle, jak si ty nově příchozí udržet?
Nic, o čem bych věděl. Asi je to nějaké naše osobní kouzlo. (smích)

U vás v kapele řešíte trochu logistický problém. Ty jsi, Jindro, z Prahy a Ondra Málek s Martinem Kasalem z Přibyslavi. Jak to funguje?
Náš akordeonista Saša Yasinský je z Běloruska, takže osa Přibyslav - Praha není žádný problém. Zkoušíme buď v Praze ve zkušebně u našeho kytaristy Ludvíka Kulicha nebo v Přibyslavi u Kásy v bývalé konírně. Na koncerty jezdíme podle možností. Vlakem, autobusem, když je to dál, někdo vezme auto.

V minulých dnech jste vydali debutovou nahrávku Světlo ve tmě. Má ten název něco symbolizovat?
Jmenuje se tak podle písničky Světlo ve tmě. Ta deska je pro mě osobně světlem ve tmě. Od šestnácti let jdu z jedné kapely do druhé a až teď s klukama z Jelena mám pocit, že jsem hudebně zakotvil. S touhle deskou se svět kolem mě rozsvítil. Navíc, ať si kdo chce co chce říká, mít ucelených dvanáct písní na jedný placce pořád něco znamená, navíc si myslím, že povedené debutové album je světlem ve tmě pro každou začínající kapelu. Když ho můžeš vozit na koncerty a lidi si o něj píšou na facebook, je to super.

Co tě při psaní písniček inspiruje?
Píseň nevymyslíš, lítají tady všude okolo nás a jde o to ji jenom chytit. Inspirace může být různá. Lidské příběhy, těch máš kolem sebe každý den stovky, nebo si jen vezmeš do ruky kytaru, zahraješ géčko a ono to naskočí. Není na to pravidlo a nejde to ani vycucat z prstu.

Slyšíš už při psaní kolem hlavní melodické linky i ozdoby harmoniky a dalších nástrojů nebo to "navíc" přijde až při společné práci ve zkušebně?
Většinou to vychází z nálady. Zpravidla začínám nástroji, na které hraju.

Umíš hrát na všechny nástroje, které v kapele používáte?
Na úplně všechny ne. Hraju hlavně na kytaru, na foukací harmoniku, trochu banjo... Do písničky Smutný pocit z deště jsem nahrál trumpetu. V Jelenovi krajeme všichni tak trochu na všechno, ale nikdo z nás není žádný virtuóz. Až teprve když spustíme dohromady, jsme mašina k nezastavení.

Témata vašich písniček nejsou úplně běžná, zpíváš třeba docela často o přírodě.
Je to přesně o tom, že ty inspirace jsou různorodé. Například když kluci přišli s Magdalénou, potřebovali jsme k ní dodělat text. Zápasili jsme s tím, o čem to bude. Já jsem jednou jel tramvají do práce, za mnou seděla nějaká holka, která do telefonu řešila asi nějaký rozchod. Něco mi tam v tu chvíli sepnulo: "Tohle je přece Magdaléna!".

Písnička Pár letních chvil je patrně o tvojí rodině. Dokážeš říct, které písničky jsi věnoval něčemu konkrétnímu ve svém okolí?
Je tam písnička Neumírám, která je vzdáleně inspirovaná rodinnými událostmi z minulosti. Moje babička byla za minulého režimu nadějná zpěvačka, zpívala na Fidlovačce rock'n'roll. Odmítla spolupráci s estébáky a najednou byla venku z divadla, nikde ji nechtěli. Jediné, kde se chytla, byl sbor, s nímž zpívala na pohřbech. Jsou situace, kdy se nepodřídíš, a mašinérie kolem tebe se tě pokusí semlít. Moje babička se nedala, zpívala na těch pohřbech seč jí síly stačily, a o tom je Neumírám.

Zkus něco veselejšího...
Je tam také píseň Listopad, která je asi nejblíž folklóru. Je o tom, jak jsou Čechy krásné. Ale i naše smutné písně mají v sobě naději, nechceme malovat svět na růžovo ale ani depkařit. Ze smutku, který člověk prožívá a který je reálný, se totiž dá vyzpívat, vykřičet. I o tom jsou naše písničky, konkrétně třeba Smutný pocit, tam se v refrénu krásně řve.

Kterou část Česka máš rád?
Moje rodina pochází z různých koutů, ale kořeny máme hlavně na Chodsku. Tam jsme se teď oklikou vrátili, máme tam chalupu.

text: Katarína Straková, foto: Petr Kozlík/SinglTon/Universal Music