Wohnout interview: Laskonky a kremrole vznikaly spontánně

Wohnout vydají v září nové album Laskonky a kremrole

Jak jste daleko s nahráváním?
Zhruba před dvěma hodinami jsme dotočili nástroje a teď se vše bude míchat. Nápady na desku jsme sbírali průběžně a bylo jich plno, ale vzhledem ke kapacitě alba jsme museli spoustu písniček vyházet. Teď máme nějakých 15-16 věcí, ze kterých ještě možná nějaká vypadne.

Jdete do studia až v momentě, když máte všechny písničky hotové a vlastně je jen natočíte?
Na předchozích deskách jsme do studia chodili dost nepřipravení - víceméně s holými kostrami písniček, které jsme tam pak nějak dodělali. Ale poslední dvě desky máme fakt hodně připravený a to i tím způsobem, že ty písničky neustále hrajeme, každý týden jsme měli dvě-tři zkoušky a hráli je furt dokola. Pak už se jenom vybíraly zvuky nástrojů, ladily aranže, občas se někde změnil text, ale v zásadě jsme šli do studia s hotovým materiálem.

Kdo obvykle chodí s nápady na nové písničky? Nebo vznikají dohromady?
Nápady většinou vypadnou od nás s bráchou, skládáme texty a muziku, ale takovej ten celkovej tvar se dělá kolektivně ve zkušebně, kdy se zkouší, co zní nejlíp. Teď s námi trochu dělá i Milan Cimfe, což je taková zvukařská persona, takže doufáme, že se jeho producentský podpis přibude.

Toužili jste někdy po tom, aby vám album produkoval někdo úplně odjinud – ať už hudebně nebo cestopisně?
Jde o to, jaký druh produkce - zvuk jo. Jediný takový větší experiment jsme udělali, když s námi dělal desku Boris Carloff. A teď nám dva singly zprodukovali Patrik Hlavenka a Vilém Béreš, a to úplně jiným způsobem, než jsme byli zvyklí. Nejdřív to celý nastříhali, my jsme tam nahráli jen nějaký zvuky a smyčky na kytaru. Takže celá ta písnička byla vlastně zaranžovaná v počítači, což je jiná dimenze, než se od nás čeká. Nakonec jsme se shodli, že nás baví ve studiu hlavně hrát, a že nechceme moc jít tou cestou střihů v počítači.

Ty dva singly co jsi zmínil, budou na desce?
Budou na desce a už jsou i na www.youtube.com/user/Wohnoutmusic - Bárbíno? a Díky moc!

• VIDEO: Wohnout napsali song pro všechny barbíny

Stihnete album vydat ještě před prázdninami?
Původně jsme mysleli, že jo, ale měli jsme problémy s nahráváním. Provázela nás těžká smůla, co se týče techniky. Takže to bude nejspíš někdy na konci léta, asi na začátku září. Bude se jmenovat Laskonky a kremrole, což je podle písničky, kterou jsme jedinou nahrávali na chatě za Říčanama, a vznikla velmi spontánně. V tamním okolí bydlí plno zajímavých muzikantů, například Fredrik Janáček, který do písně nahrával kontrabas.

Co další hosté a spolupracovníci, podílející se na nové desce?
Máme tam ještě zpěvačku Terezu z kapely Ema a houslistu Vojtu Lavičku, kterej s námi jel celý akustické turné, a říkali jsme si, že ten na desce prostě musí být. Jinak máme v plánu jednoho hosta, kterýho zatím nechci jmenovat, ale pokud do toho půjde, tak to bude hodně zajímavé.

A pak tedy na podzimní turné...
Určitě s novou deskou turné pojedeme, asi už na podzim – jakmile skončí festivaly, začneme zkoušet nový věci. Koncem minulýho roku a na jaře jsme jeli tu akustickou šňůru, ta byla hodně specifická a hrozně nás to bavilo, ale teď už je zase čas na změnu.

Na zmíněné unplugged tour jste pozvali Evu Pilarovou, to by od vás člověk nečekal?
No to jsme měli v plánu už docela dlouho. Máme písničku Ševelení, která je parodií - ne tedy na Evu Pilarovou, ale na ten její způsob zpívání, kdy zpívala např. Montiho čardáš, takové to „šabadabada". Chtěli jsme si to s ní zahrát naživo, ale vůbec jsme ale netušili, že by do toho mohla jít. Ale zkusili jsme ji oslovit a ona byla nadšená. Byla těžce profesionální - měla všechno perfektně naučené a ač se pohybuje 50 let na podiu, tak měla strašnou trému, což bylo neuvěřitelné. Trochu se bála, jak jí to mladý publikum vezme a my s ní hráli tuhle písničku plus Olivera Twist, což je jeden z jejich největších hitů, a ti lidi s ní zpívali a ona byla dojatá... A tak jsme se domluvili ještě na další spolupráci.

• RECENZE: Wohnout zajiskřil i při odstávce proudu

Prozraď, jak vlastně vznikli Wohnouti.
Táta Olin je kytarista a muzikant. Zajímavý je, že o chatu vedle zrovna taky natáčí svoje CD. Od malička hrál na kytaru a zpíval, takže my to s bráchou měli po něm. Když jsem byl asi v osmý třídě, poprvý jsem objevil elektrickou kytaru. Pak jsme si řekli, že si založíme kapelu, což byla spíš taková sranda, kdy jsme zkoušeli ve sklepě. Ale potom přišla nějaká holka, která říkala, že nám bude dělat manažerku. My jsme samozřejmě vůbec netušili, co to obnáší, ale ona nás dokopala k tomu, že se to rozjelo. To bylo někdy v roce 95 – 96, začali jsme zkoušet, koncertovat a od tý doby už to jede.

Takže hlavní impuls přinesla manažerka?
Wohnouti už byli vlastně někdy na základce, kdy jsme hráli na kytary a byla to spíš taková sranda. Začalo nás to bavit, a tak jsme i hodně cvičili a hráli – většinou metalový věci... Postupně se to změnilo v naše povolání, nebyl tam žádnej úplně jasnej přechod. Já jsem to zjistil asi před osmi lety, že to, co mě živí, je muzika, přitom jsem jinak grafik.

Ale wohnoutí začátky byly hodně metalové a punkové...
To byly. Hudebně jsme ale jako malí vyrůstali na Beatles, pak to byl Pražský výběr, pak tedy hlavně metal a punk... Dneska je to spíš o tom, že nám dá někdo tip, přinese CD a my ho posloucháme. Nedávno jsme měli půjčenou dodávku, v přehrávači jsme objevili brněnskou zpěvačku Mucha a to nás hrozně chytlo. Docela bysme si s ní někdy rádi zahráli.

Když máš chuť od muziky na chvíli utéct, kam to většinou je? Máš nějaké oblíbené místo, kam rád jezdíš a kam se rád vracíš?
Já ani ne. Brácha Matěj má místo, které se jmenuje Varkala, což je dole v Indii, a pak místo na hoře Hamti . Ale já si na žádný svoje oblíbený místo, kam bych se rád vrátil, nevzpomenu. Spíš mě napadnou jižní Čechy, třeba Třeboň. Jinak máme takovou partu, se kterou už asi 20 let párkrát do roka čundrujeme a máme prochozených spoustu míst. Většinou jsme v lese, stanujeme a každej den ujdeme pár kilometrů, občas se někde opijeme a uděláme oheň v lese, ale to by asi nikdo neměl vědět (smích). V poslední době jezdíme hodně do pohraničí, do těch zapadlých vesniček.

Wohnout patří neodmyslitelně k letním festivalům, v nejbližší době budete hrát např. na Okoři se šťávou (21. června)...
My máme to festivalový hraní pořád moc rádi, protože je to venku. Nemusíš nikde smrdět od odpoledne na zvukovkách, po kterých musíš čekat na koncert, ale trávíš čas pěkně venku... Takže na Okoř se moc těšíme.

Co bys vzkázal vašim posluchačům?
Aby nebyli líní chodit na koncerty. Je fakt, že dnešní doba je taková, že je těch dobrých koncertů fůra a mně samotnýmu ty koncerty unikají. Takže bych hlavně vzkázal, aby nebyli líní sledovat scénu a chodit na akce.

Text Michal Šenbauer, Jarda Hudec, foto Anna Iskrová

Kromě Wohnout vystoupí 21. června na Okoři se šťávou např. Lucie Bílá, Sto zvířat, České srdce, Imodium, Vladimír Mišík & Etc..., Lake Malawi, Rybičky 48, Hentai Corporation, Adam Mišík, Voxel, Johny Machette ad. 

{vypnoutlink:Wohnout}