Michael Kocáb interview: Od bigbeatu přes valčík až k technu

Michael Kocáb

Na kterém koncertu jste byl naposledy?
Na Lucii. Touhle otázkou mě ale nedostáváte. Vzhledem k tomu, jak často hrajeme na festivalech a k faktu, že nejsem typ, který se toulá po zákulisí, byste se mohli spíš zeptat, kdy naposledy jsem třeba viděl své oblíbené Blue Effect. Snažím se vidět současné kapely, chodím i na velké koncerty, kdykoliv se v Praze objeví cokoliv většího, snažím se tam být, ať už je to Ozzy Osbourne, Dream Theater nebo třeba další moji oblíbenci Underworld. Je ale fakt, že nechodím na ty "bílé tancovačky" v O2 areně. Když už zajdu na nějakého DJe, tak je to v Cross Clubu, to je podnik, kde jsem pečenej vařenej. No...spíš jenom pečenej. Natočili jsme se tam dva klipy, mám to tam rád, celý koncept toho podniku je hodně zajímavý.

Otázka, které se nevyhnete asi při žádném rozhovoru. Jaká kritéria jste volil při sestavování kompilace?
Kritéria byla jasná: co se lidem líbí, to znamená obecně známé hity, a co se mě líbí, co já považuju za důležitý. Co se třeba nestalo hitem, ale já mám pocit, že se mi to povedlo. Trojalbum je třeba chápat v souvislosti s tím, co vyjde na konci roku a to bude hned osmnáct cédeček...

• RECENZE: Michael Kocáb v čele světové superkapely? Ano!

...což bude, předpokládám, kompletní Kocáb.
A ani to nebude komplet! Protože CD Pražského Výběru nyní vyšly samostatně a je otázka, jestli to k tomu přidávat. Nebude to ani úplný souhrn mé filmové hudby, protože to by samo o sobě vydalo na několik cédeček.  Na aktuálně vydaném trojcédéčku jsou ale věci, které na tom velkém výběru zase nebudou.

Zmiňoval jste skladby, které se nestaly hity, ale vy si jich považujete. Které konkrétně máte na mysli?
Například, kdyby se rádia chytily duetů Tak to přeci nejde říct s Danem Bártou, nebo Sebastiána, mohly z nich být hity. To jsou podle mě zdařilé věci. Samozřejmě je kolekce také trochu poppy, aby se dobře poslouchala.

Sebral jste mi otázku, u čeho ze své tvorby litujete, že nedošlo obecnějšího uznání.
Problém je, že se některé ty věci k lidem pořádně nedostaly. Pokud se nějaká deska dočká nějakého frontálního kritického útoku, tak potom už to nejede. Nehrají ji rádia, zkrouhnou jí recenzenti a představa, že tohle neovlivňuje prodej, je mylná. Ovlivňuje to úplně všechno. Problém je v tom, že lidé tady stále nejsou sebevědomé osobnosti. Pořád funguje model, že hodíte šišku a všechny husy za ní běží. Resp. někdo hodí jedovatou slinu a ta už se to s tím veze. Například album Za kyslík shodili publicisté a už se z toho ta deska nevyhrabala.

Ve své minulosti jste zabrousil do řady hudebních stylů. Nelitujete, že jste některý opomněl, že jste možná propásl nějakou šanci?
Bezesporu, mám svojí zakopanou, nevyužitou hřivnu... Když si poslechnete píseň s Evou Olmerovou Ja-Da, je jasné, že jsem se měl více věnovat jazzovému big bandu. Toho opravdu lituju. Když si tuhle písničku dnes poslechnu, to je takový nářez, že bych to dnes už nedal dohromady. Ale big band a takový - ten výbušný jazz pořád nosím v hlavě a doufám, že se k tomu jednou ještě dostanu. Nejvíce mne mrzí, že jsem nedělal vážnou hudbu, ale to chci ještě napravit. V jednom období jsem udělal třeba deset patnáct straussovských vídeňských valčíků, a přijdou mi docela povedené, dám je na tu velkou kompilaci. Tehdy jsem je složil pro německou filmovou produkci a protože netušili, že jinak dělám bigbeat, říkali mi "waltzmeister", paradoxně jsem pro ně byl valčíkář (smích) Pokud zkrátka disponujete univerzální láskou k téměř veškerým hudebním stylům, máte problém, jak svoji tvorbu nasměrovat.

• Michael Kocáb interview: Když ve vaší formuli jezdí Niki Lauda

Bilanční kompilace jsou jedna věc, ale předpokládám, že připravujete něco nového. Jaké jsou novinky v dění kolem Výběru?
Co se Výběru týká, tam je největší novinkou to, že zatím žádné novinky nejsou. S jediným rozdílem oproti dřívějšku, že jsme dobří kamarádi a už se kvůli tomu nehádáme. Domluvili jsme se, že budeme točit novou desku, akorát na ni nikdo kvůli svým vlastním projektům zatím nemáme čas. Pořád jsme se ale nevzdali myšlenky natočit nové album ještě v tomhle roce. Dokud ten rok je, tak je ta myšlenka živá. Až ten rok nebude, budeme muset myšlenku přesunout na příští rok. Já ale doufám, že se k tomu dostaneme. Já teď dodělávám svoji další sólovou desku, ještě nevím jak se bude jmenovat. Koketuji se jménem Klement Gottwald, protože to je asi nejsilnější pecka z ní. Ale nevím, jestli ji vydávat ještě letos, aby toho nebylo moc. Ke konci roku totiž vyjde zmíněný box s 16-18CD, který bude dále mapovat moji dosavadní tvorbu.

Stylově bude novinka zařaditelná přibližně do kterého ranku?
Techno rock, navazuje to na linii, kterou jsem před několika lety nastoupil se Zakyslíkem. Elektronická hudba, techno a jejich propojování s rockem mě prostě stále baví. Samozřejmě budeme pokračovat s Aftershocks. Plus práce s Výběrem. A ještě k tomu mám rozdělaný nějaký klavírní koncert, kde si právě uspokojuji ten svůj vážnohudební mindrák.

text: Vlastimil Beránek, foto: Tomáš Vlach