Kabát interview: Koncert na Vypichu bude řízený počítačem

Kabát

V sobotu vás čeká výroční koncert na Vypichu, pět let po tom předchozím, kam přišlo šedesát tisíc lidí. Kolik máte zatím prodaných vstupenek letos?
Ony jsou tyhle cifry zatím neurčité, prodej ještě není ukončen a vstupenky sečteny. V tuhle chvíli je to přes padesát tisíc prodaných vstupenek.

Četla jsem, že na minulý Vypich jste byli hodně dobře připravení. Jak jste na tom tentokrát?
Teď jsme připraveni ještě líp. (smích) Máme jednu šanci, což je vždycky horší, než když jedeme turné o patnácti koncertech. Tam se dají mnohé věci postupně upravovat, přizpůsobovat, třeba repertoár nebo pořadí písniček. Tady to musíme trefit "z jedné vody na čisto". Jeden den, jeden koncert, jedna skoro dvouhodinovka.

Jak dlouho ty přípravy trvají?
Začali jsme už minulý rok v listopadu. Přípravy ale probíhaly samozřejmě už mnohem dříve. Nejdřív se řešila všechna povolení, doprava s Dopravním podnikem, záchranné systémy a pod. V listopadu, kdy jsme začali prodávat vstupenky, se to celé zoficiálnělo. Pak už jsme z toho nemohli couvnout. Dokud se o tom jenom mluví, dá se hýbat s termínem, ale od začátku předprodejů je to tutovka.

Co přesně obnáší příprava takového koncertu pro vás jako kapelu?
Nejdřív se dělají počítačové návrhy pódia, světel, rozmístění zvukového systému, zpožďovacích věží, velkoplošných obrazovek, tribun, ale třeba i stánků s občerstvením, WC a pod. To se všechno musí schvalovat, pak následoval repertoár. Zkoušet jsme začali zhruba v březnu, kdy jsme se sešli a dohodli se, co budeme hrát, jak dlouhý koncert bychom chtěli udělat, jestli budeme mít nějaké hosty a podobně. Zkoušeli jsme nejdřív ve zkušebně v Teplicích, pak jsme se přesunuli do Prahy, kde máme podstatně větší prostory na zkoušení. Tady hrajeme zhruba dva měsíce, dvakrát týdně. Dnes máme poslední zkoušku a pak už jenom Vypich.

Ostrovní festival (2012)

Ostrovní festival (2012)

Jaký máte ze zkoušek pocit?
Dobrý, všechno je připravené a nazkoušené a navíc máme kolem sebe tým skvělých lidí, kteří vědí, co mají dělat a umí to. Bez nich by to nešlo.

Jak se bude lišit repertoár nadcházejícího Vypichu od toho předchozího?
Minule to byl průřez časovou zónou. Začali jsme od těch nejnovějších skladeb a šli jsme časem zpátky až k prvnímu albu do roku 1991. Teď je to klasický koncert. Neřešili jsme žádné speciální seřazení písniček. Máme je nasázené tak, jak cítíme, že by to mělo být.

Skládáte za sebou skladby také podle jejich tempa? Aby šla pomalá za rychlou a naopak?
Ano, to také. Také řešíme, aby nebyly čtyři písničky za sebou od stejného tónu, protože to začne podvědomě člověka nudit. Máme určité písničky, které hrajeme vždycky a budeme je hrát i tady. Někdo nám to určitě zase vyčte, že hrajeme pořád totéž, ale lidi chtějí slyšet hity a chtějí si zazpívat to, co znají. Budou tam ale i nějaké starší věci, takže si přijdou na své i ti, co poslouchají naše starší alba. Celkem to bude třicet jedna písniček.

• FOTOREPORT: Ostrovní festival v Litoměřicích: Kabát , UDG i Charlie Straight

Nedávno se v televizi vysílal dokument This is it, kde Michael Jackson v rámci příprav na sérii londýnských koncertů cvičil i komunikaci s imaginárním publikem, předpokládal čas na potlesk a ozvěny publika. Funguje to tak i u vás?
Ano, celý koncert jede na timecode, takže jsme nechávali mezery na potlesky, komunikaci s fanoušky. Ze zkušeností z minulých koncertů víme, kde reagují lidi víc, kde tleskají a řvou. Ale jinak to necháváme na náladě koncertu. Já mám většinou hrubý mustr uvádění té či oné písničky, ale reaguji spíš na lidi v tu danou chvíli. Zkrátka, když mě něco při té akci napadne, tak to hned použiju. Protože říkat na patnácti koncertech pořád totéž, je nanic, to vás pak nebaví.

Jsou lidé, kteří to tak dělají.
Jsou lidé, kteří to mají dokonce napsané a čtou to. Anebo když jim to nikdo nenapíše, tak ze sebe nevydají ani hlásku. To u nás naštěstí nehrozí, na to jsme ještě docela akční.

Na sobotní akci bude vystupovat také vítězka Hlasu Lo Hrůzová. Jak vás napadlo ji pozvat?
Když jsem učinkoval v Hlasu Česko-Slovenska, napadlo nás, že bychom na Vypich mohli vzít někoho ze soutěžících, kdo se nám bude líbit. Shodou okolností jsme vybrali Lenku Hrůzovou, která pak soutěž i vyhrála. A jako hlavního hosta jsme pozvali dánskou kapelu D-A-D. Do toho budou ještě před areálem hrát Krucipüsk a Blue Effect v rámci akce rádia Beat.

Jaké další favority jste v Hlasu měli pro případné hostování na vašem koncertě?
Pár lidí tam bylo, ale to už není důležité. Většina z nich byla ode mě z týmu.

Překvapilo vás vítěztví Lo Hrůzové?
Letos kupodivu vyhrála holka, u které to zpočátku vypadalo, že ani nedojde do vyšších kol. Nakonec ale lidi přesvědčila, že skutečně něco umí. Myslím, že si vítězství zasloužila.

Z obrazovky působila jako velmi specifická osoba, řekla bych, že se chovala trochu asociálně.
Pro mě to byla o to větší výzva. Ona to v sobě má, ale hodně ji svazovala nervozita. Hledali jsme a pak i snad našli recept, jak s ní bojovat a pak už jela až na vrchol.

Pepa Vojtek na akci Kabát za mobil (2012)

Jak moc řešíte oblečení na koncert?
Černá zeštíhluje, že... (smích) Samozřejmě chceme být kompatibilní i v oblečení. Pozvali jsme si stylisty, aby to nebylo takovéto "teď půjdu do krámu, koupím si triko a ona ho bude mít půlka Prahy". Na tenhle výroční koncert jsme si nechali ušít oblečení na míru. Chtěli jsme, aby to byl originál.

Myslíte si, že je to nutné? Vaši fanoušci určitě neřeší, co máte na sobě...
Fanoušci asi ne, ale řešíme to my. Máme to i kvůli focení, zkrátka chceme fungovat jako celek i v stylingu.

• FOTOREPORT: Kabát za mobil aneb Kabát , Wanastowi Vjecy, Mandrage , Marta Jandová, Voxel v O2 areně

Teď už máte tedy šaty ušité, to znamená, že nemůžete do koncertu přibrat na váze.
To už snad za ty tři dny ani nestihnu. Leda bych potkal třeba stádo vos... (smích)

Pojďme se bavit v číslech. Jak dlouho z jednoho takového koncertu žijete?
Finance tady nejsou úplně důležité. Samozřejmě, že ňákou kačku z toho mít budeme. Jsme profíci, živíme se tím, takže z toho musíme vyžít. Neřeknu vám přesnou částku, protože to také ještě nevíme. Když už se ale bavíme o penězích, ono to zas není tak, že bychom udělali jeden koncert a namastili si z něj kapsy na deset let dopředu. Hlavně nic není zadarmo. Pronájem plochy, pronájem světel, pódia - to všechno se platí. Máme obrovské výdaje a tenhle koncert jedeme bez sponzorů. To není tak, že bychom někomu "zalezli do zadku" a on nám dal šest milionů, které bychom si pak někde v hospodě rozdělili.

Rock for People (2013)

Rock for People (2013)

Takže všechno hradíte z prodaných vstupenek?
De facto ano. Máme světla a pyrotechniku z Německa, tribuny z Maďarska, Pódium je z časti z Rakouska. Také jsme mohli udělat koncert při dvou žárovkách a všechno shrábnout. O tom to ale není. (smích)

V České republice existuje několik vašich revivalů. Jak se k tomu stavíte, nevadí vám, že si na vás někdo hraje?
Já to vnímám naopak spíš jako poctu. Když někdo hraje naše písničky, je to důkaz, že je naši fanoušci chtějí slyšet a to je pro kapelu veliká čest. I když kolikrát jsem byl až překvapený, co se dá z našich písniček vykouzlit.

Byl jste se někdy na nějakém vašem revivalu podívat?
Jednou jsem se nachomýtl k nějaké akci, kde hrála parta hodně mladých kluků. Najednou spustili a já říkám, že tuhle písničku odněkud znám. Chvíli mi trvalo, než jsem poznal, že to je naše pecka. Takže jsem tam šel a říkám: "Hele, kluci, vy to hrajete trošku jinak..." Oni mě hned nadšeně zvali, ať si zazpívám s nimi a já nebyl schopen to s nimi zazpívat. Naposlouchali to totiž tak nějak po svém... tóny byly úplně jinak, takže já jsem musel koukat do papíru, abych se vůbec orientoval, kde jsou. Ale mně se líbí, že revivaly šíří tu naší "českou kabátí kulturu" dál.

text: Katarína Straková, foto: Dalibor Skoupil, Šárka Versiganová, Tomáš Jeřábek