Poletíme? interview: Michal David nemůže za vaše posraný životy

Poletíme?

Vydáním alba Turbošansón jste se přidali do stáje Supraphonu. Co si od nové spolupráce slibujete?
Mám pocit, že Poletíme? znají především lidé, kteří se o hudbu aktivně zajímají. Od velkého vydavatele si jednoduše slibujeme to, že nás předhodí i těm ostatním. Lidem, kteří hudbu sice mají rádi, a přesto nemají příliš času jezdit po festivalech nebo sedět na netu. Když něco dělám a vím, že to je dobré, tak vynaložím veškeré úsilí k tomu, aby se to dostalo k co nejvíce lidem. Rozhodnutí líbí nebo nelíbí, přijdu na koncert nebo nepřijdu, koupím desku nebo nekoupím, je pak na nich. Album Turbošansón se za nás velmi povedlo a my jsme ve skvělé koncertní formě, tak teď to chce velkou lopatu, která to bude, jak jsem řekl, házet na ty lidi. Jak se to Supraphonu povede, se uvidí.

Turbošansón je hodně našláplé a energické album. Jak se vám povedlo přenést koncertní atmosféru na desku se studiovým zvukem?
Protože nad studiem JáMOR, kde jsme desku natáčeli, je neviditelným písmem napsáno: "JáMOR - žádné sraní, jen radostné hraní hned po zadrátování". Když to zjednoduším, prostě jsme toho hodně dali rovnou naživo. Hlavně z nás, díky přístupu skvělého Ondřeje Ježka, který nám desku produkoval a nahrával, opadla taková ta studiová tréma, což jsme velmi potřebovali, jelikož to byl - ne tak zcela naší vinou - už druhý nahrávací pokus.

Název pro váš žánr se hledá složitě. Pojmenováváte alba podle žánru, na který se zrovna cítíte? Byli jste předloni spíš kántry a teď jste spíš šansón?
My jsme Poletíme? Chvilku punk, chvilku kántry, pak jazz a swing a tak dále. Jde o to, co jaká písnička zrovna chce a o co si hlavně řekne text, který je pro nás nejdůležitější. Předposlední album Kroskántry bylo přímo věnované odkazu naší české country. Bylo tak vymyšlené. Turbošansón jsou více příběhy, kde výrazně uslyšíte piano, méně pak banjo. Proto je to ten šanson a turbo proto, že by nás to hrát pomalu nebavilo. Na hraní pomalu je ještě totiž čas.

Album Turbošansón je už vaše čtvrté. Kam jste se oproti minulému Kroskántry posunuli?

Možná bych ty naše desky úplně nesrovnával, u každé jsme se snažili o to nejlepší a zachycuje nás vždy v nějakém bodě. Turbošansón je živá deska, a když si ji pustíte po divokém koncertě, budete z ní mít obdobný zážitek i doma. Při srovnání desek starších s našimi současnými koncerty je poznat, že jsme se hudebně hodně posunuli. Muzikantsky jsme se vyhráli. Hrajeme rychleji a některé aranže se již dávno změnily. Máme také nového saxofonistu a bubeníka, který nás tlačí dopředu. Odpověď na otázku tedy je: posunuli jsme se dopředu směrem k páté desce!

• FOTOREPORT: Banjo punk v Malostranské besedě aneb Poletíme? oslavili pět let

Zdůrazňuješ, že tvoje texty jsou inspirovány skutečnými událostmi a lidmi. Dá se říct, že na sebe některé z nich navazují mezi deskami? Že jsi třeba sbalil holku pitomou a teď je tvoje vanilková zmrzlina?
Na desce Turbošansón uslyšíte převážně písně, které jsem napsal pro svoji přítelkyni Terezu. To jsou ty momenty šíleně zamilované, pak váhavě ustrašené, brutálně radostné, a nakonec posmutnělé jako například Veverka, která se stala takovou zlou předtuchou. Píseň Moje poslední vůle jsem pak napsal, když jsem se vrátil z jejího pohřbu. Po roce šťastného života zemřela na srdeční vadu. Takto smutný může být život. Píseň Běž dál ukončuje desku slovy: "Běž dál, za každou zatáčkou můžeš potkat knedlík s omáčkou, běž dál za nějakým rohem je, ten tvůj někdo, kdo tě zahřeje." Píseň Hadi je pak o snu, který se mi zdál. Maluju je taková autobiografie. Flašinety jsou o mém pra pra pra dědečkovi a Černá Hana opravdu existuje, jen se jmenuje jinak a tak dále.

Jak tvoje texty vznikají? Jde to samo, když tě políbí múza, nebo je tvoříš složitě, případně několikrát přepisuješ?
Proto, abych něco napsal, musí být správná situace. Asi bych to přirovnal k houbám v lese, které také nerostou celý rok. Musí zapršet, zároveň být teplo, trošku vlhko, vlastně vůbec nevím, nejsem totiž houbař, jen to tipuju. Někdy najdeš praváka, jindy zase bedlu a někdy něco, o čem nevíš, co to je, co pak vyhodíš. Něco se zavaří, něco usuší, něco se dá sousedům. Důležitý je, do toho lesa chodit a očmuchávat ho a hlídat si svůj čas, abys na to měl pohodu. Jsou muzikanti, kteří umí udělat třeba super guláš z prašivek nebo sbírají všechno, protože se skoro všechno po nějaké úpravě, když to není jedovatý, dá jíst. Ale já sem na to línej. Beru jen to zdravý, co má tlustou nohu, a když je na tom slimák, tak mám z toho radost.

Obal desky je také tvoje dílo. Jakou technikou jsi ho tvořil a jaký byl samotný proces? Co panenka vyjadřuje?
Na titulní straně je výřez z mého obrazu Dívka na válendě. Jednoduše je to dívka z obrazu, vyříznutá a zasazená do grafiky bookletu. Tak je to i s ostatními obrázky, které tam uvidíte. Všechno, co v bookletu najdete, je kus nějakého obrazu, který jsem namaloval. Jestli to někoho zajímá, ať se podívá na moje umělecké stránky. Nikdy jsem moc nechtěl spojovat to, že jsem malíř s tím, že jsem i muzikant. V tomto případě jsem ale byl násilně překecán a jsem za to vlastně nakonec rád. Jsou to moje dvě roviny, které jsem chtěl držet odděleně. Jinak většinu obrázků z bookletu si na těch stránkách můžete objednat i na tričko a podobně. Nějak to všechno srůstá k sobě pod značkou Rudolf. Nevím, co s tím. Uvidí se. A není to panenka, je to kus vypečený ženský, neumíš se dívat.

• SOUTĚŽ: Vyhrajte CD Poletíme? Turbošansón

Kdybys měl napsat na vaši novou desku recenzi, za co bys Poletíme? pochválil a za co bys vás naopak pohanil?
Z Poletíme? jde stále cítit radost z toho, co dělají a písničky na desce Turobošansón se - stejně jako u předchozích desek - staly již hity, které si s námi lidé při koncertech rádi zpívají. Při poslechu naší desky se budete smát, přemýšlet a plakat zároveň. Tedy v případě že jste "náš" člověk. V případě, že ne, tak vás bude například urážet vulgární přístup, neomalená forma a nedokonalý zpěv. Dále vás bude rozčilovat lehkost, se kterou vám předkládáme fakta, o kterých byste vy mluvili jinak, jindy a s někým jiným. Ať v nás zůstává láska, štěstí, smrt, myslivci a prd, moře, vesmír, stroj, orloj, pokoj, kovboj. Amen.

Na podzim potkáme Poletíme? na koncertech s Děda Mládek Illegal Bandem. Kde všude a kdy se na vás můžeme těšit?
Ti, kteří by nás chtěli vidět naživo, ať sledují naše stránky, kde je veškerý soupis všech plánovaných koncertů. Dále pak doporučuji být s námi v kontaktu na facebooku, protože - jak jste si všimli - jsem nesmírně ftipný a moudrý člověk a veškeré příspěvky tam píšu vlastní rukou. Je tam také spousta krásných fotek našeho sexy houslisty, takže si i dámy, které neumí číst, si přijdou na své.

Vzkážeš něco čtenářům iReportu?
Jsou dva druhy hudby, a to dobrá a špatná. Kde ta hranice leží, je jenom na vás a nebojte se ji měnit. Buďte svobodní, milujte se, pouštějte si desky stažené či koupené, chtějte to vidět naživo, a když vás něco osloví, řekněte to dalším. Nenechte si nic diktovat trendem. Poslouchejte to, co se dotýká vašeho srdce a nechávejte se tím měnit k lepšímu. Když vám někdo vadí, zjistěte si proč. Michal David nemůže za vaše posraný životy.

text: Hedvika Pajerová, foto: Taka Tuka