Wohnout interview: Půlka kapely obal desky nenávidí (I.)

Wohnout na tiskové konferenci k vydání desky Laskonky a kremrole

Novinka zaujme už obalem. Jen stále nevím, je-li víc vtipný, nebo úchylný. Kdo s tímhle nápadem přišel?
Honza: Těžko říct, kde pambů přišel zrovna k tomuhle designu. My jsme jenom otiskli na papír to, co on stvořil v reálu...
Jirka: Jinak je to výtvor grafika Michala Holíka.

Jaké jste grafikovi dali požadavky? Chtěli jste cíleně kontroverzní obal?
Jirka: Požadavky nebyly žádné. Grafik dostal jen název Laskonky a kremrole. Vše ostatní je jeho výtvor. Problém nastal ve chvíli, kdy jsme sháněli tu srst. Oslovili jsme našeho bubeníka, on má nad zadkem takovou čáru. Tak jsme mu to oholili a vyfotili to s tím.
Honza: Výsledek skupinu rozdělil na dva tábory a bylo kolem toho v kapele hodně diskuzí. Půlce se obal zásadně nelíbí a druhé polovině naopak líbí.

• RECENZE: Wohnout stále hýří vtipem. Obalem i obsahem

Vy jste v jaké polovině?
Oba: Nám oběma ano.

Konzultovali jste to ještě s někým?
Honza: Ne. A máme vzkaz pro začínající kapely. Pokud jste čtyři, přiberte pátého člena. Nebo jednoho vyhoďte. Protože jinak se nikdy nedohodnete.

Kdo byl tedy nakonec soudce? Nejstarší člen, manažerka?
Jirka: Nakonec vznikla dohoda, ale nevím, jestli smíme říct, o co šlo.
Honza: Můžeme. Domluvili jsme se, že obal zůstane, ale brácha si určí pořadí písniček na desce. Což byl z mé strany menší ústupek, než z jeho.
Jirka: To je pravda. Myslím, že Matěj i Fenek tenhle obal nenávidí.
Honza: Každopádně se o tomto obalu bude mluvit. Reakce jsou zatím hodně vyhraněné. Nikdo nenapsal "docela dobrý".

Co převažuje?
Jirka: Lehce převažuje kladné hodnocení.

Jen tak mimochodem, máte radši kremrole nebo laskonky?
Honza: Abychom nebyli podezřelí, co se týká orientace... Máme rádi laskonky.

Chvilku zase seriózně. Jak probíhala práce na novém materiálu? Skládali jste kontinuálně od poslední desky nebo jste se před nástupem do zkušebny někam na 14 dní zavřeli?
Honza: Na posledních třech deskách jsme daleko zodpovědnější, než jsme bývali. Když víme, že za rok vydáme CD, scházíme se ve zkušebně, vznikají demáče. Tentokrát jsme měli spoustu přebytků. Bojovali jsme s tím, nechtěli jsme přesáhnout 50 minut. Nakonec máme 53 minut, 15 písniček. Už jsme nevěděli, co vyhodit. I tak jsme vyřadili spoustu materiálu. Nejintenzivnější je to čtvrt nebo půl roku před vydáním. Před tím je to takové volné sbírání nápadů.
Jirka: ...které trvá od vydání předchozí nahrávky.

Takže jste na tom stejně jako organizátoři festivalů. Ti tvrdí, že po skončení jednoho ročníku už chystají další.
Jirka: Víceméně ano.
Honza: Máme výhodu, že nejsme pod žádným vydavatelstvím. Nic nás netlačí. Když si řekneme, že 10 let nenatočíme desku, je to naše věc. Samozřejmě bychom byli sami proti sobě. Měli jsme dvouletou periodu mezi vydáním alb, teď máme tříletou. Jsou kapely, které chrlí desky hrozně často. Jde to. Ale posluchače přesytíš, když se o tobě pořád píše. Lidi to přestane bavit. Je lepší nechat odstup, i když nápady máš.

• SOUTĚŽ: Vyhrajte CD Wohnout Laskonky a kremrole

Jste i po letech na scéně nervózní, jak kritika a příznivci přijmou nový materiál?
Jirka: Kdyby člověk nebyl zvědavý, to by bylo divné.

Spousta muzikantů totiž říká, že to neřeší.
Honza: Podle mě si vymýšlejí. Musí tě přece zajímat, jaká je reakce na něco, s čím máš spoustu práce a probdělých nocí.

Zeptám se ještě jinak. Jedna věc je samotný zájem o kritiky, druhá věc reakce na ty negativní. Ty řešíte?
Jirka: Je to osobní názor recenzenta, jeho pohled. Může mít pravdu.
Honza: Když se to někomu nelíbí, plně to respektujeme. Ale někdy to zabolí. Deska je jako dítě. S naším debutem Cundalla jsme si tohle vytrpěli ve velkém, protože kritiky byly fakt husté. To nás dost otesalo. Samozřejmě zamrzí, když někdo napíše něco, s čím zásadně nesouhlasíme.
Jirka: Ale od Cundally už tolik špatných recenzí není. Oni se poučili.
Honza: Když uděláme písničku úplně jinak, je tam zásadní změna a někdo napíše, že se skupina nikam nevyvinula, to naštve. Protože si to přečtou i lidi, kteří desku neslyšeli a můžou si říct, že si ji kvůli tomu nekoupí.

V písni Dobrý ráno zazní pozdrav v několika jazykových mutacích. Vy hodně cestujete. V kolika jazycích jste schopni se domluvit?
Honza: Já umím ve spoustě řečí říct "knírek".
Jirka: "Dobrý den" zvládnu třeba v deseti jazycích.
Honza: Snažíme se naučit základy, když někam jedeme. Pozdravit, poděkovat, základní číslovky, tzn. 1 až 10 582. A potom nějaká praktická slova. Jak máš tu větu s tím autobusem?
Jirka: Jo! Já umím italsky bezvadně "Jak se ti líbí v autobuse?".

•  Wohnout interview: Půlka kapely obal desky nenávidí (II.)

Na desce je skladba LSD. Jsou fanoušci a pochopitelně i muzikanti, kteří si koncert bez různých "povzbuzovacích" nápojů či jiných prostředků nedokáží představit. Jak probíhá u Wohnoutů příprava na koncert?
Jirka: Tomu nebude nikdo věřit.
Honza: Klidně to napiš, ale nikdo neuvěří. Nijak.
Jirka: Chodíme do sauny.
Honza: Před koncertem mám limit jedno malé pivo.
Jirka: Jde o zvyk. Asi před 15 lety jsem se ztřískal tak, že jsem nemohl nic.
Honza: Já si řekl asi před 5 lety, že si dám pár panáků a zkusím si koncert užít. Ale nebyl jsem schopnej hrát. Ne, že bych hrál špatně na kytaru, to jde, ale nepamatuješ si texty. Nevíš, kde začínáš.
Jirka: My se zmastíme až potom.

text: Tomáš Rumler, Petr Adámek, foto: Tomáš Vlach

Rozhovor natočen na diktafon Sony ICD-TX50