Bad Karma Boy interview: Údolia a kopce jsou metaforou života

Bad Karma Boy: Juraj "Medveď" Marikovič, Adela Tihlariková, Peter Hrabě

Nemáte pocit, že Bad Karma Boy žijí tak trochu ve stínu "mateřské" kapely Para?
Juraj: Bavíme se o dvou odlišných scénách. Para přešla od mainstreamové polohy do podoby, ve které je dnes, přičemž vývoj tímhle směrem pochopitelně nějakou dobu trval. Bad Karma Boy oproti tomu dělají od začátku klubovou hudbu pro skutečné nadšence. Přesto ta asociace může být ku prospěchu. Je to stejné, jako si do životopisu napsat "architekt, hudebník a publicista na volné noze." Větší "profesní arzenál" budí líp pozornost.

Jak se vlastně daří alternativní scéně na Slovensku?
Juraj: Víceméně dobře, na čemž nese lví podíl Rádio F.M. To má sice nízkou poslechovost, ovšem podstatné procento našich fanoušků přišlo právě prostřednictvím jeho éteru. Je to takový maják, k němuž malé kapely upírají svůj zrak. Máme navíc na rozdíl od Čech málo klubů a dát do kupy turné o deseti štacích tak, abychom měli jistou odezvu, je problém.

• TOP 13 domácích objevů roku 2014

Přesto jsem zaslechl, že fanouškovské komunity v některých slovenských městech fungují skvěle. V malém, ale přece.
Juraj: Záleží, k jaké příležitosti hrajeme. Když si turné organizujeme sami, dorazí jen lidi, kteří nás znají. Opačně to funguje, když akci pořádá někdo zkušený - třeba samotní členové daných komunit. To má pak slušný feedback. Sice se k tomu těžko dostává, ale jdeme za tím, jak se dá.

Z jakého důvodu jste se na aktuálním albu Údolia a kopce pustili za psychedeličtějším zvukem, jak tvrdí tisková zpráva vašeho labelu Slnko Recrods?
Juraj: Od roku 2007 doteď se na kytarové scéně moc nového neudálo. The Strokes, Franz Ferdinand a kapel podobného rázu už byli všichni přesycení. Začali jsme proto hledat inspiraci jinde. S takovou tou ryzí anarchistickou psychedelií se ale rozhodně neztotožňujeme.
Adela: Žánr udali albu spíš lidi, kteří ho tak hodnotí. Jsme zajedno v tom, že jestli v něm psychedelie vůbec je zastoupená, tak jen náznakem.

Dá se za náznak považovat například určitá podobnost s The Black Keys?
Juraj: Určitě. Důležitou roli u nás hrál vliv jejich nahrávky Brothers a taky třeba Suburbs od Arcade Fire. Dohromady to jsou alba, která na Údolia a kopce měla největší vliv.

Co mělo vliv na vás, že jste se desce rozhodli dát právě takové jméno?
Juraj: Náš grafik Damián Pastirčák (autor přebalu, pozn. red.) na nás tlačil, že potřebuje nějaký název, aby se při tvorbě vizuálu měl od čeho odpíchnout. Pokoušeli jsme se proto souborně pojmenovat témata, o kterých album pojednává. Došli jsme k verdiktu, že ústředním motivem je život, ve kterém jsi jednou nahoře, jednou dole. Proto Údolia a kopce...

Tak se vlastně oklikou dostáváme i k názvu kapely Bad Karma Boy. Máte pocit, že za životní nestabilitu může to, že jste si "nevytáhli dobré karty"?
Adela: Na tohle nevěříme. V principu spíš uznáváme nějakou rovnováhu, kdy se ti to, co děláš, musí zákonitě nějak vracet. Když se o něco snažíš, objeví se lidi, kteří to ocení. Když jsi negativní, stejně na tebe reaguje okolí. Nazývat to můžeme různě - karma, spravedlnost...

Přesto existuje řada snaživých kapel, jejichž stěžejní touhou je dosáhnout úspěchu. Někdy je tak silná, že vznikne nápor, který někteří členové neustojí a kapela se tříští...
Juraj: Nám chybějí ambice si něco dokazovat. Sám považuju za úspěch už jenom to, že jsme vydali dvě alba, na která jsme pyšní. Upřímně tak pyšní, že si nedokážu představit dělat do budoucna něco dalšího. (smích) Cíl máme jediný - konstantě na sobě pracovat, vylepšovat kapelu co nejvíc z profesionálního hlediska a mít z toho radost.
Adela: Hlavně se nikam nehnat. Základem je, abychom dokázali obstát ve svojí domovině.

text: Adam Vrána, foto: Viktor Cicko, facebook kapely