Aneta Langerová interview: Celý život je pro mě jedna velká emoce

Pro velký zájem přidala Aneta Langerová druhý koncert v Praze (28. března)

Zanedlouho vyrážíte na turné. Promítla se do jeho plánování atmosféra a nálada desky? Přece jenom jedete komornější prostory.
Ano, je to tak. Jednak jsme chtěli, aby zůstala zachována nálada desky a aby koncerty byly na sezení. Před pár lety jsem si vyzkoušela několik vystoupení akusticky, následoval projekt Pár míst se smyčcovým triem, pianem a kytarou a od té doby mě tahle poloha moc baví.

Je současná koncertní varianta přenositelná i na festivaly?
I na festivalu před početným publikem jde zahrát klidně jen s kytarou. Jen na to musíte mít odvahu.

• RECENZE: Aneta Langerová ukazuje vyzrálé písničkářské já

Jak vlastně vypadá takový běžný den turné? Přijedete na místo...
Jsme stále na cestách - všechny ty zastávky na pumpách a jídlo po cestě zaberou dost času. Když přijedeme na místo, postavíme nástrojovku a pak zhruba dvě hodiny zkoušíme. Jakmile je nazvučeno, většinou probíhají rozhovory nebo focení. Hodinu před samotným koncertem už jen odpočíváme a soustředíme se. Po vystoupení se obvykle jdeme podívat za fanoušky, pozdravit se s nimi, něco podepsat atd. Málokdy nám zbývá čas, ale pokud ano, jdeme se projít po okolí.

V rámci turné vystoupíte 13. března na předávání cen Žebřík v Plzni. Vzpomenete si na váš poslední žebříkovský večer?
Na posledním Žebříku jsem nevystupovala, ale předávala jsem a také přebírala cenu. Pamatuju si, že mě někdy ke konci večera Anna K. vzala ještě s Tomášem Klusem na pódium, když ona sama přebírala ocenění za nejlepší zpěvačku. Byla to legrace, všichni jsem byli v dobré náladě, a tak jsme oslavovali.

Předchozí otázka směřovala k tomu, jak vy jako introvert snášíte podobné společenské akce.
Samozřejmě mám radši menší akce v kruhu svých nejbližších. Když se ale sejde dobrá společnost, což se na Žebříku děje, dokážu se otevřít a pobavit i ve větším kolektivu. Z ostatních akcí ale většinou prchám vždy domů. (smích)

POSLECHNĚTE SI, CO PRO ANETU LANGEROVOU ZNAMENAJÍ EMOCE

O desce Na Radosti se hodně mluvilo a psalo. Jaké jsou s odstupem čtvrt roku reakce?
Podle toho, co se ke mně dostalo třeba od muzikantů, jsou reakce spíš pozitivní. Někdy se názorově rozdělují na dvě skupiny. Ti, co mají rádi komornější hudbu a nesedí jim například velkolepost některých smyčcových aranží a ti, kteří to rádi mají, ale to je vždy subjektivní.

V recenzích v souvislosti s vaší deskou často zazníval výraz "emoce". Jak tohle slovo chápete vy osobně?
Celý život je pro mě jedna velká emoce. Každý den se něco děje, každý den na vás útočí nejrůznější podněty a myšlenky a tohle všechno člověk nějakým způsobem prožívá. Všechny emoce kolem jsou pro mě důležité také k tomu, abych je mohla přenést do hudby a živého hraní.

• VIDEO: Aneta Langerová, Ondřej Brzobohatý i Richard Müller zvou na Žebřík

Další pojem, který se v komentářích a kritikách často objevoval, je "dospělost". Nemáte pocit, že tohle dospění u vás přišlo přece jenom trochu brzo?
To si nemyslím. V mnoha věcech se dospělá vůbec necítím. Spíš než dospělostí bych to naopak nazvala nadhledem. Začala jsem brát věci s odstupem a ne tak vážně.

Dokážete odhadnout, jaká etapa může přijít dál?
Je možné, že se do budoucna budu víc věnovat komornější hudbě. Poslední dobou jsem si oblíbila zpěv jen s pianem, více do šansonu. Něco takového bych v budoucnu ráda zkusila.

Na albu se mimo jiné objevuje téma přírody. Jezdíte mimo město často?
Co to jde. Já jsem na venkově vyrostla a poslední dobou tohle prostředí často vyhledávám. V lesích nebo někde na louce je mi hrozně dobře, uklidňuje mě to a tím pádem se to promítlo i do desky.

V loňském roce jste přispěla na kompilaci věnované Karlu Krylovi. Jaký je váš vztah k tomuto umělci s ohledem na skutečnost, že nejste přímým pamětníkem jeho aktivních let?
Velmi osobní, protože v naší rodině se poslouchal hodně často. Když jsem byla menší, samozřejmě jsem nerozuměla, o čem Kryl zpíval, ale líbila se mi melodičnost těch písní. Postupem času jsem se do některých textů začala víc a víc vžívat. Pro mě je celé jeho dílo hodně důležité a jsem ráda, že mě k tomu loňskému projektu přizvali.

Z jiného soudku. Váš bratr je současně váš manažer. Nemůže protínání profesní role s tou osobní působit třenice?
Nepamatuju si, že by se mezi námi v profesní rovině stalo něco negativního. Není důvod. Rozhodující slovo mám já, brácha to respektuje a já si ho za to cením. Naopak si myslím, že pracovní vztah prohlubuje ten sourozenecký.

• Aneta Langerová : mám větší nadhled, malichernosti neřeším

Během své kariéry jste spolupracovala s mnoha dalšími umělci. Kterou z těchto spoluprací byste vyzdvihla?
Na prvním místě by to byl asi Michal Hrůza. Ten mě vlastně přivedl k tomu, že jsem začala psát písničky, že jsem se začala sama vyjadřovat. V tomhle je pro mě Michal stěžejní člověk.

Malé klišé na závěr. S mnoha velkými osobnostmi jste si už zazpívala, chybí vám k úplné spokojenosti ještě někdo?
Jak říkáte, s většinou lidí, s nimiž jsem kdysi toužila zpívat, už se tak stalo. Momentálně by to byla asi Lenka Dusilová, kterou mám ráda od dětství. Ale to má ještě čas.

Aneta Langerová bude jedním z koncertních hostů vyhlášení cen Žebřík - 13. března v novém kulturním centru Depo 2015 v Plzni.

TURNÉ NA RADOSTI 2015

11.2. Prachatice, Městské divadlo
12.2. Třeboň, Městské divadlo J.K.Tyla
13.2. Český Krumlov, Městské divadlo
16.2. Kyjov, Kulturní dům, divadelní sál
17.2. Olomouc, Divadlo na Šantovce
18.2. Znojmo, Městské divadlo
24.2. Český Těšín, kino Central
25.2. Ostrava, DK Akord
26.2. Brno, Sono centrum
27.2. Hradec Králové, Klicperovo divadlo
28.2. Kroměříž, Dům kultury, divadelní sál
9.3. Česká Lípa, KD Crystal
10.3. Mladá Boleslav, Škoda Muzeum
11.3. Turnov, KC Střelnice
12.3. Sokolov, Městské divadlo
13.3. Plzeň, hudební ceny Žebřík, KC Depo 2015
28.3. Praha, Studio DVA divadlo
29.3. Praha, Studio DVA divadlo
31.3. Pelhřimov, Městské divadlo
1.4. Uničov, kinosál MKZ

text: Petr Adámek, foto: Tomáš Vlach

Rozhovor natočen na diktafon Sony ICD-TX50