Vašo Patejdl interview: Lidé po nás chtějí něco nového, ale aby to byl stejný Elán

Kapela Elán letos vydává box se svými alby od roku 1996

Nedávno jsem v pražském Divadle Kalich viděl podruhé muzikál Osmy světadíl postavený na vašich hitech a myslím, že vám rozhodně neublížil...
Naštěstí ne. Hlavně Jožo se toho bál, museli jsme ho k souhlasu přemlouvat, ale dopadlo to skvěle. Hlavně zásluhou režiséra Ďurovčíka, který tomu dal hlavu a patu. On ty písničky spojil do určité výpovědní hodnoty a já jsem některé z nich při aranžování zmuzikálněl.

V těchto dnech vychází box s vašimi posledními alby. Proč nevydáte všechna svá cédéčka?
Protože těch více než dvacet cédéček, která máme, by to byl asi moc velký box. Je to strategie vydavatelství, která má svým způsobem logiku. Vlastně je to souhrn desek, které vyšly po mém návratu do Elánu v roce 1996. Já tomu říkám "třetí republika". Za první považuju období od založení Elánu do mého odchodu a za druhé Elán v době, kdy jsem tam nebyl.

• PROFIL: Elán se blíží, veškerý odpor je marný

Jaké to bylo začít v Elánu třetí období?
Náročné, když si uvědomíš, že v roce 1999 měl Jožo tragickou autonehodu a vypadalo to, že Elán skončí. Takže považuju za zázrak, že vznikla alba jako Tretie oko, Anjelska daň a loňské Živých nás nedostanú, která podle mého osobního názoru patří k tomu nejlepšímu, co kdy Elán udělal. Je to těžké, lidé po nás stále chtějí, abychom udělali něco nového, ale byli by nejraději, aby to byl stejný Elán jako předtím.

Dá se říct, že Elán je hlavně taková ta "svatá trojice" - ty, Jožo Ráž a Ján Baláž?
V zásadě ano, i když samozřejmě ke kapele patří i další členové. Historicky i autorky jsme to my tři, i když písně píse také klávesák Ľubo Horňák nebo kytarista Peter Farnbauer. Ale Elán jsem založil já s Jožem a potom k nám přišel Jano Baláž. Po svém odchodu jsem jim dal souhlas k tomu, aby pokračovali s názvem Elán.

Vašo Patejdl mimo jiné napsal hudbu k filmové pohádce režisérky Alice Nellis Sedmero krkavců

Já osobně za vaše top album považuju Hodinu slovenčiny, ale loňskou novinkou jsem byl příjemně překvapený. A to přesto, že jsem se trochu bál zapojení avizované dechové sekce...
My jsme vždycky měli rádi kapelu Chicago, na ní jsme vyrůstali. Tak jsme si dechy na desku dali jako takový dárek k mým a Jožovým šedesátinám. Ale nijak to nepřeháníme, je to jen takové koření.

Proč jste se rozhodli uspořádat jediný letošní magakoncert v České republice právě v Holíči?
Holíč jsme vybrali proto, že je to městečko na pomezí Čecha a Slovenska a my se pořád cítíme být československou kapelou. Takže věřím, že do Holíče dorazí příznivci Elánu z České i Slovenské republiky.

Na co se návštěvníci mohou těšit?
Obměnili jsme asi šedesát procent repertoáru, aby se dostalo na všechny hity které jsme měli. Koncert vychází z turné Best of 2, zatím jsme z poslední desky hráli jen titulní skladbu Živých nás nedostanů, ale v Holíčí bychom měli zařadit i duet Joža s Lenkou Hrůzovou Neodcházaj a hit Ryšavá. Jožo snad poprvné v historii Elánu zazpívá naživo duet. Součástí vystoupení bude i unplugged vsuvka tří komorních úprav našich písní.

Nevyhlásili jste před časem, že s velkými koncerty končíte?
Jožo pořád opakuje, že chce končit, a já se mu nedivím. Ale stále je o nás zájem a to tak velký, že jsou pořadatelé ochotni uspořádat takový megakoncert, jaký nás čeká v Holíči. Byli bychom blázni, kdybychom takovou nabídku nepřijali. Hlavně kvůli našim fanouškům. Dokud budou chodit, tak asi ještě pár takových koncertů uděláme.

Takže hlavním důvodem nejsou peníze?
Upřímně, ne že bych se jenom z činnosti Elánu neuživil, ale bylo by to průměrné živobytí. Takhle velkých koncertů se dá udělat kolem deseti za dva až tři roky. Navíc cena koncertu není jen o našich honorářích, hodně stojí aparatura a další věci okolo, které spolknou většinu nákladů.

Neleze ti už krkem nějaký z vašich hitů, bez kterého si fanoušci koncert Elánu neumí představit?
Mě osobně nevadí žádná z našich písní. Ale vím, že Jožo nemá moc v lásce písničku Voda, čo ma drží nad vodou. Je normální, že některé písně si zahrajeme raději než ty druhé.

• LIVE: Nostalgická párty s Elán

Co hudba k filmové pohádce Sedmero krkavců, jak jsi se dostal k takové zakázce?
Složil jsem to na nabídku režisérky Alice Nellis. Celé to bylo natočené na historické nástroje s nižším laděním, takže to má specifickou atmosféru. Produkce v závěru přišla s tím, že by bylo zajímavé oslovit ke spolupráci Mariku Gombitovou, Tak vznikla písnička Ten príbeh za náš sen stál. Vychází z motivů v tom filmů, což mám rád. Nejsem příznivce toho, když se k závěrečným titulkům ve filmu přiřadí píseň, která s ním jinak nemá nic společného.

Bylo těžké přemluvit Mariku ke spolupráci?
Potěšilo mě, že souhlasila a znovu se nastartovala. Písničku jsem nahrál u ní doma, a potom se to dotáčelo. Byl bych rád, kdyby to pro ni znamenalo nový začátek.

text: Roman Jireš, foto: Jano Taufer