Roman Horký interview: Život člověka je jako role toaletního papíru

Kamelot představuje novou desku Babí léto

Kdo by věřil v roce 1990, kdy Kamelot vydal debutovou desku Zachraňte koně, že na jejich albu jednou budou hostovat Dalibor Janda a Ilona Csáková?

Asi by se všichni divili, ale jsou to moji hudební kamarádi. Já nic neplánuju, to se vyvinulo tak nějak samo. Nikomu jsem netelefonoval, aby si šel se mnou zazpívat duet. S Ilonou jsme si jednou sedli v hospodě, vytáhl jsem kytaru a ona mi zazpívala do písničky Vyznání. Hezky nám to ladilo. Jenže já tu písničku napsal jako dárek pro svoji ženu. Tak jsem se nejdříve musel doma zeptat manželky, jestli to s Ilonou můžeme nazpívat. Byla by raději, kdybych to nazpíval s ní, ale souhlasila.

A další duety vznikly jak?

Dalibor Janda někde v televizi prohlásil, že bych si zasloužil Českého slavíka. Napsal jsem mu sms, že mu děkuju. On mi pak zavolal a navrhl, abychom spolu něco udělali. Prý měl vždycky sen nazpívat duet s Rodem Stewartem, což mu asi nevyjde, tak by se spokojil se mnou. Mně se jeho hlas líbí, tak jsme dali dohromady Rajské údolí.

A nebál ses, co tomu řeknou zarytí kamarádi táborových ohňů?

Nad tím jsme nikdy nepřemýšlel, já chci mít svobodu. Samozřejmě vycházím z toho, co umím, tedy swing-bluesové hudby, ale na škatulky jsme se nikdy neohlížel. Kdysi na Portě Kamelot zaškatulkovali mezi folk a country, ale my nic takového nejsme. Nám jde hlavně o písničku jako takovou.

Roman Horký a Petr BendeAsi neméně překvapivým hostem je Petr Bende, který s Kamelotem již vystupoval jako předskokan na společných koncertech. Ovšem překvapením je silná písnička Kavčice, věnovaná dvěma obětem 2. světové války.

Loni jsem ho měl jako hosta na turné ke svým padesátinám. Požádal mě, zda bychom neudělali duet, a já měl zrovna v hlavě takový příběh dvou již nežijících kluků. Je to pravdivý příběh, který se stal u nás na Oslavě. Kavčice je první trampská bouda, kterou postavili v roce 1938. Dělali se tam různé potlachy a Benátské noci a dvě vůdčí trampské osobnosti Josef Dřevíkovský a Honza Hlaváč byli v roce 1942 ve Vratislavi popraveni za vylepování protiněmeckých plakátů.

Myšlenka zvát si do Kamelotu zpívající hosty není tak úplně nová. Nedávno s vámi vystupovala a natáčela desku 19 ztracených písní Wabiho Ryvoly Blanka Šrůmová...

S Blankou jsme dělali album písniček, které bylo vzpomínkou na Wabiho Ryvolu. Ona má hlas nejbližší tehdejším zpěvačkám, jako byla Jarka Vrbová. Nakonec jsme ještě natočili moji autorskou desku Proti proudu a pak jsme spolupráci ukončili. Kamelot je přece jenom taková chlapská kapela.

• Blanka Šrůmová a Jan Sahara Hedl představí svůj nový projekt
  
  

Na Ochranném svazu autorském máš registrovaných přes 300 písní. Kde pořád bereš inspiraci?

Já se do ničeho nenutím, pořád mám svobodu a neztrácím svůj čas nad nějakými počítači, Facebooky, iPody a kdoví čím ještě. V tom dnešní mládež nechápu, my měli v mládí štěstí, že tyhle hlouposti ještě nebyly. Čas je svoboda a život člověka je jako role toaletního papíru. Na začátku odmotáváš pomalu, ale jak se blížíš k závěru, ubývá to strašně rychle.

Kamelot má mnoho příznivců, určitě cítíš, že nezpíváš do tmy.

Podstata mých písniček není v kytaře a dalších nástrojích, to je jen prostředek, ale v textech. Ten dělá 80 procent výsledku. Kdo chce moje témata pochopit, tak je pochopí. Žiju normální život jako všichni ostatní. Slova písniček nemám vytahaná z knížek, ale jsou odžitá. Proto se mi i dobře zpívají. A lidé tu upřímnost vycítí.

Chystáte s Kamelotem turné k desce?

Novou desku ještě do konce roku představíme na koncertech, skoro polovinu věci už stejně hrajeme. Ale dopředu moc neplánuju, často kapela na koncertu neví, co bude následovat. Rozhoduju se podle momentální nálady. Přece nebudu hrát deset stejných koncertů za sebou, to by bylo jako chodit do fabriky.

text: Roman Jireš, foto: Warner Music