V Praze jste začínali na Baráčnické rychtě, pak jste hráli v Roxy, Arše a nyní v Incheba Areně. Podobně vzrůstá zájem o vás po celém světě? Jaké to je?
Určitě nás to hodně naplňuje, celou dobu hrajeme stejný styl, se stejným zápalem a energií.
Vaše koncerty jsou známy právě velkou energií, divokou hudbou, kdy z vás pot jen stříká. Jak to vydržíte téměř každý den, když jste na turné?
Ne, nejsou v tom drogy, jestli se ptáte na tohle. Jsme profesionálové, víme, jak na to. Jsme to schopni vydržet a každý večer díky vášni, se kterou naši hudbu hrajeme. Jdeme do toho celou duší i tělem.
Připravujete nové studiové album?
Ano, vyjde v březnu a na pražském koncertu z něj budeme hrát několik nových skladeb.
Bude se lišit pražský koncert od letošního vystoupení na Rock for People?
Určitě. Na festivalech se vždy hraje kratší dobu, v Praze to bude normálně dlouhý koncert. Určitě to také nebude stejné i díky tomu, že každých pár týdnů koncertní program obměňujeme.
Nestýská se vám po menších klubech?
Snažíme se aspoň jednou týdně hrát v malém klubu. Je to jako psychoterapie, léčba duše. V malém prostoru při našich koncertech vzniká velmi šamanská atmosféra. Na druhou stranu ale vylézt na velké pódium před několika tisícový dav je vzrušující jiným způsobem. Velmi si to užíváme.
Na co se nyní těšíte?
Moc se těšíme za dva týdny na festival Balkan Fest v ukrajinském Kyjevě, kde jsme hlavními hvězdami. Vystoupí tam třeba dále Emir Kusturica a jeho No Smoking Orchestra, Fanfare Ciocarlia, Kocani Orkestar a řada dalších kapel. Je to pro mě takový návrat domů.
Vracíte se někdy na delší dobu na Ukrajinu, do země svých předků?
V současné době mi učarovala Brazílie a Latinská Amerika obecně. Již dva roky žiji střídavě v New Yorku a Rio de Janeiru. V Brazílii nacházím spoustu inspirace, je to výjimečná země. Mým snem je samozřejmě žít i na Ukrajině a vytvořit si takový magický trojúhelník – New York, Rio de Janeiro a Ukrajina.
Neplánujete nějakou další filmovou roli? Hrál jste v Madonnině filmu Filth and Wisdom, v jiném snímku pak spolu s „Frodem“ – Elijah Woodem.
Určitě něco připravujeme. Film má pro mě ten problém, že nad ním nemáte kontrolu – zahrajete před kamerou, ale výsledek závisí na někom jiném. Co bych skutečně chtěl, je hrát hlavní postavu v nějakém filmu Emira Kusturici, to by mě hodně bavilo.
Co nyní posloucháte, jaká hudba vás baví?
Nyní hodně ujíždím na sambě – ne takové té turistické, mainstreamové, ale skutečné „old school“ sambě, která kvete v brazilském podzemí. Je podobná východoevropské, romské hudbě. Romové mají divošský způsob vytváření muziky. Pocházejí z kultury, kde hudba je jediným způsobem k přežití. Podobně jako reggae jejich hudba vznikla mezi chudými lidmi, kteří nemají nic jiného než ji. Můžete proto cítit v každé notě rebelskou duši. A takto je to i u samby, která je divoká, šamanská a punková. Doporučuji třeba kapelu Chico Science & Nação Zumbi. Z těch známějších pak jsou mými oblíbenci Manu Chao, Johnny Cash, Vladimír Vysockij a podobně.
Takže se nyní dočkáme, že vaše hudba bude mít latinsko-americkou chuť?
Latinsko-americká hudba byla vždycky součástí Gogol Bordello, mícháme vše, co je divoké, punkové a šamanské.
zdroj: ArtsMarketing.CZ
Gogol Bordello: Jsme profesionálové
