ROMAN HOLÝ NATOČIL FIKTIVNÍ SOUNDTRACK

„Celá věc vznikla tak, že jsme se potkali s Ondřejem v Monkey Business a přestože jsme v podstatě o generaci od sebe, shodli jsme se na tom, že dobrej film je pro nás možná ještě zajímavější, než jenom hudba samotná. Funguje tu víc médií najednou, to jak se snoubí obraz s muzikou je samozřejmě někdy silnější než jen poslech hudby,“ vrací se Roman Holý ve vzpomínkách k tomu, jak celý projekt vznikl. „Jsme fanatický uctívači filmu jako takovýho, jako uměleckýho vyjádření…., furt jsme si o tom jen tak povídali, každej občas něco někam udělal - Ondřej do divadla nebo do filmu, já taky – a říkali jsme si, že by stálo za to spojit naše posedlosti, když si v tom tak rozumíme. Máme rádi stejný skladatele, měníme si filmy...“

Nápad vrtá v hlavě

Z vášnivých debat nad filmem a muzikou se pomalu ale jistě rodil nápad a od nápadu nebylo daleko k realizaci. Jediné, co k ní Romanovi s Ondřejem chybělo, byl poctivý biják. „Naším snem je dělat muziku k pořádnejm filmům. Bohužel jsme zatím neměli šanci dělat na něčem, co by nás fakt oslovilo,“ popisuje Roman Holý situaci, ve které se dvojice nacházela asi tak před rokem a Ondřej Brousek přibližuje důvod, proč nakonec společně zvolili docela svérázné řešení. „Na dobrou nabídku bychom taky mohli čekat třeba dalších dvacet let , tak jsme se rozhodli nečekat a radši si to udělali sami.“ Roman ho hned doplňuje: „Natočili jsme soundtrack bez filmu, jehož obsah si žijeme ve svejch hlavách a doufáme, že i každej ,kdo bude mít chuť, si vytvoří ve svý hlavě svůj vlastní film.“

Původní koncept šel přitom ještě mnohem dál. Celá myšlenka byla dotažená do takové absurdity, že měl vzniknout soundtrack bez jediné indicie, která by prozrazovala skutečné autory a to včetně bookletu s fiktivními fotkami z natáčení. „Žádný naše jména, žádný český nápovědy, měli jsme i vymyšlený jméno skladatele, ale bylo by to těžký na realizaci i na to,jak dostat věc k lidem. Když film neznáš, tak si nejdeš koupit soundtrack,“ vysvětluje Holý, proč nakonec konspirační idea naprosto anonymní nahrávky padla.

Volnost, rovnost, melancholie

„Lidi, který nás vnímaj přes nějaký kapely, asi budou do jistý míry překvapený,“ shodují se oba autoři. Na Crushing Bliss se totiž rozhodli zkombinovat zvuk velkého symfonického orchestru s elektronikou. „Roman měl v počítači nějaký nápady a já jsem měl klavírní motivy, který jsme dál rozepsali a aranžovali, jak se nám chtělo. Stanovili jsme si daleko míň pravidel než u Monkey Business,“ přibližuje vznik nahrávky Ondřej Brousek. Základním pravidlem pro oba bylo, že nejsou žádná pravidla. A taky žádný spěch. „Rozhodli jsme se, že když to bude trvat pět let, tak to prostě budeme točit pět let. Řekli jsme si: „Uvolníme se tak, jako jsme se nikdy neuvolnilia dělali jsme si, co jsme chtěli. Žádnej žánr nám nepřikazoval, že musej někde bejt rovný bubny nebo nějaká basová figura nebo zpěv. V tomhle jsme si udělali absolutní volnost,“ říká Holý a výsledek podle toho opravdu zní. A to nakonec nahrávka vznikala „jenom“ jeden rok.

Jak už je přitom u věcí kolem Romana Holého pravidlem, ani u Crushing Bliss neexistovaly malé cíle a nedostatek prostředků a to přestože to určitě není lehká deska, kterou by mohl poslouchat každý. Symfonické party, které napsal Ondřej Brousek, se nahrávaly ve studiu A České televize pod taktovkou našeho předního dirigenta Mária Klemense, který už dřív spolupracoval s Monkey Business, natáčel je šedesáti čtyř členný orchestr Rudolfa Wiedermanna. Zbytek se kompletoval letos v létě u Romana na chalupě.

Jako hosté se na desce objevují kytaristé Peter Binder, Mirek Chyška, Oldřich Krejčoves, temné basklarinetové sólo si vystřihl František Kop, v roli zpěváků se tu kromě samotného Romana Holého (že ho někdy uslyšíte zpívat takhle hluboko byste si asi nikdy nepomysleli) objevuje Dan Bárta a Ema Brabcová, zpěvačka kapely Khoiba. Vlastně hlavně Ema Brabcová...