Vydáno 22.07.2016 | autor: Ondřej Bambas
Jedním z hlavních headlinerů prvního ročníku pražského festivalu Metronome byli Crystal Fighters. Anglická skupina prýští na pódiu pozitivní energií a málokdo se během jejich setu ubrání tanci. Těsně před vystoupením jsme si o inspiraci a svobodě popovídali s kytaristou Grahamem Dicksonem a zpěvákem Sebastianem Pringlem. Na podzim u nás kapelu uvidíme znovu, 4. listopadu zavítá do pražského klubu MeetFactory.
Crystal Fighters zahráli na prvním ročníku festivalu Metronome. Foto: Tomáš Klíma
Jaké je nejšťastnější místo na světě?
Graham (dále jen G): Moment současnosti. Můžeš být kdekoliv na světě, abys to prožil.
Hezky řečeno. Vaše hudba v sobě totiž nese spoustu pozitivní energie. Jaké místo tedy bylo pro vás inspirací?
Sebastian (dále jen S): Když jsme zakládali kapelu, žili jsme v opravdu chladném skladu v Londýně, a když jsme se ohlíželi do své minulosti, vždycky jsme vzpomínali na prosluněná místa a léto strávené na slunci. Chtěli jsme to přenést do hudby, abychom se cítili, jako bychom tam právě byli. Ze začátku to totiž bylo spíše mrazivé a temné.
Přemýšleli jste o tom, zda to bude fungovat také u lidí, kteří znají převážně městský život?
S: Přesně, každý potřebuje nějaký způsob, jak uniknout. Je to svým způsobem soundtrack pro chvíle, kdy chcete vypadnout a užívat si pouze sebe samého. Hudba probouzí v každém spoustu pocitů.
G: Každý má v sobě tropickou pláž. Jenom si o tom musíš zazpívat a rázem jsi tam.
Pro první album jste hledali inspiraci v oblasti Baskicka. Na druhou desku jste promítli zase více podnětů z latinských zemí. Kam pokračujete s chystanou třetí nahrávkou?
S: Nemyslím, že bude nutně geograficky lokalizovaná, ale určitě do ní promluví world music, rozdílné kultury z celého světa, které mají inspirativní domorodou a folkovou muziku. A také pozadí našich osob z míst Anglie, USA nebo Evropy.
FOTOREPORT: Metronome festival vrcholil s Foals, Crystal Fighters nebo Ivanem Králem
Když už jsme nakousli nové album - můžete navnadit fanoušky, jak práce probíhá, v jaké fázi se nacházíte?
G: Práce pokračuje, zrovna před dvěma hodinami jsem, myslím, dokončil jeden ze songů. Pomalu to dokončujeme, zvuk se dává dohromady a už se těšíme, až začneme hrát nové songy živě. Přeci jen na tom pracujeme už třetí rok.
Nyní nové skladby ještě živě nehrajete, ale v listopadu se do České republiky vracíte, tak v tom čase už byste něco mohli zahrát, co myslíte?
S: Ano, to určitě zahrajeme. Už se nemůžeme dočkat, až zase přijedeme. Hrajeme tu rádi a klubové koncerty si užíváme. MeeFactory si pamatujeme, je to cool prostor.
Když jste zakládali kapelu, vyšel nápad čistě z vaší chuti, nebo jste se inspirovali jinou kapelou, nějakým svým vzorem?
S: V té době jsme poslouchali spoustu elektronické hudby, například Crystal Castles nebo Justice. Graham vždycky miloval klasiku, poslouchá rock'n'roll, navíc studoval operu. Ale hlavní je, že jsme vždycky zbožňovali hudbu a hraní je skvělou zábavou. Sbližuje tě s tvými přáteli, nemusíš celou dobu tlachat, stačí jenom hrábnout do strun. Začít hudební kariéru tedy nemělo žádný naplánovaný vývoj, jenom jsme si chtěli užívat života a hrát.
Na prvním albu jste si podle mě dělali více, co chcete - jste různorodí a hravější. Na druhé desce jste se zklidnili a přinesli více hudebnosti. Neztratili jste tím ale také nějakou svou svobodu?
S: Na druhé desce jsme dělali s producentem, takže přinesl nějaký časový plán a také určitou vizi. Tím pádem jsme o jistou svobodu přišli, což může být nevýhoda, ale také to má své plusy.
G: Byla zajímavá zkušenost natočit to v Los Angeles za tak krátkou dobu. Některé věci jsme si nahrávali sami, k některým jsme zase přizvali někoho dalšího, ale primárně je to vždy naše vize. Za ta léta fungování už jsme poznali zajímavé lidi, s kterými se nějak ovlivňujeme, takže je občas oslovíme a vznikne něco nového, kde nemusí být daný jeden producent.
Když se tak naše konverzace točí okolo tématu svobody, nemáte pocit, že jste po hlasování o Brexitu o kus svobody přišli?
S: Ano, je to velmi nešťastné rozhodnutí. Myslím, že hodně lidí hlasujících pro odchod dnes svého kroku lituje. Myslím, že se utvoří nějaký protest proti vládě, nemůžeme vědět, co se stane, ale doufám, že je tu ještě šance to změnit. Cítím se totiž být Evropanem a nyní po referendu jsem jím méně.
Za pár dní se po nějaké době vracíte do Austrálie. Ta vychází podle nejrůznějších žebříčků jako jedna z nejsvobodnějších a nejspokojenějších zemí...
S: ...v určitých směrech, ale ne vždy to platí. V mnoha ohledech se snaží být jako Anglie, zvou všechny cizince, přesto musí fungovat nějaký systém, jak se tam dostat.
Ano, je svobodná, ale pořád se musí dodržovat nějaká jasně stanovená pravidla.
G: O jaké svobodě se vlastně bavíme…? Austrálie je poměrně svobodná. Západ by potřeboval nějaký razantní impuls ke změně. Svoboda se stala irelevantním pojmem. Můžeme být šťastni, že jsme svobodni tak, jak jsme. Ale když budeme moct, té svobody budeme mít v budoucnu ještě víc.
text: Ondřej Bambas, foto: Tomáš Klíma
Témata: Crystal Fighters, Metronome festival, Crystal Castles, Justice, MeetFactory, brexit
