Dan Bárta interview: Chtěl bych napsat fakt dobrou píseň a dobrej text

Jaké jsou vaše cíle v novém roce?
Napsat co nejvíc písniček a odehrát dostatečný množství co nejlepších koncertů.

Dan Bárta a Illustratosphere zahrají Mezi vrcholy. Chystají i novou desku

V březnu startuje turné Mezi vrcholy Illustratosphere. Jak se bude jeho koncept lišit od předchozích turné?
Bude to trochu reality show. Primárně máme nového bubeníka Martina Valihoru, což je samo o sobě změna. Jeho přístup k bubnování je dravější než u Jirky Slavíčka a našim úkolem bude se nacházet a sehrát. Bude to jako by byli posluchači ve zkušebně s námi, což zní sice jako výhrůžka, ale je to naopak, bude to pravý život, šťavnatý a to všechno.

Bude nové album žánrově jiné? 
Za těch osmnáct let hraní jsme si vytvořili vlastní zvuk a charakter kapely, která je založena hlavně na hráčství. A právě kombinace zvuku a charakteru těch skladeb, které hrajeme, tvoří její celkovou tvář. Novou desku máme v plánu nahrát tak, abychom se nemuseli tolik věnovat editaci a spíše mohli vsadit na přirozenou souhru. Já vlastně nevím, to je těžké a také dost individuální.

Co byste mohl říct k nadcházejícímu comebacku Sexy Dancers?
Budou to takové koncertní třešinky. Myslím, že to bude mít ohlas u lidí, kteří měli pocit, že jim v devadesátých letech naše deska Butchers On The Road v nepatetickém smyslu změnila život. Díky tomu, že jsme v devadesátých letech odehráli jenom pár koncertů a pak jsme se rozpadli v prach, to bude pro posluchače vzácné zboží. Myslím, že je potěší slyšet to naživo, dokud jsme ještě pružní a ještě trošku "dancers". (smích)

Ceny Anděl již znají své nominace. O nejvíc sošek budou bojovat Mirai nebo J.A.R.

PÍSEŇ OBECNĚ JE HLAVNĚ ZÁBAVA

Co je příčinou toho, že se složitější hudební žánry nikdy neprobojují na komerční rádiové stanice?
Cílem každého rádia je mít co největší množství posluchačů. To znamená nabídnout něco, co sledují všichni. Díky tomu se tvoří mainstream, který se přizpůsobuje publiku. Většina dramaturgů a vlastníků rádií je bytostně přesvědčena o tom, že vědí, co lidi chtějí. Tím pádem se jim bojí nabídnout něco složitějšího, protože mají strach, že by jejich posluchači přeladili na jinou stanici... Na druhou stranu píseň obecně je hlavně zábava a každý se může bavit, čím chce. Kdyby dávali každý týden v televizi místo seriálů umělecké noir filmy ze šedesátých let nebo současnou tvorbu Gruzie či Pákistánu, kdoví kolik diváků by se na to koukalo. Člověk má vždy na výběr to těžší, nebo to jednodušší. Někteří míní, že člověk sahá po tom jednodušším, čili na prvním místě poptávka. Jiní, že bere, co dostává, a tedy na prvním místě nabídka.

Svoje postavení v tomto kontextu chápu, jít s kůží na trh znamená nabízet. Nedělám pro změnu nic jiného, než že stále hraju a snažím se přesvědčit lidi, že muzika, kterou dělám, hm, nebo mám rád, za poslech stojí, jakkoliv třeba není na první dobrou, ale zase je daleko krásnější a cituplnější. Mezi, řekněme, smutkem a sentimentem je, málo platné, podstatný rozdíl.

Jaký máte názor na streamovací služby? Využíváte je vy sám ke své práci?
Myslím, že ten boj o "sdílení zadarmo" byl pro nás prohraný někde na přelomu století, kdy se ukázalo, že tyto služby jsou tak chtěné a tak progresivní, že se jejich zprostředkovatelé nebudou zabývat otázkou, jestli je jejich používání "košer". Společnost se prostě vydala touhle cestou a buď ji člověk přijme, nebo ne. Pro mě osobně je to pomocník v momentě, kdy se potřebuju rychle naučit nějakou konkrétní píseň. Pokud se skrze tyto kanály dostane naše práce k lidem, je to v pořádku v případě, že se k nám dostane alespoň drobná úplata. Ani z prodeje desek se dnes nedá vydělat takový honorář jako kdysi za zlatých časů voskových válečků, což mrzí. Většinou se obě misky vah vyrovnají tak, aby byli spokojeni všichni, bývá to tak. Ve finále z toho nějaký profit vzejít může. I kredit je komodita.

Jakým způsobem si zaznamenáváte své hudební nápady?
Můj poslední zvukový záznam v telefonu má pořadové číslo 156 (smích). Je to bezvadný prostředek k zaznamenávání různých fragmentů a nápadů. Skoro nikdy si ale nahrané záznamy nepřehrávám zpátky, protože když je něco opravdu dobré, přezpívám si to tolikrát, že si to rovnou zapamatuju. A to je vlastně známka toho, že to za něco stojí. Občas je skvělé nahrát si nějaký základ aranže. K tomu používám GarageBand, abych si v zásadě postavil danou skladbu. Nahraju třeba basovou linku, ke které přihodím ještě kytaru a pak poslouchám, jak to zní dohromady. A protože nejsem ani basák, ani pianista nebo bubeník, tyhle softwary se mi hodí k tomu, abych dokázal klukům z kapely sdělit ve studiu svou představu o konkrétní písni.



Dokážete si představit, že byste se nějakého hudebního projektu účastnil pouze jako producent, nikoliv interpret?
Bohužel ne. Myslím, že zůstanu hlavně aktivním hráčem. Svoje připomínky k práci v rámci svých kapel ale vždycky řeknu, i když to jsou takové kamarádské poznámky. Že bych přišel v tvídovém kvádru do studia, prokřupnul si prsty a řekl: "Tak chlapci, ukažte, co umíte, a já vám řeknu, jestli je to ono", vzal si dvě stě padesát tisíc, dobře poradil, namotivoval, smíchal, nahradil smutné veselým a šel do háje, to si fakt nedokážu představit. Moje škoda. 

POTŘEBUJI ZNÁT KONEC PÍSNĚ UŽ V MOMENTĚ, KDY ZAČNE

Jste držitelem ceny Zpěvák čtvrtstoletí a říká se o vás, že máte skvělou pěveckou techniku. Jak moc ji při zpěvu vědomě používáte?
Zpívání je práce svalů a dechu. Pokud chce oštěpař hodit oštěpem, musí mít všechny svaly zkoordinované tak, aby byl schopný veškerou energii svého těla dát právě do toho hodu, což je vlastně svým způsobem ekvivalent tónu. Pokud se rozběhne pomaleji, nebo se málo prohne, jeho hod bude kratší. Všechny ty věci je tedy nutno si zautomatizovat tak, aby byly co nejefektivnější, což je ve zpěvu právě ta technika, nad kterou už naštěstí nepřemýšlím. Nezpívá se k nejvyššímu tónu, ale ke konci písničky. Nejvyšší tón je takový ten zlom oblouku, k němu má zpěvák vytančit a slétnout, ne z posledních sil vyšplhat... Všechno, co je za ním, je úplně stejně důležité, nabrat výšku je fajn, což ovšem předpokládá dobře zvládnutý start - a dobře přistát je základ, to vám dnes řekne každý pilot. Vždy se potřebuju dostat do pocitu, že znám konec písně už v momentě, kdy začne. Dobré je být o krok napřed a nevnímat tóny, které právě zpíváte, s těmi už mnoho nadělat nejde. Soustředit se jen na to, co následuje, jako když skáčete přes potok po kamenech nebo tak něco. Ale všechny tyhle věty jsou takový pokus o popis, zkouška to přiblížit, pojmenovat. Když zpívám, zpívám, po kamenech neskáču. Ale když to nejde, většinou odhalím, kde dělám chybu a hned v další frázi ji můžu napravit, pokud je technická.

Myslíte si, že letošní volba prezidenta přinesla do společnosti nějakou změnu? Budeme si v příštích pěti letech více ověřovat informace a vést dialog s někým, kdo má opačný názor?
Myslím, že se to dostalo do křečovité fáze, protože se opravdu podařilo společnost rozdělit. Nám nezbývá než ohlídat, aby nedošlo ke změně Ústavy a aby se ten pokus s občanskou volbou nedostal do pole referend, protože to je opravdu nebezpečná věc, zvlášť ve věcech, kterým nerozumíte. Měli bychom být bdělí. A trochu povolit. Fotbal také není jen nenávistná rivalita tvrdých jader klubových fans - pokud nejsme schopni uznat nečistý zákrok na své straně a pěkný gól na straně soupeře, tak se už dostáváme do vod animálního primitivismu. Ten já živit nechci, jsem smířlivý člověk, fanoušek kopané, ne klubu, pokud se mám držet příměru. Bylo by fajn, kdyby přibylo faktů a ubylo názorů. Přiznám se, že jsem pochyboval, jestli je přímá volba prezidenta dobrý nápad, protože to evidentně společnosti neprospívá, ale když to druhé Klausovo období včetně jeho volby byla taková šaškárna a levárna.... Ale možná, že se skrze její průběh přece jen něco naučíme. Ale dobré to teď není.

Promítly se někdy společenské, popřípadě světové problémy do vašich textů? Plánujete někdy vydat nějaké literární dílo, jež by vysvětlilo jejich významy?
Myslím, že od toho je spíš J.A.R. Ota Klempíř tohle umí líp než já, na angažovanou tvorbu moc nejsem. Roger Scruton ve své knize Průvodce inteligentního člověka po moderní kultuře skvěle popisuje, jak se v dnešní době eliminuje touha rozvíjet svou představivost. Kdybych každý svůj text rozebral jako obraz, hm, nebo spíš výjev, a text opatřil návodem k použití stejně jako třeba vysavač, sice by vyšlo najevo, co jsem měl opravdu na mysli a že šlo o smysluplný příběh, ale posluchači bych pak předložil už jen hotovou představu místo toho, aby se v něm rozpohybovala jeho představivost. A to je přesně ten důvod, proč o nějakém vydání vysvětlivek svých textů zatím neuvažuji, jakkoliv platí, že pokud po mně někdo něco takového po koncertě chce, většinou se na nějakých interpretacích rád zaseknu.

Poslední deska J.A.R.má fantastické ohlasy a byla čtyřikrát nominována na cenu Anděl. Máte pocit, že jste společně stvořili dílo, které je v tuzemských vodách spíše raritou?
Jsou chvíle, kdy si řekneme, že by bez nás byla česká pop music marná, marná a ještě jednou marná (smích). Shodli jsme se ale na tom, že se nám deska povedla. Že trefila dobu a že se lidem líbí mnohem víc, než jsme si na začátku mysleli, vlastně tak, jak bychom si přáli. Ota je v dobré kondici i rozmaru. Filip umí být stručný. Vrtulníkova interpretační moc je bezbřehá. A tak dále. Ve studiu se s tím míchá tak dlouho, dokud to není vybroušeno k dokonalosti. Zásluhu na tom mají hlavně Roman Holý a Mirek Chyška, kteří mají s mixem a masteringem zvuku zkušenosti. Roman je jako hlava těla J.A.R. navíc otevřen směrem k nám, i když má jasnou představu o věci. Vybírá si z nabídky našich nekonečných vinic jednotlivé hrozny a destiluje si z nich, co je mu nejvíce po chuti. Být schopen oddělit dobré od lepšího, aniž by sám sebe bral v potaz, je v procesu tvorby J.A.R. jeden z jeho největších darů. Je skvělé pracovat s lidmi, kteří něco umí a chtějí. Dělám s ním rád.

Co byste poradil všem začínajícím zpěvákům, kteří mají ambice stát se profesionály ve svém oboru?
Poslouchejte co největší množství hudebních vzorků a vzorů.
Vnímejte, co se vám líbí a co se vám nelíbí.
Najděte si dobré muzikanty, kteří rozumějí hudbě víc než vy, vydržte s nimi a stále se od nich učte, ale nenechte si je přerůst přes hlavu.
Naučte se správně svoje řemeslo, ať nezpíváte falešně. Vsaďte na upřímnost, ať nezpíváte falešně. Trpělivost! To ostatní přijde samo. É, pokud budete mít štěstí.

 
Je ve vaší kariéře nějaký sen, který si chcete splnit?
Nemyslím si, že bych takhle uměl uvažovat. Chtěl bych napsat fakt dobrou věc a dobrej text. Líp ovládat svůj nástroj a jazyk. Aby lidé, kterým se naše hudba líbí, zůstali a připojili se k nim další. Abychom si jednou mohli zahrát třeba i v Německu, Polsku, Británii nebo ve Finsku s vědomím, že to tam pár lidí baví. Nevyměknout. Prostě to v rámci nějaké kontinuální práce dotáhnout co nejdál.

Mezi vrcholy tour 2018:
13. 3. Znojmo
14. 3. Brno
15. 3. Vyškov
16. 3. Nový Jičín
17. 3. Frýdek-Místek
18. 3. Rychnov nad Kněžnou
19.3. Přelouč
28. 3. Praha
29. 3. Plzeň
30. 3. Cheb
4. 4. Teplice
5. 4. Kraslice
6. 4. Chomutov
7. 4. Hradec Králové
11. 4. Český Brod
12. 4. Kladno
13. 4. Jablonec nad Nisou
14. 4. Český Krumlov
22. 5. Mladá Boleslav
23. 5 Pardubice s Komorní filharmonií Pardubice

Témata: Dan Bárta, Illustratosphere, J.A.R., Mezi vrcholy