David Stypka interview: Strach příliš ohýbá realitu

Vydáno 19.04.2017 | autor: Josef Martínek

Novou desku neboj. Davida Stypky a jeho kapely Bandjeez spojuje téma strachu. "Nejhorší je, když někdo používá strach jako manipulační prostředek, když s ním vědomě pracuje a využívá ho účelně jako hybnou sílu," říká zpěvák, který je nominován na cenu Anděl v kategorii Objev roku. Na albu, které vychází 28. dubna, mu hostuje Ewa Farna a na podzim se s ním chystá vyrazit na turné.

David Stypka interview: Strach příliš ohýbá realitu David Stypka představuje nové album neboj. Foto: Alexandra Laňková

Davide, vaše nové album se jmenuje neboj. Čeho se nemáme bát?
Je to myšleno v obecné rovině, deska je v podstatě takovou genezí zkoumání vlastního strachu. Přemýšlel jsem, do jaké míry strach v našem životě ovlivňuje všechno ostatní, a postupem času mi docházelo, že opravdu hodně. Už před třemi lety, kdy jsem věděl, že se deska bude jmenovat neboj., mi to sdělení přišlo důležité, protože si myslím, že strach příliš ohýbá realitu. Bojíme se víc, než bychom měli, a více věcí, než bychom se měli bát.

Objev české scény David Stypka: Na veselé písničky jsou tu jiní šíbři, moje deska bude o strachu

Z velké části se ale deskou určitě vyrovnáváte i se svými osobními strachy, je to tak?
Ano, samozřejmě jsem nechtěl vyřešit všechny strachy světa, ale zabýval jsem se hlavně těmi svými, které mě brzdí a ovlivňují můj úsudek. Pochopil jsem, že z racionálního hlediska strach nemá žádný smysl. Protože strach sám o sobě je iracionální. Písničky jsou jednoznačně o mých straších, ale zároveň zapadají do kontextu doby. Nejhorší totiž je, když někdo používá strach jako manipulační prostředek, když s ním vědomě pracuje a využívá ho účelně jako hybnou sílu.

Je podle vás české publikum připravené s vámi podniknout takovou genezi strachu?
To si netroufám odhadnout. Album sice má koncept strachu, ale nedá se říci, že by to bylo plánované, zkrátka se to tak sešlo. Nedopisoval jsem cíleně další písničky o strachu, abych doplnil ty stávající. Považuji za důležité, že se nám na tom albu nakonec podařilo vykřesat i nějakou naději.

vložte odkaz, text nemažte

Vaše texty mi připadají na české scéně unikátní, nenapadá mě nikdo, ke komu bych vaši poetiku přirovnal. Jak se vám této osobitosti povedlo docílit?
Píšu tak, jak mi zobák narostl, nesnažím se vymýšlet, aby moje texty byly za každou cenu jiné. Sám za všeho nejvíc v textech oceňuji upřímnost a o tu se také snažím. Vždycky se mi líbily například texty Vlasty Redla, Karla Plíhala - tedy civilní, obyčejné. Doufám, že svoje písničky budu moci zpívat s čistým svědomím i za 10 let.

NENÍ PRO MĚ PŘÍPUSTNÉ, ABY SE MANŽELSTVÍ MEZI TEXTEM A HUDBOU ROZPOJILO

Existují hudebníci, kteří text považují za výplň k hudbě, u vás mám ale pocit, že je text stejně zásadní jako muzika samotná a že se snažíte, aby dával smysl i sám o sobě. Je to tak?
Pro mě je text klíčový. Umím si představit, že bychom měli skvělou písničku, kterou bychom chtěli hrát, ale kdybych k ní nebyl schopen napsat dobrý text, zkrátka bychom ji nevydali a nezahráli. Není pro mě přípustné, aby se to pomyslné manželství mezi textem a hudbou rozpojilo. Vzhledem k tomu, jak velký kladu na texty důraz, jsem v této oblasti hodně kritický sám k sobě, ale i k textům jiných hudebníků. Nezáleží mi ani tak na formálních aspektech, ale na tom, zda jsou autentické.

RECENZE: David Stypka není žádná rychlokvaška. Na EP Jericho zpívá autenticky a vyzrále

Myslíte si, že česká scéna momentálně trpí nedostatkem kvalitních textařů?
To si nemyslím, spíš mají třeba málo prostoru se projevit.

Jednu desku už jste v minulosti vydal, česká veřejnost vás ale objevila až loni díky EP Jericho. V čem přišel ten zlom?
Důležité bylo, že Martin Červinka ze SinglTonu uvěřil tomu, že by moje tvorba mohla někoho zajímat. Obrovský kus práce odvedl také producent Martin Ledvina, který z hodně smutné desky udělal album, které se dá poslouchat bez toho, aby člověka přepadly nějaké depky. Také jsme hodně pracovali na synergii, dřív se nám stávalo, že jsme měli smutný text a k němu jsme hráli vlastně docela veselou hudbu. Tentokrát nám šlo o to, aby se muzika a slova vzájemně doplňovaly.


David Stypka se svou kapelou Bandjeez. Foto: Lukáš Dvořák

Pro desky vydané u velkých labelů bývá typické, že mají aspoň jeden jednoznačný rádiový singl. U té vaší tomu tak na první poslech není, šlo vám tedy o vyznění celku i na úkor potenciálních "hitů"?
Jednoznačně nám šlo hlavně o celek, ale myslím si, že třeba Láska není vyšla velice pěkně. Jediné, co by jí mohlo v případném úspěchu bránit, je text. Je to vlastně poprvé, kdy nezpívám to, co si opravdu myslím. Chtěl jsem vyvolat nějaký dialog a překvapilo mě, kolik lidí mi po vydání té písničky začalo říkat, co blbnu, že láska samozřejmě je. Můj záměr tak vyšel na 200 procent.

A jsou čeští rádioví posluchači podle vás ochotni poslouchat z éteru, že Láska není?
To nevím a nezjistíme to, pokud dramaturgové rádií nebudou ochotni zariskovat, aby to otestovali. Každopádně existují písničky, které jsou smutné, a přesto se staly hity - třeba Nad stádem koní od skupiny Buty.

BANDJEEZ JSOU KAPELOU V PRAVÉM SLOVA SMYSLU

Zajímavý je i váš duet s Ewou Farnou - Dobré ráno, milá. Ewu znají lidé spíš z energičtějších písní, takže spojení s vámi může znamenat jistý moment překvapení, souhlasíte?
Byl jsem asi první, koho to už překvapilo. Slyšel jsem ji zpívat jednu polskou písničku a byla v ní tak jiná, tak intimní... Proto jsme se s Martinem Ledvinou rozhodli, že ji oslovíme. Navíc Ewa se hned ztotožnila s textem, porozuměla mu, což pro mě bylo snad nejdůležitější.

Stále vystupujete jako David Stypka & Bandjeez, přestože jste výhradním autorem hudby i textů. Většina zpěváků by v takovém případě považovala svou kapelu spíš za doprovodnou, proč ne vy?
Protože naše kapela je pořád kapelou v pravém slova smyslu. Nehrajeme, pokud někdo chybí, nefungují tam žádné záskoky. Jsem sice výhradním autorem hudby i textů, ale nebýt té kapelní chemie, nikdy by deska nemohla znít tak, jak zní. Proto jsem rád, že Bandjeez v názvu jsou, i když vím, že je to pro někoho jazykolam.

Byl jste nominován na Objev roku v cenách Anděl, jejichž vítěze budeme znát v květnu. Je to trochu paradoxní, protože už jste vlastně zavedený hudebník, který jen neměl tolik mediální pozornosti. Cítíte se tedy jako objev?
Myslím, že se nikdo nemůže cítit jako objev, já jsem se objevil už před sedmatřiceti lety, takže sám sebe už nepřekvapím, že tu jsem (smích). Je to pro mě znamení, že moje tvorba někoho zaujala a že ji chce zároveň doporučit dál. Další nominované - Thoma Artwaye i Light And Love - znám, proto věřím, že ať cenu získá kdokoliv, přijme to s pokorou, není mezi námi žádná řevnivost.

Mají podle vás v dnešní době hudební ceny stále dostatek pozornosti na to, aby novým jménům pomohly zapsat se do povědomí veřejnosti?
Ta nominace mi ukázala, že mají. Samotného mě nenapadlo, že budou lidi na naši nominaci tolik reagovat, proto jsem byl ve výsledku překvapen. Pokud nám Andělé pomůžou lidi přilákat na koncerty, budu jedině rád.

Chystáte se tedy vyrazit na turné?
Na podzim pojedeme svoje první samostatné turné po klubech. Hodně nám pomohlo turné s Jelenem, které jsme jeli loni na podzim a letos na jaře. Ze začátku jsme se rozkoukávali a nebyli si jistí rolí, kterou máme zaujmout. Časem si to ale sedlo a ukázalo se, že i když naše písničky nejsou úplně určené pro rozpálení publika, lidé je přijali skvěle.

text: Josef Martínek, foto: Alexandra Laňková, Lukáš Dvořák, archiv

Témata: David Stypka, Bandjeez, Ewa Farna, Jelen, Anděl

zavřít